Kam se hrabe Hollywood

Neocenitelný dáreček zejména pro ty, jejichž přehled v australské kinematografii začíná Šíleným Maxem a končí u Krokodýla Dundeeho. Nepřeberné množství herců, režisérů, scénáristů nebo producentů tu s láskou rozebírají a vzpomínají na několik dekád tzv. Ozploitationu, který se u protinožců vyvíjel od počátku 70. let až po současnost. Na zoubek se tedy podíváme nejen kontroverzním erotickým komediím a akčním thrillerům, ale samozřejmě i hororům. A jak se už zmínil kolega Flipnic, i já si zapsal spoustu zajímavých fláků, které prostě musím vidět! Sympatického detailu jsem si všimnul u zapálených komentářů Quentina Tarantina, jenž tu není uveden jako herec nebo režisér, ale jako fanoušek. (13.06.2013)

Zabavná a naučná podívaná na téma australského braku od Marka Hartleyho, autora výtečného dokumentu o Cannon Films (Electric Bogaloo) a pozdějšího remaku filmu Patrick, klasiky australského explotačního horroru (aka ozplotation). Not Quite Hollywood vás svižně seznámí se souvislostmi a vznikem australského filmu a jeho vývojem přes oplzlé komedie a béčkové shockery po seriózní kinematografii Petera Weira (PICNIC AT HANGING ROCK) a Teda Kotcheffa (WAKE IN FRIGHT). Podstatnou čás filmu doprovází rozhovory s Quentinem Tarantinem, zasvěceným fanouškem ozplotation. Doporučuji. (12.12.2016)

Naprostá bomba pro všechny příznivce starých grindhousů, explotation, ultrabéček a céček, šílených horrorů a ujetostí !!! Dokument se sice zabývá pouze Australskou kinematografií v těchto "pokleslých" oblastech, ale to vůbec nevadí ... Například já jsem si v něm našel dobrou dvacítku filmů, které jsou pro mne prostě "MUST SEE!!" a jen jsem si dělal rychle poznámky na papír, abych nevynechal jedinný flick... Pro mne jako pro příznivce žánru to bylo lepší než hodiny brouzdat po internetu, přičemž když nemáte vodítko, některé filmy stejně nikdy nenaleznete. Tento dokument vám je předkládá od let 60. a po současnost ... (11.02.2009)

Jako představení opomíjené kategorie australských filmů je to skvělý dokument, který chytrými střihovými sekvencemi ukázek občas dělá filmy lepšími, než opravdu byly. Tvůrcům se vedle povinného Tarantina podařilo sehnat především spoustu různorodě zaujatých australských filmařů (od herců a hereček přes režiséry, scenáristy i kameramany po producenty a marketingové specialisty) a kritiků, díky čemuž se výpovědi nenesou jen v klasickém duchu veselých historek z natáčení a poplácávání se po ramenou. V kontextu zběsilých filmů, které ti lidé tvořili, je asi nejpřínosnější se dozvědět, kteří z nich byli (doslova) zapálení nadšenci typu Brian Trenchard-Smith, despotičtí megalomani, výstřední zvrhlíci, vykoksovaná hovada či nesnesitelní čuráci. (22.09.2009)

Tento "dokument" není až taková bomba, jak by se mohlo z některých komentářů zdát, těžko se vlastně dá mluvit o dokumentu, protože narozdíl od toho, co by se dokumentem nazývat mělo, od tohoto filmu samozřejmě nemůžeme čekat, že půjde do hloubky, bude se snažit o nějaké ucelené, závažnější sdělení. Ale čeho se dočkáme svrchovaně jsou ukázky z australských béček a céček, doplněné zasvěcenými komentáři jejich tvůrců a Tarantina, čili těch několika málo exotů, kteří si ony filmy po těch letech vůbec pamatují... Některé předvedené kousky se ale zdají být opravdu zajímavými záležitostmi, ze kterých stejně jako z komentářů k nim je cítit velká dávka zápalu pro pěknou dávku poctivé béčkové filmařiny a občas taky magořiny. (12.08.2010)