Ježiš je normálny!

Joj, člověka z blbosti a fanatismu druhých až rozbolí v břiše. Nvotová koncipovala dokument moc hezky a chybějící pátá hvězdička je už pouze za absenci konfrontace těchto šťastných bláznů s nějakými sebevědomými zastánci ateistů, katolíků nebo nějakých "normálních" křesťanů...třeba ten učitel z jejich základní školy je v podstatě archetypem člena nějaké sekty, typický příklad a ta ženská co tam duje do těch dětí, ta zaslouží stíhání nebo nějaký policejní dohled. Je nebezpečná a zasloužila by silný proud ledové vody... Já těm lidem ten jejich fanaticky šťastný výraz v jejich očích přeju, ale jakmile to začne zasahovat do života dětem a lidem, kteří si nejsou jistí v životě a bere jim to alternativy, tak bych je fakt nejraději nakopal do zadku!!! :(( (04.01.2009)

Z hlediska hodnoty dokumentárního žánru bohužel značně prázdný a nenápaditý snímek. Vhodný leda jako tendenční informační materiál pro ty, kteří nikdy neprochází kolem křižovatky pražského Anděla (kde JE můžou potkat) a o podobných církvích dosud nic nevěděli. Přitom téma je velmi atraktivní a rozhodně by se dalo pojmout mnohem osobitěji. Fenomén, o kterém dokument pojednává, nelze povrchně onálepkovat a všechny jeho přívržence označit za fanatické maniaky - což tento dokument de facto dělá. Osobně mě zajímají osudy lidí, kteří přišli k víře, zajímají mě jejich životy, jejich zkušenosti, zajímají mě jejich názory na sebe a na svět. V dokumentu padlo pár poměrně závažných otázek - např. který způsob výchovy a výuky dětí je vlastně manipulativní a jestliže je manipulativní, pak jak a k čemu je nabádající. Je jasné, že vychovávat děti v duchu bezmyšlenkové náboženské poblouzněnosti představuje nepřirozené a neomluvitelné pokřivování jejich náhledu na svět. Jenže stejně tak může ve výchově dětí páchat zhoubu na opačném pólu stojící rigidní materialistická ideologie. Kde mezi tím je přitom snaha o poctivý rozvoj osobnosti, rozkvět skutečné moudrosti, skutečné rozumnosti, skutečné srdečnosti a snad i skutečné duchovnosti? Úsilí o rozvoj těchto hodnot ve vybraných společenstvích by mohl dokument zkoumat spíše než nicneříkající výcuc záběrů aktivit jedné konkrétní církve postrádající hlubší náhled do podstaty věci. (07.03.2011)

Odpad za mizernou kameru, odpad za můj odpor k fanatikům, odpad za plačícího chlapce, který nevydržel nátlak psychického teroru, Haleluja, odpad za sto tisíckrát zopakované slovo Haleluja, ale především, především odpad za tu paní, která po filmu naběhla na pódium v duchu propagandistickém, a za paní rozdávající letáčky s pozváním na seanci církve... Haleluja... Haleluja... Bůh je reálný... ale v pekle mi bude přece jenom lépe... (30.03.2009)

Mnoho scén zdánlivě komentář nepotřebuje, manipulativní výkřiky vypovídají o svých původcích mnohé. Nejzřetelněší to je v dětském pásmu konference. Právě tyto momenty ale vyvolávají v divákovi přetlak, kdy má chuť si uplivnout, mlátit hlavou o zeď a až potom myslet a verbalizovat. Kdyby se nějaký slovní doprovod méně zúčastněných objevil už ve filmu, pootevřel by se ventilek a divák by si ušetřil mnoho boulí způsobených zuřivým ťukáním prstem do čela. Teď pár slov k zobrazenému. Nejděsivější je asi ta slepota a blbost: "Hippies znak je znak ďábla, protože se to píše ve směrnicích od CIA. Bůh stvořil svět přesně za 7 dní a evoluční teorie je nelogická, to, co je v Bibli je pravda, protože to je boží slovo a boží slovo nemůže být lež." Au! Pro myšlení, vysvětlování, pochyby a rozum zkrátka není místo, všechno pěkně berme doslova, milé děti. Jiný výkřik ale ze záhadných důvodů popírá zrovna ty biblické pasáže, které se doslova chápat dají: "Chudoba je vopruz, u nás se z bezdomovců stávají milionáři." Borec borců musí po pravici Otce vytrvale rotovat. (04.05.2011)

Nebudu komentovat dokument po jeho filmařské stránce, ale po stránce obsahové. Ta mě totiž dokonale zvedla krevní tlak. Ježíš je určitě normální, jenže někteří lidé okolo ne. Nevím jestli se dá považovat psychosomatický záchvat malého chlapce za komunikaci s Duchem svatým. Nechci nikomu brát jeho víru, ať si každý věří čemu chce. Vnucovat víru malým dětem mi příjde nenormální, vždyť z toho nemohou mít rozum. Nejsem věřící, i když jsem pokřtěná. Já považuji víru za prostou obranu lidské mysli před svým okolím. Pokud se s něčím nedokážete vyrovnat, hledáte logicky podporu jinde a jste labilnější k jistým věcem, jste snadno zmanipulovatelní. V podstatě se mladá začínající režisérka pokusila vyrovnat se svou vlastní minulostí a vyrovnat si tak všechny účty. Členů Triumfálního centra víry je u nás pár stovek a na většinu věřících nebo nevěřích působí jako vyšinutí klauni. Nechci nikoho urážet, ale je to tak. Jen si je pozorně prohlédněte. Máte možnost je potkat na Andělu, na prostranství před knihkupectvím. Postávají tam s kytarou a tváří se šíleně nadšeně. Až mám někdy pocit, jestli nejsou něčím nafetovaní. Třeba ano. Musím souhlasit s tím, co se píše v textu distributora. Dveře diskuze jsou dokořán. (11.03.2009)