Hlad

Bezkonkurenčný Michael Fassbender vo svojbytnej väzenskej dráme (meta)fyzického charakteru. Politicky tak trochu nekorektné, a myšlienkovo tak trochu viac hodnotné. Úžasná rytmizácia v rámci jednotlivých záberov, perfekcionistická kompozícia obrazu a cinefilné porušovanie osvedčených naratívnych vzorcov daného žánru. Steve McQueen a jeho precízny a účinne zžieravý minimalizmus. Nefalšovaný a svoj význam naplňujúci art... (11.06.2010)

Mučednický boj přespolního běžce aneb vítejte v syrovém naturalismu věznice Maze. Každá scéna má své místo, od strohého vytírání chcánek z vězeňské chodby až po závěrečné metafyzično a Kostěj Smrtelný Fassbender tímto přivedl překročení hereckých hranic sebepoškozování k dokonalosti. Klobouk dolů, Michaele. Můžu si jej pověsit na tvé žebro..? Ještěže kvůli ničemu neprotestuji a mohu si jít pro něco dobrého do ledničky. Jenže… Mám teď jaksi scvrklý žaludek… (28.10.2011)

Sledovat tenhle film není nic příjemného, ale nedá se upřít, že natočený je obdivuhodně. Dlouhé, převážně statické záběry zdůrazňují jednotvárnost. Rozhovor hlavního hrdiny s knězem je podán v neskutečně dlouhém statickém záběru a přesto ani na okamžik nepřestane být zajímavý. Před fyzickým výkonem Michaela Fassbendera je nutno smeknout. Ale nijak nezměnil můj pohled na danou problematiku. Jen pro politické důvody by žádný vrah neměl mít ani to nejmenší privilegium. To už radši ať pochcípají všichni! (14.01.2010)

Hlad musím chtě nechtě konfrontovat s českou filmovou tvorbou posledních let, především se mi nabízí srovnání s nedávno viděným Protektorem a Občanským průkazem, které přímo drtivě válcuje a ukazuje, v čem spočívá slabina dnešního českého filmu. Ty totiž mají dílem nevěrohodný scénář, dílem jsou ukecané a vypadají jako tuctové televizní inscenace. Hlad je film, který působí naprosto přesvědčivě, vyvolává přesně ty emoce, které vyvolat chce, a je přitom ve vyjadřování úsporný. Je vyprávěný obrazem a jediný zásadní dialog mezi hladovkářem a vězeňským knězem je přímo lahůdkou v tom, kolik rovin, jinotajů, oťukávání a informací v sobě obsahuje. Tohle drama dokáže na rozumné ploše 95 minut poskytnout celkový obraz problému a diváka doslova pohltí. Téma týrání, frustrace vězněných i dozorců, kteří jsou limitováni politickými pokyny lidmi, kteří nemají ve vzdáleném parlamentu o skutečné situaci reálnou představu a ani snahu se jí zabývat. Je to souboj vůle, ideologie, myšlenek, obětování, zastrašování a síly. Kontroverzní film, který není pro každého. Celkový dojem: 95 %. (19.05.2011)

Vynikající záležitost! Film otevřeně vyzývá k hlubší formální a naratologické analýze (délka, kompozice a obsah záběrů, pomalý a rychlý střih korespondující s jejich obsahem, rytmizace jednotlivých scén a záběrů, rozhovor Bobbyho Sandse s knězem jako styčný bod celého filmu a mezník jednotlivých "polovin"). Jako by snad Hlad připomínal velmi volné pokračování Osamělosti přespolního běžce. Stejně jako Colin Smith je i Bobby Sands (oba prošli sportovní zkušeností přespolního běhu) obětí nejen vězeňského systému. (21.03.2010)