Vo štvorici po opici

V otázce „pít, či nepít“ mám na dalších pár měsíců jasno. Zůstávám abstinentem. Ono vážně není nic milého, když se probudíte s opicí, vedle slepice a s tygrem v koupelně, nemluvě o proměně interiéru luxusního hotelového pokoje ve skladiště nepříjemných skutečností. Touto sérii parádně rozvržených záběrů film po dlouhém jízdě po ranveji začíná konečně stoupat do komediálních výšin. Bohužel jich nikdy nedosáhne. Eliminace hrdiny, od kterého na základě jistých dispozic čekáte, že bude tím hlavním, vede k přesunutí pozornosti na zbývající dvojici trotlů doplněných jedním magorem. Všichni tři dostávají náležitě do těla a jakýkoliv soucit s nimi je prakticky vyloučen. Chceme se těm blbečkům přece smát, ne jich litovat. Tvůrci si tohoto faktu zjevně byli vědomi a patetizování dokázali ve většině případů předejít parodováním (romantický song, kdy opačné pohlaví zastupuje jenom ona slípka). Tradiční prohlubování homosociálních vztahů a náznak vztahu homosexuálního (Alanova záliba ve Philovi) jsou přesto přítomny a působí nepatřičně. Stejně tak „povinná“ proměna jedné z postav. Nikoliv té hlavní, jež vlastně ani neexistuje. Zamlouval se mi systematický výsměch všem „zakázaným“ tématům: 11. září, jiná barva pleti, policejní ochrana, holocaust, manželství, malé dítě, orální sex, anální sex, simulovaný anální sex se zvířetem (čtete dál, nebo jste už prchli do nejbližšího kina?). Sbohem, politická korektnosti v amerických komediích. Popkulturních odkazů si užijete dosyta – Alan se slunečními brýlemi například připomíná poslední dostupnou verzi Joaquina Phoenixe a „rainmanovská“ scéna z kasina sice již byla parafrázována v Hrdinech, ale zde funguje také. To byly ty lepší vtipy, mnoho dalších je hodně předvídatelných, přestřelených či úplně pitomých. (Zženštilého čínského padoucha omlouvá jenom to, že s nečekanou a nejspíše nezamýšlenou trefností zastupuje (pod)průměrného popcornového diváka, kterému skutečně přijde směšný hlavně ten „tlustoprd padající na hubu“.) Nejednou mohlo být z vytvořené situace vytřískán pár vtípků navíc (Alan v rezidenci Mika Tysona). Co postrádám nejvíc, je scéna/hláška, při které publikum v sále mře smíchy. Ale jestli ne celý film, některé projekce by ve správném prostředí (na filmovém festivalu), ve správnou dobu (okolo půlnoci) a se správně (nejlépe v lihu) naloženým publikem do dějin vejít mohly. Je to sranda, nepopírám, ale spíše ptákovina na páteční večer pojatá ve stylu Zahulíme, uvidíme, nežli vyšperkovaná záležitost k opakovanému sledování jako Zbouchnutá. Lepší tři hvězdičky mě, člověka netušícího, co znamená „být sťatý pod obraz“, nechť berou ti, kdo se s alkoholem kamarádí a kterým "poselství" filmu pravděpodobně nepřijde těžko akceptovatelné, jako jasné čtyři. 70% Zajímavé komentáře: kOCOUR, Bebacek, Tayen, ScarPoul, Triple H, DavidS., Wargoo (18.06.2009)

Tak tohle je fakt nářez. Film sice celkem s ničim novym nepřišel a mam z toho pocit, že se jen vybralo to nejlepší z různejch teen-komedií jako třeba Hele vole, kde mam káru? nebo Road trip, jenom s tim rozdílem, že hlavní postavy nejsou žádný zhulený středoškoláci, ale čtveřice dospělejch chlapů a 3 z nich jsou dokonce relativně normální. Jenom ten fousatej magor (Zach Galifianakis) mi těma svejma hláškama dost připomínal postavu, kterou hrál v Road tripu Tom Green. Když to takhle napíšu, zní to možná trochu divně, ale výsledek je skvělá komedie, u který jsem se smál od první minuty až do závěrečnejch titulků. (08.01.2010)

Asi za to může ten hype, ale nijak extra mi to nepřišlo. Koukal jsem na to spíš proto, abych se podíval na místa, kde jsem byl před měsícem osobně. Na rozdíl od hlavních hrdinů jsem se ve Vegas smrtelně nudil. S filmem to bylo už lepší, je to docela dobrá komedie, ale výbuch smíchu jsem u ni neměl ani jeden. (24.10.2009)

Jasný důkaz toho, že i eRkové komedie můžou být chytře napsané. Phillips kupodivu natočil "jen" příjemně odvázaný film, než aby diváka trápil tunou samoúčelných scének bez vyššího smyslu a pral do něj jeden f*ck za druhým. Díky sympatickému ústřednímu triu (Galifianakis nakonec není pouze idiotem, kterého nenávidíte), správně nastavenému tempu a nepředvídatelnému vývoji příbehu je Pařba ve Vegas asi nejlepší komedií, co jsem letos viděl. Přestože to není žádná přehlídka geniálních fórů, drží pohromadě, a když vás po sto minutách vyplivne ven, uvědomíte si, že jste si tu jízdu vlastně náramně užili. Update: Zní to neuvěřitelně, ale ten film je podruhé ještě lepší. Bez ostychu zvedám na pět. (09.06.2009)

Jako zarytý abstinent, který navíc odmítá po setmění vystrčit nos z bezpečí domova, bych tomuto snímku měl napálit odpad již za námět, jenže tak povedená taškařice se vidí málokdy. Pokud tedy někdy opustím masku svého konzervatismu a vydám se na čestný souboj s alkoholem, drogami a hazardem, tak pevně věřím v to, že si to budu schopen užít v souladu se zhlédnutým manuálem. (22.11.2011)