Bellamy

Strašně nudný a zbytečný film. Pokud to chce někdo vydávat za thriller, pak musí být čirý blázen. Celý ten film sleduje rodinný život postavy stárnoucího komisaře, na který je naroubován krajně nezajímavý motiv pojistného podvodu, který je postupně rozplétán mj. i prostřednictvím retrospektivy. Jedná se o velmi konvenčně natočený snímek, který je prost jakékoli filmařské invence a který bych se skutečně nesmírně zdráhal označit jako žánrový. Problém jsem měl už s obsazením, protože Depardieu je mi nesympatický, nemám ho rád, a v tomto filmu v podstatě nesleze z plátna, takže si jeho zavalité postavy a strohé mimiky nebohý divák užije do sytosti. Božekriste, jeho herectví mi vždycky přišlo tak fádní a nezajímavé, stejně jako jeho tvář i s tím jeho proslulým frňákem, že nikdy nepochopím, jak se mohl stát tak populárním. Lituji, že jsem tomuto filmu věnoval svůj čas, jeho odvysílání na ČT2 (navíc jako vždy v mizerném českém dabingu) považuji za těžký omyl. (02.07.2012)

Bellamy je důstojným rozloučením Chabrola se světem filmu. Kriminální thriller stylově kráčí a melodicky se komponuje v součinné shodě se zkušenějším, a tudíž pokročilejším, věkem autora i hlavního protagonisty. Příběh vychází ze skutečné události: soudní případ Yves Dandonneau poskytuje mnoho jedinečných detailů, včetně písničkáře Georgese Brassense a zpívaní jeho odkazu u soudu, ale obviněný, i jeho pomocníci, byli ve skutečném případě odsouzeni. Claude Chabrol přidal niternou rozpolcenost, dualitu, nevyřešené osobní vztahy, procesy uvědomování, lehké drzosti, neurvalost, výčitky a místo černého humoru nechává vyniknout cynickou hořkost dovětku osudové neúprosnosti konce. Tempo odpovídá Chabrolově tělesné konstrukci, nálada i průběh odkazují k jeho naturelu, byť občas dohlédne jen na konec hercova pupku, smiřuje se a roztržitě dráždí. Hrdinou niterně zásadního kriminálního thrilleru je Paul Bellamy (příjemný Gérard Depardieu), pařížský policejní komisař na prázdninovém pobytu v Nîmes. Nuda poklidu, dosud nevyřešené rodinné trauma, důvtipně vybuzená zvědavost, závan slávy, neoficiální šetření pojistného podvodu a smrti. Život hrubě laškuje, podbízí se a také s úsměškem trestá. Hlavní ženskou postavou je Françoise Bellamy (šarmantní Marie Bunel), Paulova manželka a laskavá učitelka. Ten stále nedořešený stav napětí jejího muže se svým bratrem polarizuje náladu i momentální prožitky. Významnou postavou filmu je Noël Gentil alias Émile Leullet (zajímavý Jacques Gamblin, také v roli bezdomovce Denise Leprince), probuzenou mízou z krize středního věku energický a v mnoha různorodých směrech i nebývale podnikavý muž. Jeho rafinovaný plán se dostal do slepé uličky a slavný komisař je možným klíčem k záchraně. Důležitou postavou je Jacques Lebas (příjemný Clovis Cornillac), Paulův nevlastní bratr i jeho nejintimnější životní trauma a selhání. Vzpurnost je zde motivována pocitem ublížení, frustrací z vlastní neschopnosti a vztekem v návalu nespravedlnosti. Katarze je nezvratná. Výraznou postavou je Nadia Sancho (zajímavá Vahina Giocante), atraktivní pedikérka a životodárně vášnivá Leulletova múza. Původ a zároveň cíl veškerého kriminálního chvění. K výraznějším postavám tu patří také Claire Bonheur (zajímavá Adrienne Pauly), mladá prodavačka a bývalá Denisova milenka. Z dalších rolí: romanticky odhodlaný a k úspěchu dokonale přizpůsobivý Luelletův obhájce Jean-Philippe Métrail (Rodolphe Pauly), Leulletova všemi opuštěná manželka (Marie Matheron), rodinný přítel a zubní lékař Alain (Yves Verhoeven), jeho životní partner a plastický chirurg Bernard (Bruno Abraham-Kremer), či předseda soudního tribunálu (Henri Cohen). Film Bellamy je úspěšným zakončením bohaté kariéry francouzského režiséra Clauda Chabrola. Nepatří k jeho nejslavnějším, ani nejlepším dílům, přesto splňuje základní charakteristiky, typické pro autorovu filmovou tvorbu. Chabrol a kriminální thriller, stylizovaný na jeho osobitý způsob. (14.09.2020)

Zvláštní. Takhle bych to točil také, říkám si u úvodu...V návaznosti na závěr, kdy se hovoří cos o tom, že lidské oko zachytí jen část skutečnosti. Jako byste viděli z postavy jen půl hlavy někde v dolním rohu obrazovky. Není důležité zaostřené, ale zamlžené. Tam někde v dáli. A tak dále; příběh je víceméně debilní, a asi o něj ani nejde, iritovaly mě flashbacky jako Kriminálka (cokoliv) a podobné (zhovadilosti). A ta hudba, jak tam skvěle rámusí! Cosi zůstává a co oceňuji, je pořádný flusanec do tváře mainstreamového diváka. (03.09.2012)

Vydržet hodinu a tři čtvrtě zírat na detektiva důchodového věku, který vyšetřuje a nevyšetřuje případ, řeší a neřeší vztahy se svým bratrem, ale hlavně celý film oplzle osahává svoji na svůj věk udržovanou manželku – to chce speciální vojenský výcvik. Francouský senilnějící "Krimi / Thriller" s nulovou invencí je unavený, úlisný, nezáživný............zkrátka téměř nekoukatelný!!!! (18.11.2010)

----- "Našel jsem jistý důstojný způsob, jak pohrdat sám sebou." ----- O policejním komisaři, který měl určitou slabost pro vrahy ... a měl k tomu své důvody. Děj se zajímavě zaplétá a průběžně vás udržuje v napětí, aby vám posléze za jasného denního světla pohrdavě předhodil zcela jednoznačné rozuzlení. Takže ve mně okamžitě převládl pocit, že jeho pointa je pouze lstivě nastrčená, neboť 106 minut čistého času bylo zbůhdarma vyplýtváno, aniž by se příběh nějak uspokojivě naplnil. (23.04.2012)