Štvrtý druh

To byla zase jednou fraška. Sám o sobě by tenhle film mohl být průměrným béčkovým sci-fi thrillerem, snaha proměnit ho v dokument mu ale efektně podsekává nohy a pro jistotu ještě vráží kudlu do zad. Scénárista se bezostyšně snaží nachytat snad jen tu nejhloupější část publika. Pokud pominu všeobecnou nudu a tragické dialogy, může mi někdo prozradit, zda je opravdu tak snadné získat policejní záběry vraždy a neidentifikovatelného plavidla na obloze (které je v jeden moment přeci jen moc zřetelné)? A proč byl signál rušen i během hypnózy? Pokud emzáci dotyčné sledovali nonstop a nechali skrze lidská těla reprodukovat svůj hlas (o levitaci nemluvě), proč rušili obraz? Pokud byla psycholožka prostě magor, k čemuž směřoval druhotný výklad, proč je na začátku a na konci tolik keců o mimozemšťanech? Celé tohle veledílo vyznívá jako levoboček seriálů Akta X a Krajní meze, říznutý pseudodokumenty alá Paranormal Activity. Čtvrtý druh nevyděsí, neznepokojí, nepřiměje k zamyšlení, nepobaví a bohužel ani rychle neuteče. Pointa nepřítomna. Vskutku debilní film. A to jsem byl jednu dobu do veškerého UFO materiálu blázen... (03.06.2010)

Je to jako s Gibsonovým Umučením Krista. Zatvrzelým odpůrcům bude tenhle film připadat k smíchu a lidem, kteří na UFO věří nebo (můj případ) jsou o něm alespoň schopni přemýšlet (protože prostě nejsou tak sobečtí, aby si mysleli, že vesmír je kromě nás mrtvý), se bude líbit. Co se Čtvrtého druhu týče, výhrady mám jen k přítomnosti samotného režiséra v něm - podle mě mohl doktorku Tylerovou zpovídat kdokoliv jiný, ale tenhleten Olatunde se zřejmě moc chtěl vidět na plátně - a k jedné scéně ze závěrečné čtvrthodiny (MOŽNÁSPOILER: Millu na palubě lodi a okolo ní rotující mimozemšťanské "lékařské" nástroje opravdu nebylo nutné ukazovat). Jinak vše OK, film se mi líbil, ze scén (hypnózy, střelba, závěrečný monolog skutečné Tylerové) slušně mrazilo, herci (Jovovich, Koteas, Patton) odvedli dobrou práci. Pochvala za minimalistickou, ale atmosférickou hudbu. A za to, že jsme se nedočkali ani jednoho E.T. (25.07.2010)

kdyby to byl dobrý film, byl by to vynikající film, ale že je to špatný film, je to přímo tragický film. zní to jako paradox, ale hned vysvětlím, co tím míním. stejně jako většina dobrých a úspěšných hororů či sci-fi hororů nestaví ani Čtvrtý druh na původním námětu, ale velkou měrou čerpá z postmoderní mytologie. miliony Američanů jsou přesvědčeny o tom, že mimozemšťané navštěvují Zemi a unášejí lidi. jen o málo méně jich věří, že sami byli uneseni. existuje velmi detailní model pro představy, jak přesně takový únos vypadá, jakým způsobem jej lze prošetřit a jaké jsou souvislosti. Čtvrtý druh tento model přijímá, lehce adaptuje a o několik kroků dotváří. koncept má proto už v základu velký potenciál oslovit početné masy diváků, jelikož předjímá jejich vlastní pověrčivost, zneužívá jí a útočí do slabých míst, kde polevuje obrana diváka. nevím, jak ostatní diváci, ale já jsem silný skeptik. přesto, abych si mohl užít fantastický film, ať už sci-fi, horor, nebo hybrid obou žánrů, musím být otevřený. musím vstoupit do hry, v níž balancuji mezi aktivní snahou uvěřit věrohodnému, a přirozeným nutkáním zpochybňovat, vyvracet a odmítat vše, co se naopak jeví jako falešné. nejvyšší metou pro filmaře pracujícího s naznačeným konceptem by přirozeně měla být autenticita. v tomto ohledu ovšem Čtvrtý druh naprosto selhává. pozorný divák s trochou soudnosti filmu věřit nemůže ani při dobré vůli. dokumentární části jsou ledabylé a velmi nešťastně napojené na nesouladné ilustrační pasáže s Millou Jovovich. těm by pro změnu neuškodilo více kameramanské zručnosti, vyspělejší využití zvukových efektů a v neposlední řadě větší důraz na výpravu a kresbu unikátního aljašského prostředí, která by zachytila tamního genia loci. ze všeho nejvíce ovšem film trpí špatnými hereckými výkony. vada je to o to patrnější, že přesně na herectví stojí působivost filmu. divák musí napřed uvěřit herci, aby teprve mohl přijmout širší souvislosti. mizerné herectví a laciné pozlátko televizní konverzačky nejenže nedovoluje ani přístupnému divákovi pohroužit se do relativně atmosférického nitra filmu, ale nad to obnažuje absurditu premisy v jeho základech. /// bylo velmi férové připomenout na začátku filmu divákovi, že jde o jeho svobodnou volbu, zda uvěří, nebo ne. bohužel, volba je zcela jasná, od začátku až do konce. (02.09.2012)

Zkouška nedobrovolného spojení aneb interaktivní rozpolcenost na čtvrtou... Dost možná nejsme ve vesmíru sami, ale jestli tam doopravdy NĚCO je, pak na to budeme sami. Aby vše fungovalo přímočaře a znepokojivě, tak ona interaktivně dokumentární forma nesmí být samoúčelná, což mi právě u The Fourth Kind po většinu času připadalo, že tady to prostě prvoplánové je. Olatunde Osunsanmi podle mě zcela jednoznačně klade důraz na jednotlivé detaily, které ale ve výsledku poněkud nezapadají do jednoho kompaktního celku. Zkrátka "filmová" linka příběhu se s tou "dokumentární" jednoduše tluče jak děcka na pískovišti a v důsledku toho celková autenticita prostě pokulhává. Ne, záměr určitě nebyl špatný, ke kladům nepochybně patří nápaditá práce Lorenza Senatoreho s kamerou (bohužel už o dost méně povedený střih) i zvláštně (po)ruchová hudební kulisa Atli Örvarssona a pár nezpochybnitelně znepokojivých okamžiků. Na druhé straně nevěrohodná Milla Jovovich a ta mnohdy zbytečná "čtyřiadvacítková" obrazová mozajka. Zkrátka The Fourth Kind mohl být dobrý paranormální film, avšak když chcete až přespříliš, pak to všechno funguje jen napůl. P.S.: "Během roku 1976 několik dětí a mladých dívek nezávisle na sobě pozorovalo podivného opeřeného "sovího muže". Objevoval se blízko kostela v Mawnanu, malé vesnici na jižním pobřeží Cornwallu" (Karl P. N. Shuker, Atlas světových záhad, 1996) - všechno souvisí se vším. [final rate: 50%] (17.03.2011)

Paranormální aktivita se zelenými mužíčky natočená na trochu lepší kameru se slavnějšími herci? Nebo prodávání bludů pod rouškou senzacechtivosti? Film má své světlé okamžiky - většinou když někdo nelidsky řve, levituje nad postelí a trhá hlavou jako ve Vymítači ďábla, ale jinak je to takový narativní teleshopping, který slibuje, že když v následujících patnácti minutách neodejdete, dostanete pointu a k ní ještě jednou zdarma. A samozřejmě je to podraz. I bez Horsta. (09.02.2010)