Réžia:
Radim ŠpačekScenár:
Ondřej ŠtindlKamera:
Jaromír KačerHudba:
Tomáš VtípilHrajú:
Ondřej Malý, Kristína Tormová, Martin Finger, Luboš Veselý, Lukáš Latinák, Barbora Milotová, Oldřich Kaiser, Ivana Uhlířová, Iva Pazderková, Jana Janěková (viac)Obsahy(1)
Československo, 1982. Totalitní režim se zdá jako nekonečný a neukončitelný. Antonín, příslušník tajné policie, je vnitřně neklidný, možná až psychopatický násilník, plný neartikulovaného vzteku a zoufalství. Znuděný vším okolo sebe nasměruje své démony ke zdánlivě čistému, spíše ale neuchopitelnému bodu – k mladé ženě Kláře. Není to láska ani jiný druh čisté vášně – pouze spalující touha po iluzi útěku z šedivé klece a nudy. Antonínova nesmyslná snaha získat Kláru pro sebe ho obrací nejen proti tradičním nepřátelům režimu, ale i proti vlastním lidem a systému samotnému. Pokud ale Antonín porušuje pravidla organizace, jíž slouží, není to gesto občanské nebo dokonce politické – je to vzpoura čistě osobní a zběsilá. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (686)
Nářez. Industriální a skřípavá výprava do umakartového močálu, kde se vaří čirá rezignace a beznaděj. Každý utíká po svém. Tomáš si najde milenku, Antonín se rozhodne mu ji ukrást. Zakomplexovaný duševní mrzáček využije své pozice ve státním aparátu a názorně předvede, že největší svinstva nepramení z podstaty ideologie, nýbrž z podstaty člověka. Špačkův snímek disponuje a) výborným scénářem b) vyváženou režií c) skvostnou zvukovou složkou d) Ondřejem Malým, Martinem Fingerem a dalšími herci, kteří hrají o tři hlavy nad průměrem. Být to o chlup kratší a úsečnější, tak bych se nebál opravdu utěšených superlativů. Každopádně půjdu tak daleko, že Antonín je z mého hlediska novodobým Kopfrkinglem. A překonat Pouta bude letos hodně velká dřina. ()
Mám slabost pro zrzky a ještě větší pro Slovenky :o) Jakmile promluví, jsem ztracen :o) Po dnešním dni ( 23.1.2010 ) mám " slabost " pro Kristínu Farkašovou :o) a stejně je tomu i v případě celého nového ( těžce stravitelného ) Špačkova totalitního snímku Pouta. Rozhodně se nejedná o " masový " snímek řešící zrovna příjemné téma a jsem hodně zvědavý, jak se k němu dnešní mladá generace ( nedotčená ani v náznaku touto dobou ) postaví. Já budu tvůrcům rozhodně držet palce, aby si k němu cestu našla a do kina se na něj vydala. Ten film na vás dýchá..., z každičkého záběru je cítit závan tehdejší doby, atmosféry ve společnosti. Tvůrci se nebáli ( stejně jako v případě Protektora ) dát šanci neokoukaným tvářím a ty jim to měrou vrchovatou vracejí. Kvituji to s povděkem , žádná sázka na jistotu. Jen houšť takovýchto nových tváří, již bylo potřeba rozčeřit stojaté herecké hladiny. To, co zde předvádí Ondřej Malý (malý jménem nikoliv výkonem! ) jako příslušník tajné policie Antonín Rusnák bere dech! Taková paleta emocí se jentak nevidí, člověk mu to všechno ( odehrávající se uvnitř něho samého a postupně ho rozežírajícího a spalujícího) bezezbytku věří. Toto je výkon, který snese nejpřísnější světová měřítka. Pouta mají vše, co já od kvalitního snímku očekávám a vyžaduji. Silný příběh přetaven v kvalitní scénář, vynikajícím způsobem propracované charaktery jednotlivých postav a následně mistrně zahrané, dokonalý vizuál, zvuk, kameru, vše dotvořeno silnou hudební složkou. Jediné co bych snímku ( malinko ) vytknul je jeho ( v některých pasážích ) příliš rozvleklé tempo. Zkrátit ( prostříhat ) snímek o 25 minut, neměl bych již nejmenších výhrad. Přesto se jedná o velice silný zážitek a ode mě se ( zcela po právu ) jiného než 5* ohodnocení nedočká. 90% Ať žije česko/slovenský film! ()
