My deti zo stanice Zoo

Opět další kvalitní film zabývajicí se drogovou tématikou. První hodina je poměrně ještě taková klidnější, potom to začne být o něco ostřejší s přibývajicí závislostí, ve které se ukáže velmi tenká čára mezi láskou a drogami. Pohledná a sympatická Natja Brunckhorst tu zahrála velmi luxusně. [8/10] (01.08.2009)

Silně působící snímek, jemuž ani roky nic neubraly na sugestivnosti. Nahlédnutí do života lidí, tedy spíše dětí, jejichž měření času se smrsklo na dobu od dávky k dávce, případně od dávky k absťáku. Ačkoliv začátek ještě vypadá skoro idylicky a z obrazovky/plátna krátce na diváka vydechne pozitivní atmosféra "osmdesátek" v západoevropské verzi (skvěle proložená hudbou Davida Bowieho), brzy do děje vstoupí bezútěšnost a deprese. Mrazivě zní vzájemné ujišťování protagonistů, že co nevidět začnou odvykačku, když už při vyslovení jejich slov je zřejmé, že budou přebita další dávkou. Přežít toto peklo muselo vyžadovat obrovskou vnitřní sílu a další sílu pak určitě stálo i sepsání tohoto svědectví do knižní podoby, která se stala předlohou filmu. (02.07.2008)

Tohle vůbec nemělo vzniknout. Chybí klíčové momenty z knihy. Některé jsou vynechány a některé hloupě pozměněny. Ve dvou hodinách je pouze torzo, které prostě nestačí. Jako film samotný bez znalosti knihy je to o ničem, člověk nic neví, jsou skoky v chronologii a více méně tam fakt nic není. Velké zklamání. (07.06.2009)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné knižní předlohy. Pravděpodobně jsem poslední člověk na světě, který až dosud tuto knihu nečetl, protože mi přijde, že v mém okolí ji znají snad všichni a podle všeho se u nás jedná o "povinnou četbu" všech dospívajících (dva náhodně vybraní lidi, kterých jsem se ptal, to četli ve svých 13 letech). Pravděpodobně jsem to tedy četl jinýma očima, s věkovým odstupem od hlavních hrdinů. Přesto to neumenšilo výsledný dojem, který ve mně kniha zanechala - něco tak působivého a současně depresivního jsem dlouho nečetl. Místy jsem si musel dát oddech, abych vůbec mohl v četbě pokračovat - ten text je tak nesnesitelně drásající a naléhavý, že mi dočasně naboural veškeré představy o harmonii našeho světa, po níž celý život prahnu. Při čtení jsem totiž nebyl ani tak konsternován z nízkého věku hlavní hrdinky a dalších postav ani z jejich pádu na společenské dno, ale z toho, v jakém šíleném světě urbanistického pekla, nekonečné nudy, ubíjející školy, nulových budoucích vyhlídek, lhostejnosti zodpovědných lidí a nezměrné generační propasti to tehdy žily. Proto jsem rád, že jsem mohl vidět i filmovou adaptaci, která mi lépe umožnila představit si tehdejší reálie a slyšet hlavní postavy mluvit němčinou a pohybovat se v nevábných kulisách tehdejší feťácké subkultury. Žel, můj celkový dojem z filmu však není zrovna dvakrát valný - obsah knihy je zde natolik zredukován, až mi to přijde nepochopitelné (u snímku, který má více než dvě hodiny, bych automaticky čekal, že bez problémů absorbuje i mnohem komplexnější děj). Motivace hlavní postavy, která ji přivedla k drogám, je zde naznačena velmi vágně, postava jejího přítele byla poměrně nepříjemně modifikována z chápavého empatického citlivého kluka (jak je vylíčen v knížce) na jakéhosi lhostejného frajírka a flákače (v hereckém podání jeho představitele), postava matky se ve filmu doslova jen mihne, ačkoli její role v knížce je zcela zásadní, otec se zde neobjeví vůbec, nepadne zmínka o hrdinčině lásce ke zvířatům, o její reflexi vrstevníků, atd., atd. Herecké výkony představitelů většiny rolí hodnotím dosti kriticky jako nepříliš přesvědčivé a přítomnost Davida Bowieho zde vnímám spíše rozpačitě - ty záběry na něj z jeho koncertu jsou zde dle mého soudu zbytečné a klidně bych je z filmu vystříhal. Jeho muzika se ale jinak k tomuto filmu hodí, ostatně Bowie je v knize též několikrát zmíněn, proto mě i trochu překvapilo, že se tvůrcům podařilo tohoto zpěváka získat pro jejich natáčení. Ve výsledku mi tento film přijde jako nepříliš přesvědčivá zpráva z jednoho světa, jehož odstrašující působivost by neměla zakrýt skutečnost, že tohle je prostě jen průměrný film. Marná sláva, Trainspotting je jen jeden, a osobně lepší - a zábavnější - film o drogách prostě neznám. (26.11.2012)

Od přítelkyně jsem o knize slyšel už několikrát. Když už jsme se ale dostali do samotného Berlína a ona mi vyprávěla o konkrétních místech, kde se jaké všemožné hrůzy děly, tak jsem si říkal, že je na čase, když už ne knihu, tak alespoň film abych já viděl. No a tak jsem se na tu tehdejší dobu podíval. Nepochopil jsem jí a ani jsem nechtěl ji pochopit. Každopádně si nemyslím, že by se v Berlíně od té doby něco výrazného změnilo. Pořád se mi, i v současnosti, jevilo jako vysoce multikulturní a mladé město, které je zároveň svým otiskem tehdejší doby, takže dost depresivní a smutné. Stejně tak, jako je tenhle film. (15.11.2013)