Nickyho rodina
Nicky's Family
Nicky's Family
Réžia:
Matej MináčHudba:
Janusz StokłosaHrajú:
Nicholas Winton, Jana Kepková, Klára Issová, Emma Tarageľová, Michal Slaný, Aneta Faitová, Samuel Spišák, Dávid Mináč, Marek Dobeš, Jiří Bartoška (rozprávač) (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Pohľadom slovenských filmárov a Joa Schlesingera – reportéra CBC Kanada (pôvodom zo Slovenska), ktorí odhaľujú tajomstvo záchrannej akcie Sira Nicholasa Wintona, ktorá nemá v novodobej histórii obdobu. Film sa odohráva v mnohých štátoch - na Slovensku, vo Veľkej Británii, v Čechách, v Kanade, v USA, v Holandsku, vo Švédsku, v Nemecku, vo Francúzsku, v Kambodži a v ďalších častiach sveta. Základnou osnovou filmu je presvedčenie autorov, že zlo ako aj dobro sa môže šíriť ako nákazlivý vírus. Z obyčajných ľudí sa môžu stať netvory alebo hrdinovia. Zdá sa, že šíriť zlo je akosi ľahšie. Zlo má pre ľudí zvláštne kúzlo, vznikajú silné emócie, ľudia sú dokonca ochotní obetovať svoj život, zabiť svojho suseda, s ktorým spokojne žili dlhé roky v zhode.. Samozrejme ľudia sú presvedčení, že to všetko robia v mene vyšších ideálov, pre spravodlivosť, pravdu. Lenže v skutočnosti fundamentalistické, dogmatické učenia, v mene ktorých to robia, šíria nenávisť, fanatizmus, nacionalizmus, násilie a vojny. Deti sú snáď najtragickejšími obeťami tohto stavu, ktorý otriasa samotnými základmi nášho sveta. Nikdy sme nemali tak blízko ku zničeniu našej celej kultúry a života. Veď čoskoro fanatici budú mať prístup k jadrovej bombe. Mladí ľudia na Slovensku a v Čechách, v celej našej západnej civilizácii hľadajú hodnoty, o ktoré by sa dalo oprieť, ktoré by sa stali pre nich vzorom. Lenže všade sa im ponúka hlavne „modla“ konzumu. Mládež týmto hodnotám však nedôveruje, ale neponúka sa pre ňu alternatíva. To v mladých ľuďoch vytvára pocit skepticizmu, ľahostajnosti. Často sa preto utiekajú do sekt, k drogám. Náš príbeh o „tichom, nenápadnom“ hrdinovi Sirovi N. Wintonovi, ktorý celých 50 rokov tajil skutočnosť, že pred vojnou zachránil niekoľko stoviek detí je pre našu mladú generáciu inšpirujúca. Ukazuje, že obyčajná ľudská slušnosť, ktorá nám prikazuje konať „dobro“, dokáže zmeniť svet. Ukazuje, že drobnými krôčikmi dobrých skutkov sa dajú urobiť veľké veci. Až v roku 1988 - takmer 50 rokov po ukončení misie s názvom "Winton" sa manželka jedného Angličana rozhodla, že si urobí na povale poriadok a zbaví sa prebytočných vecí. Tam našla zvláštnu knihu plnú výstrižkov, fotografií detí, listov rodičov, súrne telegramy týkajúce sa nejakého vlaku, ktorý pozdržali nemecké úrady. Z obsahu knihy sa dozvedela, že bolo potrebné urýchlene zhromaždiť niekoľko tisíc libier, aby sa vlak podarilo dopraviť do bezpečia. Po jej dočítaní zostala zmätená a fascinovaná zároveň. Nechápala, o čo vlastne ide. Všetko jej musel objasniť až manžel... Pani Gréta následne zistila, že dlhé roky nevedomky žila v jednej domácnosti s mužom, ktorého činy sa dajú porovnať s činmi Oskara Schindlera, alebo Raoula Wallenberga! Jeho meno je Sir Nicholas Winton. (RTVS)
(viac)Videá (4)
Recenzie (175)
Bezesporu jde o významnou postavu naší historie. V posledních deseti letech je N. Wintonovi věnována opravdu zasloužená pozornost. Sice bylo takových osobností víc, a nemluví se o nich, ale to už je o něčem jiném. Nickyho rodina se snaží být polohraným dokumentem a musím říct, že to nebyla úplně šťastná volba. Oč silněji vyznívá v porovnání s familiárním Nickym starší dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton. Nickyho rodina je zajímavý film, ale, ač smutný, je vlastně takový nemastný, neslaný. A ten podivný plakát s Klárou Issovou je přesně takový jako celý film: smutný, emocionální a sentimentální. ()
Mináč už příběh sira Nicholase Wintona zcela vybral už ve svých předchozích projektech, ale přestože je to víceméně přefiltrovaná Síla lidskosti doplněná hranými sekvencemi a několika minipříběhy zachráněných dětí, fungovala na mě Nickyho rodina dokonale. A ano, bylo to opět neúměrné hraní na city, ale v případě tohoto tématu ho dokážu hravě překolusnout a nechávám působit emoce. Že jsem na konci zase brečel jak želva netřeba výrazněji rozpitvávat. 90% ()
