Bang Bang Club

Filmy o fotografoch a novinároch sú pomerne jednotvárne. Videl som dosť filmov na túto tému a mnohé z nich sa mi zdali o triedu lepšie. Chýbal tu silnejší príbeh, ak to čo film obsahuje, vôbec môžme nazvať príbehom. Sú to iba scény o odvážnych mužoch-fotografoch, ktorí riskujú život pri každom cvaknutí foťákom. Je to raz tu, raz tam, ale v podstate stále to isté. Love story dosť nevýrazná, i keď "Domina" známa zo série Spartakus zaujala. Smrť toho, či onoho kolegu - fotografa, diváka veľmi nezasiahne, pretože akosi nedošlo k nijakému zblíženiu a ceste k divákovi. Filmu by skôr pristal názov Cvak,cvak club, pretože mi to prišlo celé ako zlepenec, viac či menej vydarených scén fotografov v teréne. Videl som lepšie filmy na túto tému (Vitajte v Sarajeve, Salvador, Harrisonove kvety...) a keďže tento nie je v ničom iný, príbehovo dokonca horší, tak nemôžem viac ako priemer. 60%. (08.02.2014)

Přišlo mi to takové skoro polodokumentární, leč velmi zajímavé. Umírají nevinní i vinní lidé a práce fotografa je tohle dění zaznamenat. Někdy jde o život jeho, někdy druhých a nastává dilema zda zasáhnout do děje. Vzpomínáte na slavnou fotku z Vietnamu, kdy plačící nahé dítě běží blátem? Ovlivnila spoustu lidí na celém světě, poopravit názor a změnit svůj postoj. I kdyby tohle nešťastné dítě a válečný fotograf změnili myšlení jen jediného člověka, splnilo to účel. A o tom tahle práce je. Ale mnohdy za ní zaplatíte mnoho, i cenu nejvyšší. Všichni se mi ve svých rolích líbili, ale Taylor Kitsch přece jen nejvíc. (17.09.2014)

Mám ráda novinářskou fotografii a rozhodně bych si netroufla ji srovnávat s tím póvlem, co leze lidem do ložnic a říká se mu paparazzi. Novinář může zapomenout na svoji profesi a pokusit se zachránit jednoho člověka, nebo může být ten, kdo svou prací zachrání celou zemi. Tento film je mimo jiné i o velkém morálním dilematu, které válečný fotograf musí řešit. A je velká škoda, že snímek má několik hluchých míst, protože jinak by otázky okolo profese válečného reportéra zněly mnohem důrazněji. (01.01.2015)

Na tohle focení musí mít člověk žaludek, odvahu a možná také nevážit si tolik života. Každopádně Bang Bang hoši nenudili ani na okamžik. ...”Co je ta nejlepší věc, kterou jste udělal a která z vás udělala lepšího fotografa?” - Ujisti se, že máš ve foťáku film… OK a teď vážně. Dávám možnost svým emocím a citům, aby vzájemně a velmi plynně ovlivňovaly mé fotografování a mé fotografování mé emoce a city. - Greg Marinovich (26.02.2015)

Tři komentáře (září 11)??? No to je tedy překvapení... To se místní pseudoznalci filmu s tisíci bodů moc nepředvedli (Kevspa, Radyo a podobní milovníci konformních pitomin)... Bang Bang Club byla parta jihoafrických válečných fotografů s veeeelice zajímavými osudy a několika Pullitzerovými cenami, přičemž fotka z vyhladovělého Súdanu, za kterou ji dostal Kevin Carter, je fakt drsná. Nebýt několika zbytečných odboček od hlavní dějové linky, možná bych dal 5 bodů. Film se hodně soustředí na rok 94, kdy byly v JAR první všeobecné volby a řezali se tam lidi z ANC a Zuluové z Inkathy. Pocit špíny ve slumech a bezdůvodného brutálního násilí (viz Marinovitchův Pullitzer za hořícího chlapa) je strhující. Přestože by to člověk od jihoafrického filmu čekal, rozhodně se tu nedočkláte žádných jednoduchých linek o zlých běloších a hodných mírumilovných černých, spíše naopak... Rozhodně film, který stojí za vidění a jeden z nejlepších za rok 2010! (14.09.2011)