Smrtiaca nákaza

Příběhy po apokalypse mám nejradši. Krajiny bez lidí, ticho, klid, návrat ke kořenům a rozostřené lidské vlastnosti, které jsou za jiných okolností pohodlím zásadně potlačeny. Přenašeči vše nádherně nabízí, ale snaží se širokou látku natáhnout do 81 minut. Respektive si snaží usnadnit práci a látku, která by se mohla vyprávět dlouho, si zjednoduší jenom na základní příběh, který v sobě nic zajímavého nemá, ale ta pustá krajina nemá chybu. (05.10.2011)

Velké překvapení. V rámci subžánru post-apokalyptických filmů jeden z nejlepších kousků. Chytré (ani v jednom okamžiku jsem neměl problém s chováním postav), atmosférické a dobře zahrané. A nečekaně umírněné, žádné cool filtry, agresivní muzika nebo rychlé střihy. Pokud bude stejně dobrá Hillcoatova Cesta, budu spokojen. P.S. jen zajímavost - Carriers je film, který se líbil Stephenu Kingovi. (28.11.2009)

No jo, další z řady filmů o zániku lidstva za pomoci zákeřný epidemie. Takovejch už bylo! A vážně málo z nich stojí za vidění. Tohle neni výjimka, ale když už se k tomu člověk dostane tak si říká, že ono to vlastně neni tak špatný. Na nic si to nehraje, nechce to vypadat jako největší film všech dob a decentní ztvárnění toho všeho tomu jenom napovídá. Obsazení je docela dobrý, hudba si tam chvílema zabuší k vytvoření atmosféry a kamera tam hezky popojíždí, aby se o ní vědělo. To všechno funguje výborně. To, co se mi ale nelíbilo byl příběh a průběh děje. Kdyby nebylo lidstvo odrovnaný a všude kolem by nebyl prach a špína, nikdo by si nevšim, že se jedná o něco víc, než klasickou road movie. Příběh je zkrátka strašně jednoduchej a moc přímočarej (jízda z bodu A do bodu B s typickejma potížema). Děj je tomu podřízenej, tím pádem stojí za houby (nic čemu bych musel říct "Wow, to bylo dobrý"), ale i tak je to slušný odpolední pokoukání. (25.12.2009)

Bráno čistě jako psychologický film Carriers fungují, přestože v poslední době mi již tohle téma, kdy lidé vymřeli na nějaký vir, začíná znít proklatě povědomě. Čert ví kolik se podobných filmů ještě natočí. Ale na druhou stranu si dovolím podotknout, že tady se v žádném případě nejedná o hororový počin. Spíše je to jakási sonda jak si divák stojí při vědomí že musí zabít nevinného člověka, nemocného člena rodiny, dokonce i svého bratra, jen aby se sám zachránil. Takže nakonec zůstavá úplně osamocen. PROČ TEDY VŮBEC BOJOVAT O PŘEŽITÍ ? Opravdu dost nelehké dilema. Nejsou nakonec většími šťastlivci mrtví? PS: Za pozornost určitě stojí frajer Chris Pine. (13.01.2010)

Postapokalyptické filmečky mám docela rád a byl jsem bratrskému režisérskému duu opravdu vděčný, že svou celovečerní prvotinu pojali dost odlišným způsobem, než na jaký jsem byl dosud zvyklý. Přece jenom všech těch nákaz - virusů, které lidi mění v zombie, už tu bylo tolik, že tohle byl doslova svěží vánek, který na mě sálal z monitoru. Vzhledem k celkovému pojetí a příběhu samotném však zůstává otázka – zda jde skutečně ještě o hororový film. Já si totiž myslím, že ani moc ne. Tento žánr zde není obsažený skoro vůbec (slovíčko „skoro“ je velmi důležité), ale za to se divák dočká slušného dramatického příběhu, plného nejrůznějších emocí. Což samozřejmě nebylo vůbec na škodu! Myslím si však, že se tvůrcům bohužel nepodařilo vše vychytat tak, jak by bylo potřeba, aby se dalo jejich dílo označit za opravdový skvost. Co se atmosféry týče, tak ta byla místy skutečně našlapaná a nechybí ani spousta dramatických okamžiků – rozhodnutí, ale objevila se tu i celá řada nedotažených věcí a otazníků, za které bych bratry nejraději pořádně zfackoval. Ústřední čtveřice – potažmo jednotlivé postavy byly ještě docela v pořádku – pestrá charakteristika jejich osobností, různorodá povaha, krutá rozhodnutí, boj o vlastní přežití – to vše bylo v naprostém pořádku a navíc bylo vše okořeněno přívalem emocí. Jenže se zde objevilo i několik vedlejších postav a těm už tolik pozornosti věnováno nebylo. Přitom by si to určitě zasloužily (otec s dcerou, chlapíci v plynových maskách). K dobru však musím pánům režisérům (scénáristům) přičíst hlavně to, že vše neskončilo blahorodým happyendem (ty totiž vyloženě nesnáším). Jenomže si prostě pořád musím říkat, že se z toho dalo vytěžit ještě mnohem více. 60% (08.02.2018)