X-Men: Prvá trieda

Vaughn to opět dokázal a nakopnul tuhle comicsovou značku přesně tak, jak potřebovala. Stylem se postavil někam mezi Singerovi "intelektuální" díly a Ratnerovu akční jízdu a navíc to celé zabalil do retro hávu. A ono to opravdu funguje. Celé to výborně šlape a Vaugn zvládá excelentně jak akčnější, tak emotivnější pasáže. Scénář je navíc výborně napsaný a párkrát mě i mile překvapil (přátelství Xaviera a Mystique) a celé se to opírá o výborné obsazení, kterému ale bezpochyby vládne Michael Fassbender, který udělal z Magneta totálního drsňáka, kterýmu musíte prostě chtě nechtě fandit (tady to má holt sympaťák McAvoy prohraný). Jen škoda, že půlka, ve které dochází na představení prvních žáků, trošičku drhne a není tolik našlapaná jako úvod a emociálně vyždímaný konec. I tak ale Matthew Vaughn dokázal, že je opravdu Pan režisér, který si dokáže hravě poradit s kterýmkoliv žánrem. 90% (20.06.2011)

Nenechajte sa zmiasť vysokým hodnotením. Vaughn nepokračuje tam, kde skončil Bryan Singer, bližšie má k Ratnerovej trojke. Čím však Vaughn Ratnera odstreľuje, je vyváženie medzi detinskosťou a vyspelosťou podania látky (oboje tu je prítomné, Ratner bol iba detinský), výrazne viacej postáv a nieľkonásobne rýchlejšie tempo (v normálnom „móde“ by film trval tri hodiny) a oveľa viac OVEĽA epickejšej over-the-top akcie, ktorá nikdy nepôsobí neustrážene alebo preplácane. Pritlačenie na parametre pestrofarebného eye-candy spektáklu, ktorý si podmaní aj násťročných (pre ktorých boli Singerove opusy zbytočne psychologické) potvrdzuje a odľahčuje fakt, že najlepšou scénou nabušeného filmu je niekoľkosekundové „go-fuck-yourself!“ cameo Hugha Jackmana, povaľujúceho sa v šedivom, zafajčenom bare. Tvorcovia ním dokazujú, že novým smerom látku nevedú preto, lebo by ju nezvládli singerovsky, ale preto, lebo vedia tento popový smer dotiahnuť do „dokonalosti“, a tak vyorgazmovať ŠIROKÉ publikum lepšie než ktokoľvek pred nimi. Z hercov jasne vedie Michael Fassbender, ktorý by mohol byť novým Ethanom Huntom či Jamesom Bondom (druhá najlepšia scéna filmu, zhodou okolností tiež z baru, je tá Fassbenderova z Argentíny), a veľmi dobre záporákuje Kevin Bacon. James McAvoy tak nejak OK, čo je na postavu Charlesa Xaviera málo. Zbytok osadenstva iba křoví, hoci plejáda ikonických minirolí kultových vedľajších hercov viac než poteší (Platt, Ironside...). (01.06.2011)

Matthew Vaughn je frajer. Vlastne si ani neviem predstaviť, že by sa s touto témou dokázal niekto pobiť lepšie, o to viac ak k tomu prirátam všetky problémy počas natáčania. Je veľká škoda, že v konečnom dôsledku mu u divákov nie veľmi zvládnutým marketingom výraznejšie poškodil až samotný FOX. Prvá trieda má totiž všetko, čo má správny blockbuster obsahovať, je nápaditá, vtipná, dramatická a v rámci žánru aj dostatočne inteligentná. Že McAvoy s Fassbenderom väčšinu času kraľujú, nie je vôbec prekvapením, ale ani ostatní herci počnúc Jennifer Lawrence a končiac Kevinom Baconom nie sú vôbec do počtu. I tá retro atmosféra 60tych rokov naozaj funguje a dojmy pretrvávajú silne pozitívne. Matthew Vaughn je proste frajer. (07.06.2011)

Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá. (08.09.2011)