Turínsky kôň

Ak si ešte niekedy budem chcieť sprítomniť Nietzscheho obraz slabého nihilizmu, obraz tých jeho posledných ľudí, a víziu odcudzeného sveta neskorého kapitalizmu, v ktorom už na ničom nezáleží, z ktorého postupne vyhasína všetko teplo a rozplýva sa do série automatizovaných úkonov, pustím si toto strojovo presné a totálne tragické tápanie v bezčasí. Nevyčerpal sa svet a ani Boh, vyčerpali sme sa my sami, celá naša civilizácia, pre ktorú sa slovo pusta tak prekrásne hodí. Vytratila sa predstava, vízia, cieľ, zostal len čoraz prázdnejší a pustejší hypermoderný klokot obrazov, ktoré už o ničom nevypovedajú. A v neposlednom rade je to aj existenciálna metafora pre nás samotných. Ozýva sa tu niečo zo Sizyfa. Pokusy o únik sú rovnako bezvýsledné ako všetko čo robíme. Vytratilo sa tu však aj to hrdinstvo, ktoré jedincovi ešte vdýchli 40. roky a zostalo len prosté tartarovské váľanie kameňa vpred. A púšť naďalej rastie. Vytratili sa aj tie Rilkeho stopy a ani žiadny Heideggerov Boh nás nemôže zachrániť, pretože sme ho zabili. Všetci sa na krídlach temnoty vezieme v ústrety nevyhnutnému zániku. Nastáva vek Dostojevského koňa, ktorého sedliak bičuje po plačúcich očiach, vek šialenstva zo sveta. Ale možnože nie. Možno je to len memento a my sa mu ešte môžeme vyhnúť. Možno len treba znova zapáliť plameň, nech už si pod tým predstavujeme hocičo. (27.08.2021)

Dcéra ráno vstane, oblečie sa, ide po vodu, pomôže otcovi obliecť sa, uvarí dva zemiaky, obriadi koňa .. a vonku poriadna mela. Každý deň to isté, potom dve návštevy, a zase to isté, a aj tak som pozerala s očami dokorán a fascinovane ... a čakala na to, čo príde. A prišlo ... ten pocit musel byť strašný. Skvelo natočené, čo záber to kvalitná č/b fotka, tá hudba je úžasná a ten neutíchajúci vietor takisto. Bola som síce na vážkach, ale tú pätorku som tomu musela vypáliť. (28.12.2017)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (A torinói ló / THE TURIN HORSE / Turínský kůň) - Nedovedl jsem si ještě před rokem na LFŠ představit jít na 8hodinového Tarra a jeho Satanské tango. Poté jsem viděl Muže z Londýna a teď i toto tak nemám momentálně větší filmové přání... V tomto snímku jsem si přál, aby film vyprávěl o měsíci ze života těchto dvou lidí a né jen 6 dní... Lidé kdo Tarra neznají a přišli na toto, tak jich většina odešla po pár minutách, někteří počkali půl hodiny s tím, "že se třeba i jako začne něco i dít", bohudík nezačalo... Nepochopily jak může být zábavný třeba první den - který vypadal asi takto. Otec se dcerou se vrací s koněm domů, záběr na koně - 5 minut, zavírají vrata - 5. minut, vaří brambory - 5. minut, dcera kouká z okna - 5. minut, jí brambory - 5. minut, přikládají do kamínek - 5. minut, otec kouká z okna - 5. minut, krásný záběr na stará vrata - 8. minut a pak následuje druhý den... Kdo tohle nepochopí, to nepochopím já :D... - 6. 7. 2011 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 100% (16.07.2011)

Ich bin auch dumm, protože jsem dobrovolně hleděl skoro dvě a půl hodiny na toto dílo, nepopoháněl ho, abych o nějakou podstatnou drobnost nepřišel, a pointy jsem se nedočkal. V komerčnějších filmech je apokalypsa mohutný spektákl, ale v intelektuálním filmu je to dřina a ubíjející stereotyp. Je to opravdu intelektuální snímek, tedy černobílý film bez konce. Jasně, že chápu, co tím chtěl básník říci. Jasně, ten film je působivý - kdybych v nějaké depresi se nevěděl rozhodnout, zda se na provaze za krk zhoupnout, tak tento film by mi v kladném rozhodnutí hodně pomohl. Hlodá ve mne temné podezření, že s tímto filmem se to má podobně jako s mnohou filosofickou či theologickou lekturou, která je považována za myslitelsky náročnou či temnou. Prokousá-li se našinec odbornou obskurantní terminologií, narazí často na banální myšlenku. Leč nedá se tomuto filmu upřít jistá formální dokonalost. Jednotlivé zběry jsou často působivé, byly by z nich krásné fotografie.Herci jsou typově skvěle vybráni, a toto hodnocení lze vztáhnout i na koně. Reálie i krajina jsou odpovídající. Nevím proč, ale zhruba od té doby, co ten koník přestal žrát, ve mně klíčilo a sílilo tušení a přesvědčení, že ti dva jedlíci brambor jej v závěru filmu sní, aby zkáza byla dokonána. Ale ani této pointy jsem se nedočkal - aber wie ich sagte: Ich bin dumm. (15.01.2012)

Krásne podobenstvo na človeka. Dom je ľudské vnútro. Veterný svet vonku spoločnosť. Občas niekto do vnútra dobehne a vykláda svoje nezmysli aby vnútro zmenil. Ale vnútro sa nedá. A keď prichádza úplný koniec človek zostáva sám so sebou. So svojou smrťou. So svojou jednoduchosťou. Neschopný čeliť svetu vonku, ktorý sa v určitý moment dostal do vnútra. Vígov ústredný motív je asi najúžasnejšou melódiou akú som za posledný čas vo filme počul. Dlhé zábery, parádna atmosféra a silné myšlienky v jednoduchom a prostom príbehu o jednoduchých a prostých ľuďoch. Nevieme v akom čase sa to odohráva. Nevieme čo sa to vlastne deje. Či sú postavy skutočné, alebo nie. Ale Tarr im dáva veľmi silné existencionálne významy. Pre mňa úžasný film. Od prvej do poslednej minúty. (22.08.2014)