Kam se hrabe Hollywood

Neocenitelný dáreček zejména pro ty, jejichž přehled v australské kinematografii začíná Šíleným Maxem a končí u Krokodýla Dundeeho. Nepřeberné množství herců, režisérů, scénáristů nebo producentů tu s láskou rozebírají a vzpomínají na několik dekád tzv. Ozploitationu, který se u protinožců vyvíjel od počátku 70. let až po současnost. Na zoubek se tedy podíváme nejen kontroverzním erotickým komediím a akčním thrillerům, ale samozřejmě i hororům. A jak se už zmínil kolega Flipnic, i já si zapsal spoustu zajímavých fláků, které prostě musím vidět! Sympatického detailu jsem si všimnul u zapálených komentářů Quentina Tarantina, jenž tu není uveden jako herec nebo režisér, ale jako fanoušek. (13.06.2013)

Tak tohle byla tedy slušná jízda (jak ostatně už upoutávka napovídala)! Plná všemožných bizarností, ovšem zároveň opravdu zábavná. Na čemž mají samozřejmě hlavní zásluhu ony bizarnosti a pak všichni ti, kteří se účastnili vzniku těchto filmů a jejich příběhy a naprosto šílené historky z natáčení. Ale zaujmou i ti, co je kritizovali + Quentin Tarantino s jeho zápalem a několik dalších režisérů. O australské kinematografii jsem předtím nevěděl v podstatě nic, tím méně o této její kapitole a tohle bylo opravdu skvělé rozšíření obzorů. Teď už jen zbývá se na nějaké z těchto snímků vrhnout a zjistit, zda z nich budu slintat blahem jako Tarantino. O čemž tedy silně pochybuji, ale nechám se překvapit. Kdo ví, co se může stát? (11.05.2020)

Zabavná a naučná podívaná na téma australského braku od Marka Hartleyho, autora výtečného dokumentu o Cannon Films (Electric Bogaloo) a pozdějšího remaku filmu Patrick, klasiky australského explotačního horroru (aka ozplotation). Not Quite Hollywood vás svižně seznámí se souvislostmi a vznikem australského filmu a jeho vývojem přes oplzlé komedie a béčkové shockery po seriózní kinematografii Petera Weira (PICNIC AT HANGING ROCK) a Teda Kotcheffa (WAKE IN FRIGHT). Podstatnou čás filmu doprovází rozhovory s Quentinem Tarantinem, zasvěceným fanouškem ozplotation. Doporučuji. (12.12.2016)

Jako představení opomíjené kategorie australských filmů je to skvělý dokument, který chytrými střihovými sekvencemi ukázek občas dělá filmy lepšími, než opravdu byly. Tvůrcům se vedle povinného Tarantina podařilo sehnat především spoustu různorodě zaujatých australských filmařů (od herců a hereček přes režiséry, scenáristy i kameramany po producenty a marketingové specialisty) a kritiků, díky čemuž se výpovědi nenesou jen v klasickém duchu veselých historek z natáčení a poplácávání se po ramenou. V kontextu zběsilých filmů, které ti lidé tvořili, je asi nejpřínosnější se dozvědět, kteří z nich byli (doslova) zapálení nadšenci typu Brian Trenchard-Smith, despotičtí megalomani, výstřední zvrhlíci, vykoksovaná hovada či nesnesitelní čuráci. (22.09.2009)

Pokud máte rádi filmy, kde náklaďák přejede chlápka, z jehož hlavy vystříkne kbelík umělé krve, nebo kde vlkodlak vypadá jako přerostlá loutka (a připadá vám to vtipné), tak jděte do toho. Svým hodnocením nedávám najevo, že mě tenhle druh filmů nebaví (respektivě nerozesmává), ale hodnotím kvality samotného dokumentu. Ten se slibně rozjíždí a nabízí představení exploitační kinematografie a stručné rozdělení na kategorie. Jenže pak se to nějak vymkne z ruky a tvůrci jen představují další a další filmy a servírují další cool nechutné záběry. A pokud nejste naladěni na jistou vlnu, přijdou vám tvůrci těhle filmů jako ulítlí magoři (a tentokrát to nemyslím úplně v dobrém smyslu slova). Tenhle dokument zkrátka v druhé půlce ztratí švih a je moc dlouhý. (10.07.2010)