Fish Tank

PROJEKT 100 2010 FISH TANK sice může být vnímán jako ryze autorské dílo, protože pod režií a scénářem je podepsána Andrea Arnoldová, která navíc vyrůstala v Essexu, tj. místě dění, ale tím se opomene formální výlučnost daného snímku. Styl, spočívající v dlouhých záběrech s výbornou prací s hloubkou ostrosti, se zdá nahodilý, odpovídající moderním trendům snímání kamerou jakoby z ruky; přitom je při dalších zhlédnutích patrná promyšlenost a především funkčnost zvoleného přístupu, díky kterému můžeme jít spolu s hlavní, neustále naštvanou hrdinkou, která v nevelikém essexském akváriu umí dobře plavat. Je totiž jako žralok, který, když se zastaví, tak zemře. Vyprávění je přitom videoherně koncipováno, s jasně vymezenými konečnými body, jichž je nutné dosáhnout (osvobození koně), jinak není možné postoupit dál, a leitmotivem v podobě taneční soutěže, které má být finálovým kolem. Podstatná je hudba, která je zprvu jediným únikem z dané mizérie nižší střední třídy a které postavy skutečně osvobozuje, ale nakonec se ukáže býti stejně falešnou, módnímu diktátu se podřizující a lživě neskutečnou jako vše, co (re)prezentují média - hlavně televize. Film tak prostředky, kterým dobře rozumí mládež (videoherně koncipované vyprávění, stylistická modernost) dobře oslovuje svou cílovou, televizí a popkulturou vychovanou skupinu, jež probouzí z iluze a dovolí ji konečně dospět (viz závěrečný lamorisseovský obraz s balónkem ve tvaru srdce). Přitom nejde o další kitchen-sink sociální drama, které by se utápělo v depresi a obávalo se měšťácky překročit meze stanovené v rámci klubových filmů (jinak: dojde k něčemu, čeho byste se u Sama Mendese nedočkali). Naopak je vyhrocená atmosféra přístupná humorem postav, které se se svou situací naučily žít, ale nejsou schopni se s ní sžít, a téměř modelové scény (setkání v kuchyni apod.) a vývoj příběhu jde proti očekávání. Je dobré vidět snímek, po právem sbírající festivalové ceny, který není crowd-pleaserem či hustou depkou a který dovoluje porozumět hlavní hrdince, která je dobrou následovnicí rozzlobených mladých mužů British Free Cinema, přitom ale nezapomněla užívat si každého okamžiku jen pro něj samotný, jako je to patrné u postav Kena Loache. (12.10.2009)

Hlavní představitelce se nedá nic vytknout, (klidně strčí spoustu skutečných hereček do kapsy),tady snad jen to, že na hýbání se na hudbu byla docela dřevo . Konečně zase realistický film o dospívání a nahlédnutí pod pokličku takové běžné neúplné anglické rodině ze "spodních vrstev", kdy maminka alkoholička v okamžiku, kdy sežene nějakého chlapa, bez mrknutí oka odsune na vedlejší kolej své děti. Michaela Fassbendera jsem si v jeho předchozích filmech vůbec nevšimla, ale tady mě zaujal hodně. (19.03.2010)

Typické britské sociální drama zabalené do vizuálně zajímavého pojetí 4:3. Naneštěstí, hlavní představitelka je obrovská kráva, která dělá jednu botu za druhou a těžko si získává divákovy sympatie. Ač mi tedy Fish Tank nepřišel jako špatný film, zanechal ve mě podivnou nesympatickou pachuť právě především kvůli hlavní hrdince. 6/10 (20.07.2016)

Úplná špička to není, zejména pokusy o metaforické zauzlování příběhu (čemuž se logicky podřizuje i chování postav) v poslední třetině jsou oproti předchozímu docela ryzímu realismu poněkud křečovité. Ale je tam mnoho výtečných dílčích věcí. Zejména fantasticky břitká a přitom jemná kamera dává filmu drajv a je radost se na to dívat. Hlavní herečka velmi dobrá (ta špína a zanedbanost je uvěřitelná) mě ale spíš fascinovala ta malá holka, její filmová sestra, která v 10ti (?) letech vypadá na 50. Jo, a "zklamání" diváckého očekávání ohledně tanečního konkurzu bylo právě ve své snaze ukázat opačné vyvrcholení než v ostatních podobných filmech docela průhledné - mám ostatně pocit, že tam celá taneční linie byla jenom kvůli tomu. (22.05.2014)

Katie Jarvis jako patnáctiletá rebelující dcera matky alkoholičky a děvky mě přesvědčila, jak to v dnešním Essexu chodí a jaká dokáže být život svině. Namísto rybího akvárka nám však Andrea Arnold naservírovala nekompromisní kalnou tůň, ve které se sice ryby neztratí, za to však občas přes stromy nevidí les. Zmínil jsem ji jednou, zmínim ji i podruhé. Neherečka Katie Jarvis mě okouzlila, dokázala jasně a přesvědčivě ukázat, jak to v podobných dysfunkčních a navíc neúplných rodinách bývá a souhlasil jsem snad s každým (na výjimku či dvě) jejím gestem nebo činem. Ve skutečnosti si však myslím, že situace je většinou ještě horší, než nám její obraz Fish Tank předkládá. Na podobné filmy však nemají dnešní filmaři koule, a tak musím s vděkem kvitovat odvahu Andrey Arnold alespoň za tohle. Bravo. (30.08.2010)