Nedodržaný sľub

Je vidět, že utrpení prožitá za Druhé Světové Války, zejména pokud jde o židovský národ, je pro filmaře stále velmi vděčným tématem, i když diváky asi již tolik nepřitahuje. Pohled na osud, který lidský fanatismus přinesl mladému nadanému fotbalistovi, je celkem dobrou sondou do nitra společnosti Slovenského Štátu, kde byla situace velice odlišná od situace v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava, a zároveň poodhaluje skutečnost, že protižidovská nenávist existovala, i ve východních zemích, dávno před nástupem nacismu. Jak už někdo, velmi trefně, poznamenal, slovenský film snad konečně opravdu ožívá. 75% (09.06.2009)

Už dlouho u nás nevzniklo dílo tak poctivé a s tak silným příběhem. Pro režiséra Jiřího Chlumského jde dokonce o jeho zatím nejlepší film. ____ Jistě, je to tisící dvacátý druhý příběh o židech za holocaustu, ale nakonec je v umění vždy nejdůležitější nikoli ono "co" ale "jak". A Nedodržený slib vypadá jako cosi zapomenutého v 80. letech, kdy díky Barrandovu mohla vznikat dobrá žánrová díla, a "koncentráčnický" či "partyzánský" film jsou žánry, které vyžadují řemeslo a produkční zázemí. Od starých filmů z osmdesátek se Nedodržený slib liší hlavně technicky, vynikajícím zvukem. Ale objevují se tu i dříve zakázané či problematické motivy, jako jsou vyznání víry či tematizace Tisa jako kněze. ______________ Připadá mi hrozné, že Česká televize, která byla koproducentem Nedodrženého slibu, z malicherných důvodů zabila jeho propagaci. Komusi z ČT se znelíbil kdosi z tvůrců filmu a nasmlouvané pouštění upoutávek bylo z největší části přesunuto do absurdních nočních a ranních hodin, kdy se na televizi skoro nikdo nedívá. Byrokrati si odškrtli kolonku "propagační penzum splněno", ale že přitom poškodili dílo, na které můžou být pyšní a které dokonale splňuje kritérium veřejnoprávnosti. Nikdy mě nepřestane překvapovat taková lidská malost, že někdo takhle zlomyslně zničí práci lidí, s nimiž přitom má (smluvní) povinnost spolupracovat. Kontrast vynikne zvlášť, pokud porovnáme, jak se k Nedodrženému slibu chovají na Slovensku a u nás. (05.06.2009)

(CINEMA MUNDI 2010) Nedivím se tomu, že NEDODRŽENÝ SLIB byl vyslán za Slovensko na Oscara, protože v sobě spojuje dostatečně silné téma i realizační zdatnost nevídanou nejenom v rámci slovenské, ale i české polistopadové tvorby. Nepřekvapuje mě ale ani to, že se nedostal do užšího výběru, protože se jedná nejenom o film definitivně účtující s minulostí slovenských Židů za druhé světové války, ale i s ostatními filmy, které vznikaly především v 80. letech díky slovenským ateliérům na Kolibě. Podnětnost finančně dobře zajištěné projektu, což je na něm v tom nejlepším slova smyslu vidět, spatřuji ve spojení stylu slovenských děl z koncentračního prostředí a těch ruských partyzánských, protože jinak jde "pouze" o důsledné naplnění konceptu se vším, co lze očekávat (v tom pozitivním, ale i negativním slova smyslu, např. poslabší, ale v kontextu české a slovenské tvorby nadstandardní postsynchrony). Koncept ale oceníte jenom v tom případě, pokud přistoupíte na to, že nejde o introspektivní vyprávění z pohledu hlavní postavy, i když jí je přisouzena řada hlediskových záběrů, ale o národní film - svým tématem i vztahem k jiným slovenským spřízněným, nutno podotknout že ale kvalitativně lepším kouskům. (28.02.2010)

Čo sa týka vecí ohľadne holokaustu je snímka výnimočná v nastolení novej premisy: aj medzi partizánmi panoval antisemitizmus. O tom sa v učebniciach dejepisu nedočítame. Zaregistrovať by to mali preto aj školy a poslať do kina svojich žiakov, už len preto, aby o tom premýšľali, či diskutovali. Majú šancu sa ako-tak stotožniť s hlavným hrdinom, a keďže ide o slovenské prostredie, príbeh im môže byť o niečo bližší. Faktorom, ktorý umocňuje emócie, je v neposlednom rade hudba. Navodzuje zimomriavky a dokonale podfarbuje dej. Neznervózňuje ani nepôsobí silene. Zaujme a do povedomia vchádza akoby mimovoľne. Najlepšie by asi bolo držať sa skutočných kladných udalostí o Slovenskom štáte. Čo už. Vzniká otázka, do akej miery treba sled skutočných udalostí „prikrášľovať“. Našťastie ani romantická zápletka nezaberá priveľa priestoru. (07.03.2019)

Ke konci příliš dlouhý film (partyzánská část je nesmírně natahovaná) s nepříliš dobře hrajícím hlavním hercem, nicméně obsahující řadu působivých scén (rabín, který nechce být rabínem) a vybavený skvělou výpravou. Stejně jako mi v českých filmech vadí předabování slovenských herců, mi tady vadilo předabování herců českých (obzvlášť Ondřeje Vetchého). Tři a kousek. (23.03.2013)