The Angry Video Game Nerd

Pět hvězd - opravdu? Vážně je tato laická hříčká jednoho fanouška starých video her tak dobrá? Sám jsem k ni přistupoval skepticky, ale po pár dílech již nebylo cesty zpět. Angry Video Game Nerd mě dostal na celé čáře, jeho smysl pro humor možná není univerzální, ale cílovému publiku, které se zajímá o video hry, se naprosto přesně trefuje do vkusu. Nejsou nadávky jako nadávky, James Rofle umí i nekonečné fuckování a řeči o průjmech neuvěřitelně vtipně podat - vsadím se, že bude v jádru inteligentní hoch s vytříbeným smyslem pro ironii... Seriál však není jen o pomlouvání špatných her, skrze ten nenávistný obal lze spatřit nefalšovanou lásku, ke starým hrám, nostalgie je zde cítit na sto honů, a tak každému, kdo na video hrách vyrůstal, tento amatérský skvost vřele doporučuji. 9/10 (10.08.2010)

He's gonna take you back to the past / To play the shitty games that suck ass / He'd rather have a buffallo / Take a diarrhea dump in his ear / He'd rather eat the rotten asshole / Of a road killed skunk and down it with beer / He's the angriest gamer you've ever heard / He's the Angry Nintendo Nerd / He's the Angry Atari Sega Nerd / He's the Angry Video Game Nerd (24.03.2014)

K tomuhle projektu jsem došel čirou náhodou kdy jsem proklikával internet a na youtubu narazil na jedno video. Od te doby jsem jednoznačným fanouškem Jamese Rolfa. AVGN se zaměřuje na staré hry, převážně NES (chcete-li Nintendo Entertainment System), a občas okomentuje inějaké periférie různých videoherních konzolí. Nejedná se ovšem o klasické recenze jak si je dokážeme představit z různých televizní, ale o mnohdy hodně promyšlenou záležitost ke které si sám píše scénáře a repliky. Hlavní otázkou asi je jak může člověka zaujmout recenzování videoher z devadesátých let minulého tisíciletí. Odpovědí je geniálnost jednotlivých recenzí, Jamesi se totiž zaměřuje hlavně na titulky jež se na CSFD označují jako Odpad!. To sebou přináší mnohé komické situace a Jamesovy komentáře se rozhodně nedrží při zemi. Pro silné slovo se rozhodně nechodí daleko (to už naznačí i samotná znělka) a jednotlivé výlevy se tak stávají naprosto kulervoucí zábavou. Přesto, že se jedná pouze o webový projekt, jeho profesionální úroveň by se mohla srovnávat s mnoha televizními počiny všeho druhu. Co říci závěrem pokud vám nevadí drsný humor a jste alespoň trochu geek budete se královsky bavit. Pokud nejste ani jedno ale chcete se naučit anglickou vulgární mluvu je pro vás tenhle seriál určen úplně stejně. PS. James má podobných projektů více, ať už jde o Board James, kde recenzuje staré deskové hry, a nebo Monster madness kde se zaměřuje převážně na monster a hororové filmy, pokaždé je to skvělá zábava. (29.11.2010)

Po zhlédnutí všech dílů budete rozhodně přeborník na anglické vulgarismy. Pod obalem kurev, průjmů a bůvolých hovnen se však skrývá pravá a nefalšovaná láska k videohrám, kterou může pochopit pouze člověk, který byl na podobných strojích odkojen. Téměř každý díl je nesmírně vtipný a navíc vás neskutečně obohatí o nějaké ty, dnes již, historické informace. Člověk se velmi příjemnou cestou seznámí s kompletní historií toho, co předcházelo novodobým X-Boxům, Playstationům, či Nintendu Wii. Rád jsem si připomněl spousty her, které si pamatuji. I když se seriál samozřejmě motá spíš kolem těch opravdu velmi nepovedených her, které vás pravděpodobně minuly, tak občas dojde i na zmínku nějaké super pecky, která vás bavila nejednu noc. Jediné k čemu bych měl výtku jsou hrané pasáže, kdy Nerda chodí navštěvovat postavičky z her, které právě hraje. Občas je i tohle vtipné. Většinou to ovšem sklouzne do absolutní trapnosti, ze které není úniku. Alespoň to působí jako jakési osvěžení. Jamese obdivuji. Je to prostě borec. Ke zhlédnutí je valná většina dílů dostupná třeba zde. (23.11.2014)

Sice je to samý fuck, shit a potoky průjmu, ale to není na škodu, protože tenhle týpek je opravdu vtipný a hry komentuje opravdu zábavně. Dokonce tak zábavně, že to zaujalo i mě, člověka, kterému je herní svět naprosto cizí a hru vidí maximálně tak ve výloze nějakého obchodu (natož nějakou osmdesátkovou). A když jsem se tak koukala například na díly prezentující hry dělané podle slasherových hororů, tak musím uznat, že ten týpek je má asi docela nakoukané a postavy, které z nich převádí do svého světa, se chovají a dokonce i pohybují přesně tak, jak ve filmech. Trocha toho filmového fajnšmekrovství je tu zkrátka znát a je velice příjemným zpěstřením. Jen tak dál, Jamesi Rolfe. (01.08.2011)