Kam se hrabe Hollywood

Myslím, že už to pár let s filmem myslím vážně, i pár knih o kinematografii jsem přečetl, ale neměl jsem ani nejmenší tušení o rozsahu australského filmového průmyslu let sedmdesátých a osmdesátých. Zatímco Hollywood již zažil nástup nové spásné vlny, ta u protinožců přinesla nové úlety. Filmaři naplnily rozmanité žánrové škatulky, vznikalo všechno - od komedií, přes horory či kung-fu filmy. Dokument překrásně vzdává holt snímkům, které jsou tak obludně fascinující a zvrácené zároveň. Jsou to filmy, za něž se zřejmě vypulírovaní krajané jako Peter Weir či Baz Luhrmann stydí. Dokument si musíte zamilovat, je povrchní ale výživný a ve sto minutách stihne obsáhnout spoustu skrytých klenotů. Nemáte srdce pokud nechcete vidět tyto kousky, snímky jako Lost Weekend, Turkey Shot či Patrick (ti odvážnější z nás si je opravdu pořídí a změní tím svůj život...☺). 80 % (20.09.2013)

Pokud máte rádi filmy, kde náklaďák přejede chlápka, z jehož hlavy vystříkne kbelík umělé krve, nebo kde vlkodlak vypadá jako přerostlá loutka (a připadá vám to vtipné), tak jděte do toho. Svým hodnocením nedávám najevo, že mě tenhle druh filmů nebaví (respektivě nerozesmává), ale hodnotím kvality samotného dokumentu. Ten se slibně rozjíždí a nabízí představení exploitační kinematografie a stručné rozdělení na kategorie. Jenže pak se to nějak vymkne z ruky a tvůrci jen představují další a další filmy a servírují další cool nechutné záběry. A pokud nejste naladěni na jistou vlnu, přijdou vám tvůrci těhle filmů jako ulítlí magoři (a tentokrát to nemyslím úplně v dobrém smyslu slova). Tenhle dokument zkrátka v druhé půlce ztratí švih a je moc dlouhý. (10.07.2010)

„Kam se hrabe Hollywood“ je další skvělou ukázkou toho, jak se mají točit dokumenty o filmech, a to i o filmech, které jsou béčkového ražení. Je to točené s nadšením, jsou představeny osobnosti, které stojí za pozornost a o nichž byste se jinak nedověděli. Tohle je prostě něco, proč se vyplatí na podobné filmy podívat. Pokud nemáte rádi béčka, tady si uvědomíte, že mají něco do sebe a že byste svoje názory možná měli trochu přehodnotit. A ne jen proto, že tu uvidíte skutečně pěkná prsa. (29.12.2014)

Zabavná a naučná podívaná na téma australského braku od Marka Hartleyho, autora výtečného dokumentu o Cannon Films (Electric Bogaloo) a pozdějšího remaku filmu Patrick, klasiky australského explotačního horroru (aka ozplotation). Not Quite Hollywood vás svižně seznámí se souvislostmi a vznikem australského filmu a jeho vývojem přes oplzlé komedie a béčkové shockery po seriózní kinematografii Petera Weira (PICNIC AT HANGING ROCK) a Teda Kotcheffa (WAKE IN FRIGHT). Podstatnou čás filmu doprovází rozhovory s Quentinem Tarantinem, zasvěceným fanouškem ozplotation. Doporučuji. (12.12.2016)

Konečně jsem zkouknul tenhle famózní dokument o australských exploaťácích a béčkách 70. a 80. let, od buranských komedií a prasárniček, přes carsploitation, rape and revenge, motorkářské filmy a postapa, až po road/giallo like thrillery, gotické horory a i nějaká ta kungfárna se tu najde. O umělečtější tvorbu se to jen lehce otře a ani áčkové tituly jako dvojka a trojka Mad Maxe nebo Úplné bezvětří se tu neřeší. A když jsem o tomhle tématu nějaké povědomí měl a jména Brian Trenchard-Smith nebo Everett de Roche mi nebyla cizí, dozvěděl jsem se spoustu nových zajímavých informací a dostal hromadu tipů, na co se ještě podívat.Obzvlášť sympatické na tom je, jak to líčí natáčení australského braku v sedmdesátkách a osmdesátkách jako punkové dobrodružství plné krásných hereček, které se nestyděly svléknout před kamerou, divokých kaskadérských kousků, stovek zničených aut, hektolitrů filmové krve (je levnější než kaskadéři) a neutuchající přehlídky ztřeštěných nápadů a zábavného násilí. Málokdo se tehdy obtěžoval s povolením k natáčení, bezpečností práce (což občas odnesl kaskadér nebo i herec) nebo příliš drsným a urážlivým obsahem, který byl naopak žádoucí, protože prodával. Člověku se po dokoukání chce běžet natočit vlastní film - nejlépe s aspoň jednou šokující scénou, o které se bude mluvit, protože to je (jak tvrdí jeden ze zúčastněných) základ úspěchu.Dokument sází na svižně sestříhané a působivé ukázky a na zástup tehdejších tvůrců - vedle výše zmíněných pánů tu promlouvá i George Miller a mnoho dalších režisérů, producentů, herců, hereček a dokonce i filmových kritiků, kteří tehdy byly jejich tvorbou upřímně a hluboce zhnuseni, s čímž skvěle kontrastují nadšené fandovské výkřiky Quentina Tarantina. (30.06.2024)