Hlad

Tento film bolí. Je to neskutočne pôsobivo natočený depresívny film. Či už v zobrazení väzenskej brutality alebo následných dôsledkoch rozhodnutia mladého muža držať hladovku, ale i v spôsobe natočenia. Steve McQueen je silný v sugescii a detailoch a minimom dialógov ( je tu len jeden dlhý rozhovor väzňa s kňazom ) dáva do popredia obrazové prostriedky. Páči sa mi, že sa nestavia do pozície sudcu, len nám približuje osud muža, ktorý si zvolil svoju cestu. (26.02.2010)

(CINEMA MUNDI 2010) Nesouhlasím s tím, že by šlo o (ryze) fyzický zážitek, když se v závěrečné části od fyzického přechází až k metafyzickému, a že by šlo o levicový film stavící se na stranu teroristů, protože tenhle až seidlovsky stylisticky strohý film, jehož působivost a výpovědní hodnota je obsažena v promyšleně komponovaných obrazech, je o nedostatečné nekomunikaci na všech stranách trojúhelníku vězni-věznitelé-vláda. (Viz způsob snímání a nastříhání rozhovoru mezi vězněm-hladovkářem a knězem: prostor věnovaný postavám je shodný, nikdo z nich záběru nedominuje a když přijde na promluvy do kamery, nejde o zcizovací efekt, nýbrž nápadité užití figurativní metody záběr-protizáběr, kdy nasloucháme oběma stranám, jenom pozice a optika se mění.) HLAD je modernistický film, který užívá postupy toho nejlepšího z těch nejlepších (především italských) politických snímků: několikaminutový dialog v jednom záběru uprostřed filmu rytmizující dění a sloužící jako předěl, rekontextualizace scén - mytí rukou a kouření na sněhu - upozorňující na rutinnu vykonaného a drzý odklon od "hlavních" postav začátku filmu ke zcela jiným a novým. Takhle by měly vypadat politické filmy - poučené kinematografickou minulostí, sveřepě soustředěné na dané téma a problematiku, angažované nejenom svým obsahem, ale i stylistickou koncepčností a porušováním kanonických pravidel vyprávění. (27.02.2010)

Hlad je snímek s vězeňskou tématikou zpracovanou velmi specifickým rukopisem, který nemusí zaujmout každého. Nejdelší dialog, který ve filmu zazní, trvá zhruba 15 minut a je natočen na jeden dlouhý, statický záběr. Svou délkou i obsahem se v podstatě jedná o nejvýraznější dialog ve filmu. Ty ostatní většinou netrvají déle jak minutu a je jich zde obsaženo jen minimálně. Díky tomu jsem měla pocit, jako bych se dívala na němý film. Proti násilným scénám ve vězeňských snímcích jsem již zřejmě natolik otrlá, že jsem zde při pohledu na dozorce kopajícího či surově bijícího vězně nepociťovala žádné emoce. Zato při pohledu na zbídačeného Michaela Fassbendera mi moc dobře nebylo. Zatím všechny snímky s tématikou IRA, jež jsem zhlédla, pro mě znamenaly silný zážitek. Hlad se svým pojetím liší a myslím, že spousta diváků si ho představovala úplně jinak. To však nic nemění na jeho výpovědní hodnotě. (17.08.2012)

Spoilery! Na začátek se přiznám, že nemám zrzavé ochlupení a ani nepiji ranní čaj s mlékem, tedy nejsem ani Ir ani Brit. Nějaké historické záležitosti mi v dané oblasti nejsou známé a ani nemám závratnou chuť si dělat přehled. Danou situaci mi postupně částečně nastiňoval samotný snímek. Forma je velmi minimalistická. Ve snímku je jeden delší dialog s knězem, jinak je takřka němý a divákům jsou události servírovány pomocí záběrů statické kamery s lehce artovým nádechem. Je jasné, že tato forma nesedne každému. Já se řadím mezi tu skupinu diváků, kterým tato forma chutnala. A chutnala mi velmi. Pokud během filmu hodláte něco konzumovat, tak vám to pravděpodobně příliš chutnat nebude. Stěny natřené hovnama, chodba plná chcánek, pohled na malé žížalky, pohled na masturbující pány, či přenášení předmětů v ženské jeskyňce, nejsou věci, které by zdravému člověku zvedly chuť k jídlu. Spíše asi naopak. Zobrazení hladovky bylo velmi pěkné. Fassbender ji vydržel držet 66 dní a jeho tělo bylo nádherné. Dlouho jsem neviděl nic, na co by se mi koukalo tak nepříjemně, takže za to u mě snímek sklidil body. Hladovka je dost nepříjemná záležitost. Taky jsem si 4denní nedobrovolně vyzkoušel, takže vím o čem mluvím a dokážu se do role hlavního hrdiny naplno vžít. Celkově snímek vidím na slabší 4 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (25.02.2017)

Ticho na začátku, ticho na konci a mezi tím předlouhý dialog, který osvětlí vše. Tedy, skoro... je třeba vědět něco o vztazích mezi irčany a anglány v průběhu 20. století... a přiznávám, že tady mám mezery. Mimo jiné mě film ale přiměl si o tom zjistit něco víc. Na výběr je toho dost: http://www.irishfilm.net/IRA.html (05.11.2009)