LFŠ 2011 ... Na závěr festivalu bohužel ohromné zklamání. Dokument neobsahuje vůbec nic, co bych už z desítek dalších dokumentů nevěděl, od Síly lidskosti se téměř vůbec neliší (Matej Mináč má zřejmě trochu problémy s inspirací) a zpracování také není nic z čeho bych si sedl na zadek. Po celou dobu promítání jsem si připadal jak na školní projekci, v lepším případě jako při sledování dokumentu z nějakého cyklu na ČT1. Nápisy typu "Druhá světová válka začala 1. září 1939", následované asi 15 vteřinami bitevních záběrů a posléze strohé info, že válka skončila dělají z diváka tak trošku blbečka. Kromě toho byl film protknut celkem dementním střihem. Vrchol nevkusu však rozjela až druhá polovina filmu, která má informační hodnotu hyperbolicky se blížící nule. Výpovědi lidí, popisujících pusinky v kině, nebo neustále opakujících jak sir Winton vymýšlí pořád nějaké skopičiny...achjo...neříkám že podobné věci do filmu nepatří, ale založit na nich celý poválečný vývoj? Korunu nicméně všemu nasadila poslední čtvrthodinka, protože Kambodža, obrázky zubožených afrických dětí a spousta vřískajících harantů z celého světa, vše podbarvené Bambini di Praga... já se ptám proč. Co jsem udělal, abych musel vytrpět takový kýč a patos. Nicméně abych nebyl až příliš krutý - dokument jako takový to zas tak tragický není. Klade si však nesmyslně velké ambice (možná že oprávněně, vzhledem k většinové reakci publika, co já vím) a hlavně se šíleně, ale šíleně opakuje...Mináč natočil podruhé to samé, jen přidal Issovou a okořenil to Kambodžou. Ne, díky. ()
[4,5*] Mimoriadne kvalitne nakrútený dokument o veľkom britskom dobrodincovi. Veľmi citlivo sa tu striedajú historické zábery (príp. nové zábery, ktoré sú na nerozoznanie od historických?) s hranými scénami, s rozhovormi s preživšími "deťmi" a so zaujímavými faktografickými údajmi, ktoré veľmi pútavou formou vyrozprávajú celý príbeh. K dokonalosti mi chýbalo len pár informácií (či boli aj také deti, ktoré sa opäť stretli s rodičmi, čo sa stalo s deťmi z prvého transportu do Švédska), a potom zamlčanie niektorých nepríjemných faktov, napr. toho, že v Prahe mnohí vítali vodcu s nadšením. Dokument je hlboko ľudský, divák sa často nevyhne dojatiu. Snáď len tej Issovej tam bolo trošku priveľa, celkovo tie hrané scény pôsobili niekedy nadbytočne. Záver je zase príliš utopený v tých vlnách dobročinnosti, čo je škoda, lebo príbeh Nicholasa Wintona je nesmierne silný aj bez záplavy pátosu. ()
Teší ma, že CT2 a STV2 tento film pustili v TV. Vďaka tomu som ho videl. Chcel som ho vidieť už od kedy som sa o ňom dopočul. No tak podme na to. Nedá sa to považovať za film. Toto je hraný dokument. Musím povedať, že som už videl aj lepšie spracovania, toto je taky priemer ( možno jemný podpriemer ). Tento snímok by som rozdelil na tri časti : prvá polovica, prvá štvrtina a druhá štvrtina. Prvá polovica je od začiatku po koniec vojny. Tam sa človek aj niečo dozvie, uvidí aj okatú Issovú, krásne nemecké uniformy a tak ďalej. Tá prvá polovica ma ešte aký taký spád, síce maličkú ale predsa iskričku. Potom príde nepochopiteľný zlom, ked z vojny ukážu 15 sekúnd a ideme ďalej. Prechádzame do tej už spomínanej prvej štvrtiny. Tam to už naberá známky podpriemeru. Povojnové spracovanie začína nudiť, dochádza k opakovaniu a sentimentality tam je požehnane. No a klinec do rakvy je posledná štvrtina, kde to je čistý odpad, Kambodža a zase len odpad. Ano, Winton si zaslúži uznanie za to čo spravil, ale môj názor si radšej nechám pre seba. Nebyť toho konca, bolo by hodnotenie vyššie. Takto je to len priemerne spracovaný hraný dokument, s archívnymi zábermi a opakovaným námetom. 3 z 5 ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (3)
- Ve střižně a zvukovýrobě byl film zpracováván 4 000 hodin. (Ded@M@tes)
- Během natáčení filmu Nickyho rodina ve Velké Británii, České republice, USA, Francii, Kambodži, Kanadě, Izraeli, Dánsku a na Slovensku vzniklo více než 450 hodin materiálu. (Zdroj: 2media)
- Film získal diváckou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 2011 a byl oceněn porotou na Mezinárodním filmovém festivalu v Jeruzalémě, kde získal cenu Fóra pro zachování audiovizuální paměti. Film by měl být uveden i na Mezinárodním filmovém festivalu v Montrealu. (Ded@M@tes)
Reklama