Hlad

Můj původní 3 roky starý komentář rozhodně nepěl nějaké oslavné ódy. Film se mě pro svou špinavost moc nelíbil a prakticky jedinou scénou, která mě uhranula bylo 20 minutové povídání mezi Bobbym a otcem Moranem. Uběhly 3 roky a mezitím jsem nasledoval hodně zajímavý Stud, ve kterém jsem zjistil že zcela dokonale rozumím hlavnímu hrdinovi, kterého neskutečným způsobem ztvárnil Fassy. Shame nepochopitelně nedostal na Oscarech šanci v žádné kategorii. Již v té doby ve mě zrála myšlenka a věděl jsem jistě že dám Hunger ještě jednu příležitost. Vše se stalo jistotou po odporně vlezlých 12 letech v řetězech, které smrdí na sto honů akademickými chcánkami. Nebudu rozebírat proč film, který je zcela jasně z režisérových kousků nejslabší, dostal nejvyšší hodnocení..... HLAD je ukázka dokonalé filmařiny, kdy prakticky každé políčko by se dalo označit za geniální. Srovnání s Kubrickem by nebylo zcela od věci. Hraje se tělem, očima, gesty, prostředím, zkrátka vším co je po ruce. Na dialog často člověk prosebně čeká hodně dlouho. 3 minuty se vytírá chodba, prohledávají se dutiny, drží se hladovka. Film je odporně špinavý a přitom geniálně zrežírovaný. 90% bez debat. (21.03.2014)

Po Štvanci IRA další film, který se věnuje Irské Republikánské Armádě. Jenže zatímco Štvanec má tempo a hodně dialogů, tady se moc nemluví (kromě té 16 a půl minuty trvající scény, která je hodně povedená) a tempo je takové, jako by sám film chtěl, abyste si všechnu tu špínu, ponížení a bolest "vychutnali" do poslední kapky. Hlad je hodně náročný film, především na psychiku. Proto jsem se rozhodl, že se na hodnocení vyspím a uvidím (těsně po zhlédnutí jsem se nemohl rozhodnout mezi 3 a 4 *). A jelikož mi v paměti zůstalo poměrně dost scén a hlavně to na mě udělalo dojem, tak dám 4 hvězdy. Jsem zvědavý, jestli někdy budu mít chuť na další projekci… (13.03.2010)

Nevadí mi na slovo strohé filmy, ale ona málomluvnost by „měla“ být něčím nahrazená. Jenže předlouhých scén postrádajících gradaci je poměrně hodně. Steve McQueen využívá minimalismu velmi a rád.. Jím předkládané scény jsou poměrně hodně nepříjemné, netradičně dlouho také hledají svého hrdinu, protože adeptů na hlavní úlohu je docela dost. Dost dlouho nás tvůrce nechává i na leccos čekat (a nabízí opakované pašování věcí do vězení, močení vězňů na chodbu), na druhou stranu dokáže umně několika málo záběry dokonale představit své postavy (viz. úvod s velitelem ostrahy). Všechno to má atmosféru a všechno je to taková hra protikladů. Nakonec z těkání mezi postavami hrdina přeci jenom vzejde, ale hlubší sympatie si nezíská. Film má sílu, ale dokáže i leccos vzít, lecčím zabolet. Nenabízí odpovědi, vlastně ani nijak podrobné informace. Revoltujících snímků jsem viděl poměrně dost a – v hlavě je mám dosud. Po Hladu člověk nemá radši ani ten hlad.. Přesto další z mnoha příkladů pro tuzemské tvůrce – minimalistické drama, které moc nemluví, ale má co říct!! Bez klišé, patosu.. 70% (02.06.2011)

Hlad je snímek s vězeňskou tématikou zpracovanou velmi specifickým rukopisem, který nemusí zaujmout každého. Nejdelší dialog, který ve filmu zazní, trvá zhruba 15 minut a je natočen na jeden dlouhý, statický záběr. Svou délkou i obsahem se v podstatě jedná o nejvýraznější dialog ve filmu. Ty ostatní většinou netrvají déle jak minutu a je jich zde obsaženo jen minimálně. Díky tomu jsem měla pocit, jako bych se dívala na němý film. Proti násilným scénám ve vězeňských snímcích jsem již zřejmě natolik otrlá, že jsem zde při pohledu na dozorce kopajícího či surově bijícího vězně nepociťovala žádné emoce. Zato při pohledu na zbídačeného Michaela Fassbendera mi moc dobře nebylo. Zatím všechny snímky s tématikou IRA, jež jsem zhlédla, pro mě znamenaly silný zážitek. Hlad se svým pojetím liší a myslím, že spousta diváků si ho představovala úplně jinak. To však nic nemění na jeho výpovědní hodnotě. (17.08.2012)

Sledovat tenhle film není nic příjemného, ale nedá se upřít, že natočený je obdivuhodně. Dlouhé, převážně statické záběry zdůrazňují jednotvárnost. Rozhovor hlavního hrdiny s knězem je podán v neskutečně dlouhém statickém záběru a přesto ani na okamžik nepřestane být zajímavý. Před fyzickým výkonem Michaela Fassbendera je nutno smeknout. Ale nijak nezměnil můj pohled na danou problematiku. Jen pro politické důvody by žádný vrah neměl mít ani to nejmenší privilegium. To už radši ať pochcípají všichni! (14.01.2010)