Bol som spútaný, koncertom Malého, odhodlanosťou Špačka, netypizovanosťou Štindla. Nominácie na Českého Leva maximálne kvitujem, psychologický diktát v ktorom ústredná postava využíva kombináciu mimík, gest a taktík tých najvychytralejších hajzlíkov pod slnkom ako Terence McDonagh, Hans Landa či Daniel Plainview nemôže jednoducho sklamať. Nevynimajúc osobný vklad Ondreja z ktorého priam mrazí a profil prepnutého fízla vkusne dokresľuje. Konzekventné kulisy, neopočúvaná jednotaktová klincovačka aneb nevrlý glitch a pikantný kamerový fetiš. Rozbor (post)normalizačného obdobia sme tu mali už nespočetne krát, lenže len máloktorý z nich bol tak rigorózny, skľučujúci či tiesnivo varovný. Niektorí sa oháňajú, že chýbajú motivácie, konzistencia, prekáža kalkul, neodôvodnenosť, zabudli však dodať: "rovnako ako vo vtedajšom režime." Milí zlatí priemer to rozhodne není. ()
"Mohli jsme umřít, a byli jsme na to pyšný..." Vynikající a v mnohém originální film (který jen tak mimochodem nemá s Životy Těch Druhých společného vůbec nic kromě toho, že hlavní hrdina je příslušník tajné policie;)), kterému vévodí malý velký Ondřej Malý coby poručík Antonín Rusnák. Ne že by jeho kolegové a kolegyně taktéž nepodávali pozoruhodné výkony - čtenářský úsměv Kristíny Farkašové nebo "Můžeš mi to říct ještě jednou?" Barbory Milotové si budu pamatovat hodně dlouho, stejně jako mnohomluvné "Tak jo." soudruha majora Oldřicha Kaisera a nemálo dalších střípků toho velkého filmového obrazu. A že je adjektivum velký skutečně namístě. Špačkův tým dokázal natočit navzdory více než štědré stopáži (jakkoliv to může znít nepatřičně) skvěle plynoucí podívanou, která různým divákům - ale když o tom přemýšlím, tak i témuž divákovi při reprízách - přináší různé zážitky a témata, nad kterými se lze zamyslet a z hlediska uměleckého se jimi kochat. Pouta jsou velmi originálním náhledem na již mnohokrát zpracované téma fungování represivních složek minulého režimu. Pořád si nejsem jist, zda je tu řešení otázek politicko-společensko-filozofických prvním či druhým plánem, protože studie zde přítomných charakterů je možno naroubovat i na jiné reálie, a stejně tak je tomu i se sledováním rozpadu osobnosti hlavního hrdiny. Co bylo příčinou, a co následkem? Pal to čert, tohle je prostě jeden z jasných kandidátů na velkého krotitele Lvů (a po udílení cen za rok 2010 nutno konstatovat, že akademie ještě není zcela ztracená instituce), a nemusím ani rozebírat to ironizování disentu skrze Luboše Veselého nebo demonstraci vypočítavosti tělem zapáleného příslušníka StB, ale duchem prohnilého západního kapitalisty Lukáše Latináka. Po dvou kinovečerech prostě poctivá stovka a zájem o psycho elektronický hiphop navrch:) PS: Zpětně se mi vybavilo, že mé dojmy zřejmě pozitivně podpořil i fakt, že jsem týden před návštěvou projekce Pout strávil víkend na Petržalke. Kdo neviděl, neuvěří - zanedbaná zákoutí hradecké třídy E. Beneše hadr. ()
Možná, a rád to i připouštím, to bylo českými titulky, takže jsem dopředu znal všechny dialogy, ale snad až na dva tři výjimky byly herecké výkony na hranici mrazu. Dialogy, tak jak je život přináší, cedili s hereckou dikcí a přesvědčivostí. To málo stačilo dokonale zruinovat celý zážitek z filmu. Ale architektovi filmu bych asi líbal ruce, protože je má nejspíš ze zlata. ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (18)
- Děj se odehrává někdy v 80. letech minulého století. Původně plánované umístění děje do roku 1982 pomocí titulku na začátku filmu bylo nakonec zrušeno. (Kmotr76)
- Film získal Českého lva 2010 za nejlepší film, Ondřej Malý zvítězil v kategorii Nejlepší mužský výkon v hlavní roli. (M.B)
- Ve filmu se neobjeví ani jeden zjevný symbol doby, žádná rudá hvězda, atd. Tísnivost doby je vyjádřena jinými vizuálními prostředky. (Dodmund)
Reklama