Walking Too Fast
Réžia:
Radim ŠpačekScenár:
Ondřej ŠtindlKamera:
Jaromír KačerHudba:
Tomáš VtípilHrajú:
Ondřej Malý, Kristína Tormová, Martin Finger, Luboš Veselý, Lukáš Latinák, Barbora Milotová, Oldřich Kaiser, Ivana Uhlířová, Iva Pazderková, Jana Janěková (viac)Obsahy(1)
Československo, 1982. Totalitní režim se zdá jako nekonečný a neukončitelný. Antonín, příslušník tajné policie, je vnitřně neklidný, možná až psychopatický násilník, plný neartikulovaného vzteku a zoufalství. Znuděný vším okolo sebe nasměruje své démony ke zdánlivě čistému, spíše ale neuchopitelnému bodu – k mladé ženě Kláře. Není to láska ani jiný druh čisté vášně – pouze spalující touha po iluzi útěku z šedivé klece a nudy. Antonínova nesmyslná snaha získat Kláru pro sebe ho obrací nejen proti tradičním nepřátelům režimu, ale i proti vlastním lidem a systému samotnému. Pokud ale Antonín porušuje pravidla organizace, jíž slouží, není to gesto občanské nebo dokonce politické – je to vzpoura čistě osobní a zběsilá. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (687)
Pouta hledají. Hledají své téma, hlavní postavu, rovnováhu mezi cool thrillerem se vztahem k černému humoru a seriózním psychologickým dramatem. Hledání je současně tím, oč ve filmu samém běží. Vždyť i kamera, zprvu zaměstnaná sledováním telefonující dívky, v úvodu „najde“ Kláru a začne sledovat její příběh a příběhy s tím jejím související. Náhodnost této volby je první indicií prozrazující, jak nadčasová Pouta chtějí být. Přímá vazba na konkrétní historické události chybí, město nemá jméno, je to anonymní betonové peklo, které marně hledá svou tvář. Rusnák chce zas najít, čím by zaplnil prázdnotu vzniklou z nemožnosti seberealizace srkze řešení zločinů (které jsou vykonstruované). Jeho neomezená moc ho ničí, protože mu k ničemu není. Navzdory řadě nedostatků – příliš brzké utnutí některých dobře rozjetých scén a roztahanost scén jiných, občasná knižnost dialogů, rušivé použití písně během milostné scény – považuji Pouta za nejlepší český film uplynulé dekády. Nelze je napěchovat do žádné škatulky, nechtějí se líbit, nerozžvýkávají již stokrát pozřené, neprozrazují všechna svá tajemství (např. hořící popelnice jsou inspirovány Štindlovým mládežnickým chuligánstvím). A mají Ondřeje Malého, kterého potkat po setmění v zastrčené uličce, neprodleně emigruji do hodně vzdálených končin. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Arbiter, Haluzz, Kanaďan, marvan, HrrrOch, panmroz, elgreco ()
Na dva a pol hodinovej ploche rozohraná psychologická partia o figúrkach bahniacich sa v politickom systéme, ktorý nemal víťazov, ktorý bol rakovinou ľudskej duše a na ktorý bolí si čo i len spomenúť. Vynikajúci scenár s detailnou drobnokresbou charakterov a ich iskrivých stretov; maximálne sústredení herci; presná, pomaly ale isto do čierneho mieriacia réžia. Prvotnú miernu rozťahanosť, absenciu známych tvárí a vizuálny minimalizmus, evokujúci televíznu produkciu, si nevšímajte – všetko, vrátane chladne nasnímaných sídliskových lokalít či jednotónovej hudby, posilňujúcej vypäté psychologické momenty, tu má svoje miesto. Ale pozor, nie je to príjemný ani divácky film. Je to silne smutný film, ktorému súčasná teen generácia, nedotknutá minulosťou našich krajín, snád ani neuverí... ()
