Hlad

Skupinka prívržencov republikánskej armádnej zložky IRA, odsúdená v Severo Írskej väznici Maze, zahájila hladovku. Jej cieľom je dosiahnuť status označenia "politický väzeň". Toto zaradenie by im zabezpečilo miernejšie tresty, lepšiu stravu či zaobchádzanie. Namiesto toho sa dostávajú do otvoreného boja s "bacharmi", ktorých praktiky hraničia s neľudským správaním. Píše sa rok 1981 a toto je skutočný príbeh o udalostiach, ktoré otriasli svetom. Bez ohľadu nato, aké "čisté" úmysly malo zoskupenie IRA ( zabezpečenie slobody osamostatnením sa Írska od V. Británie ), príde mi prinajmenšom za vlasy pritiahnuté, že každý na tomto svete, chce dosiahnuť svojho cieľu za pomoci násilia, vraždenia a páchania iných zverstiev na obyčajných ľudoch ( nie, že by bola V. Británia svojim kolonizovaním bez viny ). "Hunger" vo mne vyvolal minimálne emócie. Nuž, vraždili, tak sa s nimi zaobchádzalo tak, ako by sa malo s každých vrahom. Nech si to každý obráti na seba, nech si každý o mojom názore myslí čo chce ( lebo údajne je táto skupina vďaka svojim skutkom z minulosti, v boji za "slobodu", stále "populárna" - no mne sú jej kroky rovnako proti "srsti", ako akýkoľvek výstrel z pušky amerického vojaka v Afganistane, Iraku či Vietname. A snáď nemusím pripomínať, že tam o slobodu nešlo, že? ). V poslednej polhodinke niekoľko scén vzbudilo odbor či "nechuť". Sebatrýznenie je však rovnako chorobou, ako seba-poškodzovanie. Osobne mi hlavného hrdinu vôbec neprišlo ľúto. Áno, je to smutné. No za všetko si predsa mohol sám. Bude snáď niekto niekedy obhajovať kroky Nórskeho vraha nevinných detí Breivika, ktorý chcel taktiež, ako iný šialenci dosiahnuť zmenu politického smeru násilím? Na záver, film dobrý, herecký výkon hl. "hrdinu" taktiež, ale - nuda. Možno to tak pociťujem z dôvodov "totálneho" odosobnenia sa, no fanúšikom ( skutočných ) vrahov som nikdy nebol. (25.02.2014)

Můj původní 3 roky starý komentář rozhodně nepěl nějaké oslavné ódy. Film se mě pro svou špinavost moc nelíbil a prakticky jedinou scénou, která mě uhranula bylo 20 minutové povídání mezi Bobbym a otcem Moranem. Uběhly 3 roky a mezitím jsem nasledoval hodně zajímavý Stud, ve kterém jsem zjistil že zcela dokonale rozumím hlavnímu hrdinovi, kterého neskutečným způsobem ztvárnil Fassy. Shame nepochopitelně nedostal na Oscarech šanci v žádné kategorii. Již v té doby ve mě zrála myšlenka a věděl jsem jistě že dám Hunger ještě jednu příležitost. Vše se stalo jistotou po odporně vlezlých 12 letech v řetězech, které smrdí na sto honů akademickými chcánkami. Nebudu rozebírat proč film, který je zcela jasně z režisérových kousků nejslabší, dostal nejvyšší hodnocení..... HLAD je ukázka dokonalé filmařiny, kdy prakticky každé políčko by se dalo označit za geniální. Srovnání s Kubrickem by nebylo zcela od věci. Hraje se tělem, očima, gesty, prostředím, zkrátka vším co je po ruce. Na dialog často člověk prosebně čeká hodně dlouho. 3 minuty se vytírá chodba, prohledávají se dutiny, drží se hladovka. Film je odporně špinavý a přitom geniálně zrežírovaný. 90% bez debat. (21.03.2014)

Nemám rád tenhle typu filmů, a vlastně ani nemám rád filmy o Severním Irsku - "Hlad" mě minul podobně jako třeba "Krvavá neděle" z r. 2002 od Greengrasse. Nepamatuji se, že bych kdy viděl na obrazovce ČT2 film tolik plný explicitního násilí a "šokujících" záběrů. Bez vysvětlujících titulků na začátku a na konci by tento film přišel o polovinu své naléhavosti. O ten zbytek se minimálně u mě připravuje svou málomluvností a statickými záběry, které mě až iritovaly. Tematicky podobný film "Bumerang" z r. 1996 od H.Bočana mi dává větší smysl. (10.05.2011)

Sado/ maso pozeranie. Stále násilnejšiemu správaniu dozorcov (sadizmus) zodpovedajú väzenské výtvarné kreácie v podobe vymazávania ciel vlastnými výkalmi a vylievanie moči na chodbu. Neskôr uväznení členovia IRA hladujú (masochizmus). Zrežírované je to fajne, zvolená forma upozorňuje na to, že pri odpore voči systému je dôležité kolektívne presadenie požiadaviek, nie individuálne persóny, ktoré dej filmu (s výnimkou vodcu) bez dovysvetlenia opustí, nech stoja na jednej alebo druhej strane. Systémovo pomerne ok. V konkrétne zakotvenej politickej realite už menej - neviem či by nejaké fyzicky nepríjemné emócie vzbudili obdobne zrežírované osudy uväznených organizátorov moslimských atentátov v Londýne, Barcelone. Pritom ide o rovnakú sortu ľudí. V mene idey sú ochotní odstraňovať nevinných civilov. Druhé a podstatnejšie je, že takéto demonštratívne samovraždy (hladovka, upálenie sa) sú vždy len prejavom márnomyseľného ego exhibovania. Vždy sa nimi bojuje za nejaké vyššie dobro, dôsledkom smrti mladíka v rodine je vždy len psychicky zlomená rodina, milenky a kamaráti. A nenaplnené ideociele. Pretože tie smerujú vždy k realizácii prázdnych hesiel (slobody, dôstojnosť, rovnosť), ktorých obsah je štát od štátu a výklad od výkladu rôzny. Niet prečo žialiť, niet koho obdivovať, niet koho ľutovať. V tomto zmysle bol film zbytočný, pretože všetci predsa vedia, že väzni sa mlátia a tí odporujú odpornými metódami sebazohavovania sa. Ale rozhodne nejde o nejaké nasledovania vhodné vzory. Ako spieva kapela The Stranglers: "No more heroes any more!". (25.08.2014)

Hodně zdlooo-u-haaa-výýý film, který nevíte, za jaký konec chytit... Přestože jsou pro mě události okolo IRA zajímavé a tématické filmy tohoto typu vyhledávám, zrovna Hlad mi moc nesedl. Dlouhé záběry na mlčící herce, nebo "artové" prostřihy na odlétající ptáky jsou jednoduše zvláštní a film jako takový nemá ani nejmenší šanci odsýpat (což pravděpodobně ani neměl v plánu) a ani moc strhnout. Což je ve výsledku škoda, protože minimálně Michael Fassbender tu hraje jak o život (možná skoro doslova). Každopádně na tuto "tatcherovskou dobu" Britové asi moc rádi nevzpomínají a vy jako divák máte hned jasno, na čí stranu se přidat. Jen ten konečný nepoměr mě docela zarazil- 10 obětí na straně vojáků IRA ku 16 obětem vězeňských bachařů... (09.08.2012)