X-Men: Prvá trieda

Hned na úvod si neodpustím varování, které jsem jistě zmínila už u Iron Mana nebo Thora: Marvelovský vesmír mě jako celek baví natolik, že jsem jeho jednotlivé části (filmy) schopna vnímat v mnohem pozitivnějším duchu, než kdybych neviděla, jak do sebe místy zapadají. (Asi i proto pro mě vrchol tohoto dvouhodinového Vaughnova díla představovala ani ne desetivteřinová scéna, kde Hugh Jackman alias Wolverine odmítne hlavní hrdiny se slovy: "Go fuck yourself.") Teď už ale k filmu samotnému. Nutno říct, že hned v počátku mě X-Meni trochu zklamali svou roztříštěností. Příběh neustále přeskakoval mezi Charlesem a Erikem a žádného vlivem uspěchaného vývoje nedokázal představit natolik, aby člověk skutečně plně pochopil jeho psychologické rozpoložení v době osudového setkání. Ono slovo "psychologické" je v tomto případě poměrně důležité; X-Meni mnohem méně než předchozí Iron Man nebo Thor hrají na odlehčené scény (a je to jen správně; na pozadí skutečných historických událostí by zdaleka tak dobře nevyzněly), zato se více soustředí na vývoj jednotlivých postav. Těch je sice nakonec tolik, že krom hlavní dvojice v téhle zrychlené stopáži nikdo nedostane adekvátní prostor, i tak je ale nutno říct, že mě realistický vývoj příjemně překvapil. Zhýčkán běžnými blockbustery by člověk zkrátka očekával, že se hlavní hrdinka do svého osudového muže zamiluje na první pohled nebo že bude v celém příběhu vždy jasně znatelná hranice mezi dobrem a zlem. Dá se ale závěrečná vymezená skupinka považovat skutečně za záporáky? Těžko říct, já osobně jsem chápala postoje obou úhlavních nepřátel a s oběma jsem se dokázala ztotožnit. (A s tím "zlým" snad ještě více.) Sečteno, podtrženo, X-Meni jsou více než důstojným stavebním kamenem marvelovské dimenze, po úžasném traileru jsem možná ale čekala přece jen trochu víc. O výjimečný počin, který by nad ostatními komiksovými díly vynikal, se zkrátka nejedná, což je ale nakonec asi i jediné, co se dá filmu vyčíst. Dodatek: Nevím, proč jsem měla za to, že tohle jsou první X-Meni, kteří vznikli v produkci Marvelu, a děkuji Trpishovi, že mě vzkazem vyvedl z omylu. Některé části výše napsaného komentáře jsou tedy obsahem trochu mimo, celý ho přepisovat se mi ale nechce. (03.06.2011)

Fenomenální! Vaughn vrací sérii tam, kde původně začínala. Jako komiksovka, která používá mozek tam, kde jiní napínají svaly, přičemž ani na chviličku neslevuje z divácky atraktivní podívané, jíž nechybí vtip, nadsázka a… akce. Herecky, dějově a režijně vyzrálé, bez hluchých míst, či výpadku tempa. Více (snad) po druhém zhlédnutí. Teď se jen v myšlenkách kochám vzpomínkami na film, který uspokojil po všech stránkách. PS: Ani napodruhé není co dodávat. Snad jen to, že Fassbender vládne jako nikdo. Dokonalé v každičkém detailu. (02.06.2011)

Celý štáb zamířil do Zátoky sviní na Kubě, aby předvedl po vzoru filmu Forest Gump, jak lze také vylíčit naše po čertech temné dějiny, konkrétně Karibskou krizi. Zatímco soudružky o plyšovém Beastovi, klackovitém Xavierovi a měňavé Raven zarytě mlčely a do hlav nám vštěpovaly, že to všechno vyřešil sám velký Chruščov s Johnym F. K. (přitom jsem si nikdy nevšiml, že by byl mutantem, na rozdíl od Chruščova). Soudružky přiznaly jen magnet a vážku a to ještě v dost blbé formě. Jsa tedy nevyzbrojen, přivítal jsem tento film s povděkem. Vtípek s Wolverinem (řečí milovníků dabingu Rosomákem) se líbil, i když byl krátký a trochu suchý. Od školy uběhlo mnoho vody, a jak jsem díky filmu zjistil, těch sviní v zátoce přibylo víc. Naštěstí vše dobře dopadlo ve smyslu prequelu. Ano, podařilo se jim ukázat ty toužebně očekávané spojitosti mezi některými budoucími hrdiny a jejich adolescentními předobrazy. Ale abych si dál neplácal játra, tak film si rozhodně nenechte ujít. Splňuje to mnoho kriterií, proč jít do kina. (10.08.2011)

Nesnáším, když ve filmové sérii jednu postavu hraje více herců, takže si dokážete představit, jak jsem se bála toho, když se vyměnili kompletně všichni herci. Ale jak u mě bývá zvykem, čím víc se bojím, tím lépe to dopadne. Když vypustím pro mě tu nic neříkající dějovou linii o jaderné válce, troufám si tvrdit, že je to nejlepší díl série. A můžou za to dva hlavní pánové alias Profesor X a Magneto. Ač si můžete říkat, že se mnou opět cloumají hormony, možná trochu jo, ale na jejich výkony jen tak nezapomenu. Fassbender má kromě neskutečného charisma, šílený talent přesvědčit Vás o všem co hraje a nevěřím, že to napíšu, ale McAvoy byl perfektní. Věřila jsem mu každý moment, jako by to nehrál. Že by mi vstoupil do hlavy? Ostatní postavy taky nezaostávaly (chtěla bych být diamantová) a zbožňuji scény, když se výjimeční učí používat svou moc. Efekty občas kolísaly, ale já přes ty dva herecké výkony chyby nevidím. Doufám, že se tihle mladí proti sobě ještě postaví :o) (30.10.2011)

Ač se hodně snažím, tak mi kovový dráp z prstíku nevykoukne, ani zběsilé máchání mých rukou nepřinutí jediný kovový předmět k pohybu, při žonglování s ohnivými koulemi vždy skončím na popáleninovém centru a cizí myšlenky mi stále připadají zcela nečitelné. Přesto mne x-meni jako vždy bavili. Avšak První třídu bych si užil ještě mnohem víc, kdyby nebyl předem znám naprosto jasný konec, ale to je klasická nemoc prequelů, kterou lze léčit pouze standardním vymazáním paměti (tento úkon zdravotní pojišťovny nehradí). (02.07.2012)