Radim Špaček je mi nesympatický od doby, kdy v TV vyjadřoval svůj názor na Otakara Vávru a hovořil, že si myslí, že je to "přeceňovaný režisér, který snad to jediné, co dokázal nejlépe natočit a čím se vlastně proslavil, je Kladivo na čarodějnice." Každopádně uznávám, že jakkoli mi může být osobnost nějakého tvůrce nesympatická či nepříjemná, tak jejich filmy jsou často naprosto precizní, vysoce profesionální a na jejich zpracování či výkonech hereckého obsazení jde vidět zapálený a rázný přístup a cílevědomé řízení. Taková přesně jsou Pouta. Pan režisér obsadil většinu neznámých herců a myslím, že udělal výborně. Kromě excelujícího Ondřeje Malého, který je "menší" kopií Karla Rodena, mě nejvíce zaujala krásná zrzka v podání Kristíny Farkašové. Na současnou českou tvorbu rozhodně snímek, který svým zpracováním, tématikou, obsáhlým příběhem i psychologickou hloubkou rozhodně vyčnívá a zaslouží si diváckou pozornost. Do Pout byla vynaložena velká snaha a jde to poznat. Jsou pevná, nezlomná, a také dokážou člověka přivést až na kraj... ()
Zdlouhavá stopáž a má neutěšená zvědavost z neukončených individuálních příběhů. To je to, co mě brzdí v plném počtu. Trocha té psychologie v českém filmu 21. století, pro někoho možná s tuctovým tématem, na mě zapůsobila perfektně. Nádherně zobrazená (ne)upřímnost doby, ve které tito spoutaní lidé žijí. Každý je spoutaný po svém. Když to řeknu po stbácku " Každej má, co si vybere...". Film plný neupřímných a bezpáteřních postav. Všudypřítomná faleš a podvod ve všech směrech, rodinná, profesní i přátelská, možná jediná Klára, ta zde má zastupovat onu hledanou upřímnost. Upřímnost v době nedobrovolných činů. Těžký úkol. On vlastně i Stbák je jen zaměstnanec, a může mu z té jeho práce občas rupnout v kouli. Závodní lékař evidentně nepomůže, natož zlepšovák s pytlíkem či groteskně jednoduchý kolega, tak je potřeba začít přemýšlet. Kde hledat inspiraci? Třeba u majora s manýry mafiánského bose, který si rád a s nostalgií zavzpomíná na 50 léta (Kaiser výbornej) Antonín také začíná přemýšlet, je si jistý svou nadřazeností a mocí nad lidmi kolem něj, ovšem je tu jeden, nad kterým moc nemá, tedy až do chvíle, kdy upustí svůj služební průkaz. Upřímnost se nakonec dostavuje a má spoustu podob, nejen slovní. Radim Špaček chtěl možná dokázat, že i herci, jež se zaprodali do novodobého moru umělohmotných seriálů, dokáží hrát, nejen vydělávat. Nepochybně to dokázal. Velmi slušný scénář, precizní snímání kamery a neméně zdařilá režie. To jsou základy všeho, co dělá film jiným. Skvostná hudba doplňuje stupňující se atmosféru naprosto dokonale. Titulky v doprovodu songu od WWW jsou jedny z mála, které si vychutnám až dokonce, neb hudba oné formace mě provází již 15 let a texty Lubomíra Typlta mi hlavě lítají ze strany na stranu v podstatě denně, i proto si dovolím.... "jsem prach a v prach se i obrátím, nemám víru aspoň jí neztratím...." Novodobý, český film, může ve světě konkurovat, což je pro mě výborná zpráva. ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (18)
- Antonín (Ondřej Malý) jezdí v soukromí zelenou Škodou 120 LS, v práci využívá bílou Ladu 2102. (FIAT 500)
- Scény, kde Antonín (Ondřej Malý) sedí na pilíři a hází lahev do vody, vystupuje z auta na mostě nebo v závěru filmu vstupuje do řeky, byly natáčeny v Kralupech nad Vltavou, a to pod městskou lávkou, na Masarykově mostě a v Kralupské tůni na lobečské straně Vltavy. (Wisborg)
- Představitel hlavního hrdiny Antonína, Ondřej Malý, si svou roli zasloužil také díky přesvědčivosti, s jakou dokázal na požádání seřvat komisi na konkurzu. Nikdo nechápal, jak z někoho tak sympatického může jít takový strach. (Arbiter)
Súvisiace novinky
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (viac)
