Réžia:
Rachid BoucharebScenár:
Olivier LorelleKamera:
Jérôme AlmérasHudba:
Armand AmarHrajú:
Brenda Blethyn, Sotigui Kouyaté, Francis Magee, Sami Bouajila, Roschdy Zem, Bernard Blancan, Aurélie Eltvedt, Mathieu SchiffmanObsahy(1)
Pohľad do Londýna krátko po tragických teroristických útokoch. Všade je chaos, verejnosť sa ťažko zmieruje s novou realitou. Matka sa v zlej predtuche vydáva do mesta skontrolovať dcéru, ktorá sa neozýva. Zamotáva sa do kolotoča návštev nemocníc a márnic, márne pátrajúc po jedinej dcére. S informáciou o nej, za ňou príde muž, ktorý do Londýna prišiel hľadať svojho syna. Na prvý pohľad sú obaja veľmi odlišnými ľudmi, no postupne zisťujú, že vďaka svojim deťom toho majú spoločného viac než by si chceli pripustiť. (dieFcina)
(viac)Videá (1)
Recenzie (30)
Přes počáteční obavy s přílišné schematičnosti a prvoplánovosti jsem byl docela potěšen. Problém je, že narativní linie jasně směřuje ke třem různým řešením, z nichž jedno skutečně nastane. Líbil se mi poslední záběr, kterému chybí obvyklá katarze. Divák tak odchází z kina bez uklidnujícího pocitu, že postavy se s nepříjemným zážitkem srovnaly a tudíž je vše v pořádku. Připomíná mi to práci Mikea Leigha, i když ten je ještě o dost lepší. ()
London River nesoudí, London River říká, že v bolesti jsme si všichni rovni a přijít o dítě opravdu bolí ...pochopil jsem , ale jen to, nedostavil se k tomu téměř žádný emocionální záchvěv , postavy jsem politoval, to ano, ale jen tak kolem mne probloumaly a zase si šly po svém a to mi prostě nestačí. ()
Nemůžu si pomoct, ale hned od televizního vysílání bylo jasné, oč půjde, kudy se příběh bude ubírat i jak to skončí. Film sice netlačí na pilu, co se citů týče, snaží se o střízlivý, věcný pohled, moderně skoro dokumentaristický, ale paradoxně to mu nejvíc ubližuje. Být to více dramaturgicky zvládnuté, natočené jako normální film, nemám nic proti. Ale takhle... Takhle je to vlastně hrozně prvoplánové a zaujala mne nakonec jen závěrečná scéna, kdy žena se vztekem kope motykou do země, a je v tom všechno, co chybělo v předchozích 80 minutách. Poznání, že všechny tyhle politické nesrovnalosti jsou obyčejným lidem k prdu a mají z toho jen problémy. ()
Naprosto přesný název. Tenhle film, který je zasazen těsně po útocích teroristů v roce 2005 plyne přesně jako londýnská řeka. Pomalu, jistě, nezadržitelně, k až neodvratnému konci. Moc se mi líbila etnická rozmanitost téhle anglické metropole a potom také ústřední dvojice, kde očekávaně exceluje Brenda v roli zoufalé matky, hledající svou pohřešovanou dceru a Sotigui za ní nezůstává o moc pozadu, v daleko zdrženlivějším, nic méně velmi zajímavém výkonu. Velmi solidní drama, které si určitě na dlouho zapamatuji. ()
Upřímně jsem u něj usnula. Ten film za to nemohl, já za to mohla. Více jak 36 hodin nesmíte být vzhůru a pak si odvážně zajít na film. A proto jsem mu věnovala více a dokoukala jsem ho z pohodlí domova s prospaným tělem. A je to skvělý film, ale jde tam cítit velký amaterismus. Škoda! /// 37. LFŠ UH 2011 ()
Reklama