Ichi, slepá samurajka

Zatím jsem neměl možnost vidět žádný z filmů o Zatoichim, slepém šermíři, tak Ichi ( jeho dceru ?) posuzuju zcela tímhle japonským samurajským kultem nezasažen. Příběh slepé samurajky mě chytil díky hlavní představitelce o něco níž než za srdce, zhruba v oblasti perinea, souboje byly stejně rychlé jako kvalitní, romantická linie nemastná, neslaná, hlavně díky Osawa Takaovi, jehož výkon bych přirovnal k nejlepším romantickým rolím Marka Vašuta ( namátkou třeba .......), vůbec, kdyby celá ta jeho napůl komická, napůl hrdinská role byla vyškrtnuta, tak by to celému filmu jen prospělo. Prostě a jednoduše mě sral skoro stejně jako záporáci v čele s Shidou Nakamurou, jejichž komické přehrávání tlačí vcelku slušný akční film do nechtěné sebeparodie. Finální hromadný souboj taky nic moc, srovnám-li třeba s finále v 13 samurajích, tak tohle byla hospodská rvačka, nu a souboj Takaa a Nakamury byl ...teď ještě najít nějaký jiný sofistikovanější termín než trapný...ne, nestojí mi to ani za googlování..trapný musí stačit. Takže za to perineální polechtání, slušné ( nikoliv vynikající souboje) atd.. za lidovku. (15.10.2012)

Do třetice Fumihiko Sori a tentokrát zas úplně jinak. Z Ichi se vyklubalo krvavé potěšení s romantickou zápletkou o slepé samurajce ovládající hned dva skvělé nástroje. Už v úvodních titulcích mě zaujala hudba, která na japonský film zněla až příliš západně a navíc i velmi povědomě. Ano, byla to známá Lisa Gerrard, ve filmových kruzích známá především díky skladbě Now We Are Free ze soundtracku ke snímku Gladiátor. Už jen díky jejímu hlasu jsem byl příjemně naladěn a to byl teprve začátek. Kromě krásné a smrtící Ichi se tu setkáme i se slušně úchylným jednookým záporňákem, kterého hraje Shido Nakamura. Je to sice zas jiná variace na Zatoichiho, kterého před pár lety natočil Takeshi Kitano, ale to neznamená, že musí být horší. (7/10) (08.10.2009)

Kvalitní japonská katanová řezničina, která má i celkem ucházející příběh, díky němuž to neni jen pouhej a tuctovej akčňák, ale i docela kvalitní film mimo akční sekvence, který jsou tady ale fakt skvěle natočený, i choreograficky perfektně promakaný, navíc hlavní postavou je sličná slepá bojovnice, takže ten kdo má rád Zatoichiho, tak si určitě přijde na svý i tady, i když to je slabší, ale zase Haruka Ayase je daleko hezčí než hrdina ze Zatoichiho (02.05.2009)

Film, který jednoznačně vychází z dneš již legendární řady 26. filmů o slepém masérovi Zatoichim, který i když působí jako neškodný mrzák, ovládá špičkově boj s mečem. Tady máme dívku, která má podobnou vlastnost a stejný meč, jako míval Zatoichi ... jakmile ho tasí páře nepřátele v několika vteřinách na kusy. Film ale není pouze "filmem jedné hrdinky", ale vystupuje i další důležitá postava, samuraj, který má trauma z dětství a není schopen tasit meč, ačkoliv pokud vezme do ruky klacek, dokáže porazit v boji kohokoliv, včetně krásné bojovnice Ichi. Jejich životní cesty se spojují a bok po boku čelí dvoum gangům, podobně jako tomu bylo v prvním díle Zatoichiho (1962), mnoha westernech apod. Jedná se o vizuálně krásný film, na rozpočtu se rozhodně nešetřilo. Bohužel film má hodně pomalé vyprávění a i když mi to běžně nevadí, tady už to bylo na mne trochu moc. Další co film mírně sráží (u mne, protože jsem na to "citlivý"), tak je choreografie soubojů, někdy nepříjemně prostříhaná. Ale jinak excelentní záležitost. (09.05.2009)

Pro mnohé je to příjemná "kopírka" Samuraje s ženskou postavou v hlavní roli. Pro mě to je "kopírka" která je lepší než Samuraj a to hlavně po příběhové stránce. Motivace a osudy hlavních hrdinů v tomto snímku mi byly mnohem více blízké a takové opravdovější. Velký plus i za to, že Ichi není nepřekonatelná šrotovací mašina, která každého sebelepšího soupeře sejme na jednu ránu, jako právě masér Zatoichi. Tady se, stejně jako třeba Azumi, zapotí, aby zvítězila a je tak mnohem více uvěřitelná. Skutečnost, že její společník, který má díky dávné tragédii problém vytáhnout katanu, je lepším bojovníkem než Ichi mě také mile překvapila. Finálový souboj s výrazným záporákem se mi zde rovněž líbil více, než v Samurajovi, kde jsem celý film čekal na souboj, který měl asi pět vteřin. Budu tedy, jako už celkem často, opět patřit k menšině, ale Ichi si mě získala mnohem více než Samuraj, který je sice velmi solidním filmem, ale emočně o dvě třídy níže. (07.04.2017)