DaViD´82 srovnává Pouta s Životy těch druhých a vychází mu, že "tahle estébácká krize středního věku je uvěřitelnější, intenzivnější a (nejen) díky tomu i mnohem lepší". Vidím to přesně naopak. Německý snímek dokázal úspěšně zprostředkovat hořkou zkušenost s působením tajné policie v komunistické diktatuře do celého světa. Pochopitelně fabuluje, ale nezachází do podrobností, které by ho svým nezvládnutím kompromitovaly - a především zachovává si ve všech fázích vysokou uměleckou úroveň. Vypráví obrazem, k maximálnímu emočnímu zásahu mu stačí pohled kamery do očí filmových hrdinů a k obnažení lidského charakteru si vystačí s drobnou poznámkou či gestem postavy. Naproti tomu Pouta přebírají neblahou tradici užvaněnosti českých televizních inscenací, která místy přechází do absurdity. S dialogu se plynule přejde do samomluvy a když dojdou slova, ozve se shůry hlas vypravěče. Pouta jsou návodná, je hodně znát, jak moc chce scénárista a režisér divákovi polopatisticky sdělovat, co si má myslet. Ty skutečně dobré filmy světové úrovně dokážou mistrovsky stupňovat napětí tím, že nechávají své diváky tápat v nejistotě. Michalkov v Unaveni sluncem vykreslí setkání dvou starých přátel a jen postupně vnáší do příběhu temné tóny - ale ještě hodně dlouho nedává najevo, ze které scény přijde úder. V tomhle Radim Špaček selhává. Antonínův kolega musí být vylíčen jako ukázkový blb, jako jeho kolegyně je excelentní coura a on sám, coby "nejlepší pracovník oddělení", má charisma a sociální inteligenci jako dubová vrata od stodoly. Z řady scén vyplývá, že tvůrci zjevně nechápou realitu doby staré pouhých 30 let. Jen pro ukázku, kádrovačka vyhrozuje jeřábkyni, když ji přistihne na cígu, že ji okamžitě nechá vyhodit z práce. V téže době, kdy je na deformovaném a fakticky neexistujícím trhu práce zoufalý nedostatek lidí téhle neatraktivní profese. Co by se asi stalo? Co takovému svobodnému člověku můžete vzít? Přijde jiná ubytovna, kde se vylepí pár obrázků z časáku na zeď, a budete si zvykat na jinou hospodu. Pamatuju, že jsme v 80. letech měli jeřábnici těžkou alkoholičku, za kterou nebylo možné sehnat náhradu. Jednoho dne jednoduše spadla z jeřábu rovnou na hlavu. Vydírat někoho po profesní stránce šlo u inteligence, ty ostatní třeba prostřednictvím dětí nebo přes výjezdní doložku. Na spoustu lidí byla ale celá slavná StB krátká. A navíc pro převážnou většinu společnosti StB nepředstavovala žádnou konkrétní hrozbu. Uměli se totiž velice dobře pohybovat v povolených mantinelech tehdejší společnosti. Je dobré si uvědomit, že dnešní průměrný zaměstnavatel, neřku-li specializovaná firma, má větší možnosti šmírování a kontroly občanů než kdysi slavná StB. Ta byla omezená rozpočtem a především stavem technologie. Dnes na sebe lidé prostřednictvím ksichtovníku vykecají víc, než byl aparát StB schopen zpracovat. Ale abych jen nekritizoval, v rámci našeho toporného "vyrovnávání s minulostí" přes všechny výše uvedené výhrady Pouta patří k tomu lepšímu. Film funguje ne jako obraz minulosti (i když i tam jsou některé scény výstižné, jako když "mocní" estébáci jí na stojáka v oprýskané nevlídné kantýně) jako spíš studie rozpadu lidské osobnosti s neokoukaným a z hlediska hereckého projevu zajímavým Ondřejem Malým v hlavní roli. Podobné charisma vyzařuje i postava Kristíny Farkašové. Kdyby u nás existoval filmový průmysl a pracoval s talenty, z obou herců by se stali přinejmenším regionální hvězdy. Suma sumárum, poctivé 3* a 65 % celkového dojmu k tomu. () (menej) (viac)