Madisonské mosty

Pomale? Roztahane? Nudne? NIKDY! NOT IN A MILLION YEARS! Nadherny film, ktory ma dojal neuveritelnym sposobom, pretoze toto sa stava iba raz za zivot a dopadne to vzdy takto, nie happyendom, ktory vidavame v hollywoodskych filmoch o tom, ako vsetci zijeme stastne az na veky s tym pravym/pravou. Bravurne herecke vykony oboch predstavitelov a ja im za cely film vzdavam hold. (13.07.2009)

Přesvědčení, že každý z nás má svůj protějšek v tom druhém pohlaví, je vírou, která není bez opodstatnění. Těch, kteří je naplní, není mnoho. A ne vždy potkáváme tento životní vrchol v situaci, která by umožňovala jeho plné a bezvýhradné přijetí. Velké téma je současně neméně velkým svodem k plačtivému sentimentálnímu pohledu, který odpuzuje svou kašírovaností a schematickou nepřirozeností. Příběh MADISONSKÝCH MOSTŮ je příběhem ne nezvládnutí, ale opanování a oslavy tohoto citového vyvření, bez nějž každý lidský život zůstává pustý a prázdný jako neobydlený neudržovaný dům. Zdánlivě bezvýznamné setkání ženy, jež je v letech, kdy by měla mít rozum, s mužem, který přesvědčuje sebe sama v názoru, že únik do tvůrčího života je rovnocennou náhradou lidské plnosti, vrcholí v citové i fyzické smršti čtyř - zdaleka ne celých - dnů. V smršti, která sama o sobě je svou intenzitou životem samým. Okolí erupce je při tom všem vším možným, jen ne pouští a úhorem. Postrádá mnohé, lidská malost a vyprahlost však do tohoto výčtu pomyslných errat v žádném případě nenáleží. Vážit a přemýšlet i domýšlet neznamená kapitulovat, byť by to mělo znamenat i vlastní doživotní srdcebol. Sloučit odpovědnost a cit se svědomím a myslet přitom nejen na sebe je zrcadlem, které film nastavuje naší sebestředné současnosti. To, že se režiséru Eastwoodovi podařilo tuto štafetu hlubokého humanismu, lásky a pokory přenést i do další generace, vyvolat v ní byť i jen na okamžik potřebu vlastní katarze a sebeprozření i vůle změnit svůj dosavadní život, to není pokleslá reality show, ale vrchol každého slušného lidského života. Je to ten život sám. MADISONSKÉ MOSTY tak činí překvapivě sporou, ve skutečnosti však nezapomenutelnou niternou a působivou filmovou řečí, jež hollwoodské továrně na sny propůjčuje rozměr nezávislého tvůrčího filmu. (01.03.2008)

Pro někoho jde možná o pouhou "červenou knihovnu" a film pro ženy. Já v tom vidím malinko víc. Není to pouze film o vášni a obecném chápání lásky. Je to emotivní snímek o osudovém setkání, o pravé lásce a silném poutu - o něčem, co dokáže dát člověku životní štěstí, naplnění a vnitřní svobodu. Trochu mi to připomnělo scénu ze Seznamte se, Joe Black, kde Anthony Hopkins mluví o tom, že člověk má být otevřený opravdové lásce a jednoho dne ho to může potkat jako blesk z čistého nebe. Zkrátka, nejde jen o obyčejný romantický film, ale o téma hluboké životní lásky. A také téma osobní volby - následovat či nenásledovat? Okolnosti můžou být různé, ale ve výsledku každá lidská bytost chce být šťastná a v hloubi duše touží po opravdové lásce. Proto tento film nepovažuju za červenou knihovnu pro ženy. Clint Eastwood to zřejmě chápal, když se pustil do zfilmování právě tohoto příběhu. Je fajn vidět i to hezké završení - i když hlavní postava nenaplnila svůj "osud", alespoň její děti se z jejího příběhu poučily a pochopily, co je v životě důležité. Za mě výborně ztvárněné romantické drama o síle lásky. Meryl Streep a Clint Eastwood předvádějí nádherný herecký koncert. ~(4,4★)~ (16.01.2022)

„Staré sny boli dobré sny. Síce mi nevyšli, ale mal som ich rád.“ Zaujímavý milostný vzťah medzi dvoma zrelými, starnúcimi ľuďmi, ktorí vedia, čo od života chcú (Eastwood mal v tom čase 65, Streep "len" 46, ale kinematografia zažila už vyššie vekové rozdiely, viď. Saturn 3 alebo Pasca s Connerym). Okrem výkonov ústrednej dvojice oceníte peknú výpravu, dojemné rámcovanie scénami zo súčasnosti a prekvapivo o nič nezaujímavejším mini-príbehom o dcérach a synoch. V neposlednom rade oceníte strhujúci, dojemný záver o tom, že niekedy stačí iba otvoriť dvere na aute (ale aj o tom, že tento zdanlivo primitívny úkon môže byť neskutočne ťažký, až nad ľudské sily). Už keď som Madisonské mosty videl prvý raz v polovici 90. rokov, hlboko na mňa zapôsobili. (14.02.2009)

Krásny film. nenachádzam žiadne iné prirovnanie, ktoré by sedelo na tento film, aj keď ja poslednú dobu používam podobné prirovnania veľmi často. Lenže je to tak. Eastwood skrátka vie točiť filmy, vie hrať a hlavne vie spraviť takú atmosféru, ktorá vás doslova a do písmena vcucne do deja. Streepová je jednoducho fantastická, jej prejav je plný emócií, a doslova vyráža dych a Eastwoodov hrdina, je typický sveta skúsený dobrodruh, ktorý odhalil to posledné a najväčšie tajomstvo. Či už sa jedná o ich zoznamovanie a prvé milovanie až ku konečnej konfrontácií a finálnemu spojeniu film nám servíruje v pravidelných intervaloch slušnú dávku emócií, ktoré nemôžu nechať ani jedno oko suché. Moja jediná výtka je to, že film je až príliš dlhý a niektoré pasáže skôr uspávali(jazz bar) inak sa jedná o kvalitnú ukážku amerického filmárstva aká sa len tak nevidí. A scéna v daždi, alebo úplne posledná ma doslova prikovali a to nesmiem zabudnúť na tichú, príjemnú a nevtieravú hudbu, ktorá len umocňovala silu tohoto filmu. Po všetkých stránkach síce ničím originálny ale o to uveritelnejší a krajší romantický film aký kedy budete mať možnosť vidieť (26.03.2009)