Moneyball

Sportovní drama s Bradem Pittem ( Billy Beane ) v hlavní roli. Statistiky se zdají být matoucí, ale Jonah Hill ( Peter Brand ) v nich vidí budoucnost. Vyhrát pouze s týmem, který je založený jen na statistikách, tvrdý oříšek. Baseball neobdivuji, ale to na ničem nemění kvalitu filmu, jenž své hodnoty stoprocentně má. ( Hodnocení: 8/10 ) (18.05.2012)

Moneyball je presne ten typ filmu, ktorý je zahladený do seba a nejaký kontakt s divákom mu je úplne ľahostajný. Samozrejme, filmársky dobre zvládnuté, scenár si odpúšťa akékoľvek záchvevy osudových momentov a v podstate si nedokážem vybaviť jedinú silnú scénu, ktorá by ma "odrovnala". Chladný nenápadný životopisný hit, neschopný ukryť svoj zámer okúzliť akademickú pôdu, čo charakterizovalo aj minuloročnú Kráľovu reč, no tá ma aspoň pohltila. Brad Pitt však hrá výborne. Súhlasím s Pomovou pripomienkou: keby scenár situovali do prostredia natáčania filmov, nadchlo by ma to určite viac. (18.01.2012)

Statistika nuda je, má však cenné údaje a v podobě baseballového The Social Network vlastně nudná ani není. O baseball tu jde asi tolik jako u Finchera o Facebook; tedy vůbec. Přesto tomuto ranku i nadále vévodí Prokletý klub, který je v zásadě to samé v režijně nápaditějším podání a zároveň je svým zasazením Evropanovi tématicky přeci jen o něco bližší. (01.12.2011)

Po uchvacujícím Foxcatcherovi jsem se na to, že uvidím starší Moneyball, dost těšila. Čich na námět Bennett Miller evidetně měl už tehdy, ale vůbec mě nenapadlo, že by zpracování mohlo být až takovéhle fiasko. Celá myšlenka je důležitá i vzrušující, převratná z mnoha důvodů a s možným dopadem pro tolik oborů a profesí a životních a charakterových kvalit lidí, kteří se jim věnují. Dalo se z toho pro vybudování komplexního snímku tolik vytěžit a člověk nemůže přestat myslet na to, jak by to BM natočil dnes, po Foxcatcherovi, kdyby dostal druhou šanci. Protože tenhle film vyrobil, jako by vůbec neměl cit, jen suchopárně převyprávěl osnovu příběhu v bodech, tak mechanicky a otrocky, že i z filmových klišé tu zbylé okoralé koncepty. Jako by vůbec nechápal svoji režisérskou tvůrčí moc. Jako by ve skutečnosti nevěděl, že může cokoli zvoleného ztvárňovat, vyjímat, zachycovat, přibližovat, dávat pocítit, prožít.... Přitom to není chytrý kalkul, strategie, ale tvůrčí nepromyšlenost, nedbalost, osobnost režiséra tu absentuje, opominutá, neobsazená role tvůrce. Scény ze scénáře mechanicky převedené do obrazu. Jenže i netečná realita faktů by se dala zachytit o tolik líp, přesněji. Například záběry hry byly tak odbyté, že ani kolikrát nebylo jasné, co mají právě vyjádřit, ať už šlo o to, který tým zrovna vítězí, nebo jaké kvality který hráč nemá či má. Všecko je to nahodilé, natočené rutinně, podle prvního klišé, které lze namontovat, a bez skutečného zájmu, citu, zápalu. Promarněná příležitost. Jestli se na tom ale naučil, že to celé chce příště udělat úplně jinak, a výsledkem toho je Foxcatcher, pak nelituji, že mu tenhle námět padl tréninkově za oběť. (15.02.2016)

Moneyball patří přesně mezi ty filmy, na kterých recenzenti nešetří superlativy, ale i přes nespornou kvalitu jde o ty filmové události, které jsou událostmi jen do té doby, než se rozdají nejrůznější filmové ceny daného období. Jinak ale nevěřím, že si na tohle neškodné sportovní povídání za pár let někdo vzpomene. Příběh je prostě zajímavý – manažer baseballového týmu už nedává útlak od výrazně bohatších týmů. Pravidla hry proto změní pomocí nesmělého analytika a přebuduje tým pomocí statistiky.. Vše, co se děje na plátně, se odvíjí od kvalitního textu. Scénář je chytrý, to je bez debat. Nestojím o nějaký ubulený doják, ale tvůrci emoce tlumí už trochu moc. Výsledek je pak relativně chladný, v některých scénách zbytečně nepřístupný. S poměrně přepálenou stopáží a řady scén bez šťávy je to znát o to víc. Což je škoda, protože v jednotlivých složkách to šlape na solidním výkonu. Brada Pitta mám rád, vážně jo, zraje jako víno, je neuvěřitelně soustředěný, i tentokrát hraje velmi dobře, ale na zadek z jeho výkonu, přiznejme si, padat nebudu. Bez velkých hereckých exhibic přenesl na plátno kus charismatu, ale na zlatého plešouna si musí dle mého ještě počkat. Spíš silné tři, ale ty slabší čtyři * tomu přeci jenom sluší líp.. (28.01.2012)