Pre moju sestru

Velmi emotivny film o jednej rodine, ktora stoji a pada na svojej sudrznosti v boji so zakernou chorobou dcerky Kate. Film vam da presne co cakate, 100 minut emocii, sucitu, ale zaroven vam predostrie jednu velmi velku moralnu dilemu. "Znicit" zivot jednej zo svojich dcer len preto, aby ste nasilu zachranili zivot tej druhej? Chvalim skvely vyber hudby, rovnako ako aj herecke vykony a musim povedat, ze Cameron, aj ked ju brutalne nemusim, podala jeden zo svojich lepsich vykonov, aj napriek tomu, ze mi jej postava matky teda set sakra liezla na nervy... Takze summa summarum, velmi tazky dojak, pri ktorom si poplacete, ale sa i zasmejete, a to je velmi dolezite. (01.08.2009)

Film, který vás donutí k přemýšlení, ač přirozeně nic nevymyslíte... jen srovnáváte postoje a říkáte si: "Kam až bych zašla já?" Na první pohled dítě pořízené na náhradní díly pro nemocnou sestru vyznívá jako naprostá zhovadilost ve jménu vědy proti přirozeného běhu života a nutí vás kroutit hlavou nad zaslepeností rodičů, ubližujících jednomu dítěti pro uzdravení druhého... ale lze je odsoudit, když jim lékař v návrhu zmínil původně jen pupečníkovou krev? Jenže dítě dál umírá, ale naděje, ta vždycky jako poslední... a vhodný dárce je tak blízko. Pod povrchem rodinného štěstí jsou praskliny... komentuje stav otec, což lze z filmu opravdu vycítit, aniž by diváka obtěžoval nesplnitelnými nesmysly se záměrem provést ho slzavým údolím až k finálnímu vodopádu, jako například zde, Cassavetes se soustřeďuje na všechny členy trpící rodiny ve skutečně působivých, protože možných, životních situacích, navíc výborně zahraných - při odevzdaném pláči malého dyslektika Jesse mně srdce usedalo... Jasně, mouchy by se našly, třeba zrovna podezřele vyzrálá jedenáctiletá Anna (na druhou stranu, když může někdo v pěti letech složit operu...), příliš protahované songy (které však dávaly prostor na urovnání myšlenek z předchozích scén) a Cameron Diaz (i když na vratký balanc mezi odsouzením a pochopením matky, kterou ztvárnila, by se těžko hledal někdo vhodnější), takže vlastně jen mušky :-), každopádně, úkol č. 11 v Challenge Tour Special - Filmový lov - film, který mě dojme, splnil očekávání. (16.06.2015)

Popravdě ani nevím, co k tomu napsat. Silné, smutné, ale pěkně odvyprávěné. Díky Cassavetesovi ve filmu narazíte jen na minimum kýčů, což je u těchto snímků docela ojedinělé. No herci super, hudba super, scénář mohl být ještě o chlup lepší, ale taky to není žadná katastrofa, takže když opomenu, že jsem po dlouhém emocionálním nátlaku stejně nakonec podlehl a u zavěrečného projevu u jezera uronil asi 1 slzu (no možná i 2 slzy), tak není moc co řešit a moje hodnocení jsou 4 velmi silné hvězdičky. (28.01.2010)

"Chci žalovat rodiče o právo nakládat se svým tělem." A já s Annou snaživě souhlasím. Taková je totiž role muže v tomto filmu - být sympatickou oporou a nechat malé i velké dámy rozpoutat vlnu emocí. Přiznám se, že filmy proklamující již svým námětem touhu vyvolat pláč obecenstva u mne dopředu vyvolávají ostražitý odpor, ale s trochou zdráhání musím konstatovat, že tento se celkem povedl. (16.08.2016)

Tenhle film se vám snaží atakovat city ze všech stran, ale tak nějak neúspěšně. Nějak mě to nechalo po celou dobu naprosto emočně chladným. A pokud se takhle zaměřenému filmu s tak choulostivým tématem prostě nepodaří dojmout, je asi něco špatně. Herecké výkony v rámci žánru přiměřené. Stejně tak hudba. Dávám * jen proto, že film má alespoň nějaké poselství, které se snaží předat, tím pádem není tak úplně debilní. (23.01.2011)