Bang Bang Club

Neskutečně zajímavá tématika, ale zpracování je takové mdlé a bez nápadu, což je prostě strašná škoda. Parta mladých fotografů je navíc sympatická jen do chvíle, než se začnou chovat jako hyeny a hrát si na nesmrtelné hrdiny. Celkovou atmosféru JAR to ale má, hrůzy války jsou z toho cítit, byť ne úplně přímo na kameře. (10.09.2017)

A good picture is one that asks a question. 1) Fotografovat lidské utrpení není job pro každého. Aktéři dávají všanc život, zdraví i psychickou pohodu. Nevyhnou se ani pobouřeným reakcím veřejnosti na fakt, že místo aby poskytovali pomoc, tak fotí. They're right. All those people who say it's our job to just sit and watch people die. They're right. _____ 2) Film se ovšem morálními otázkami nezabývá. K tomu režisér: I think one of the reasons why the film is a little controversial is that it doesn’t really answer those questions and it really leaves them hanging and expects the audience to think about that stuff._____ 3) Dosavadní režisér a především producent dokumentárních filmů, vzděláním právník, Jihoafričan Steven Silver napsal první scénář a natočil celovečerní prvotinu s aktivní účastí autorů knižní předlohy, fotografů Grega Marinoviche a Joaoa Silvy. Točilo se ve stejných místech, kde se boje odehrávaly. Opět režisér: One of the by products of this design was that the people you see in these shots were the actual people who were part and present at these events. We were filming on their streets. As a result, they are not acting, they are remembering, which brought an extraordinary quality to the film._____ 4) Zaujal mě 36letý nestárnoucí Ryan Phillippe spolu s 29letým Taylorem Kitschem, který kvůli roli za dva měsíce zhubl 17 kg._____ 5) Působivá je i hudba 46letého Angličana Philipa Millera i další songy, které ve snímku zazněly._____ 6) A ještě jednou režisér: In December 2010, João stepped on a landmine just outside Kabul, and had both of his legs amputated. He watched the film from his hospital bed. I can’t imagine ever making a film that could ever be as visceral as the actual experiences of The Bang Bang Club. (10.01.2014)

Bang Bang Club vidím především jako promarněnou šanci natočit opravdu dobrý film. Osudy Kevina Cartera a spol. jsou díky jejich práci nabité fakt dramatickými událostmi. Netradiční pohled do pracovního procesu reportážních fotografů jejich ražení stojí za pozornost. Obsahově tedy film co nabídnout má a díky ději postaveném na skutečných událostech jej lze hodnotit jako zajímavý. Ale naneštěstí psůobí i přes velmi dobrou kameru tak nějak sterilně a neosobně. Snad je to televizně nezajímavou režií, snad hodně slabými hereckými výkony všech 4 hlavních charisma postrádajících představitelů, ale film nezaujme víc než jako pozoruhodný sled událostí. Fotky Cartera, Marinoviche a spol. by zasloužily lepší film. (08.11.2012)

Připravte se na pořádně silnej absinth, protože tohle není žádná navoněná jihoafrická bachorka ala Clint Eastwood, tohle je jeden z těch mála filmů u kterýho je dobrý mít pod bradou postavený lešení, protože každou příbývající minutou jsem totálně propadal tomu co vidím, přiznávám se, že jsem nedokázal vnímat ani herecký výkony, natož jestli je sup číhající za vyhládlou aftrickou holčičkou bílej nebo hnědej. Film beru jako hold práci fotoreportérů v rizikových krajinách. Jejich činnosti jsem si vždycky velmi vážil, ale až po tomhle filmu jsem si uvědomil, že daň za tuhle práci je až příliš vysoká a zřejmě bych skončil jako alkoholem zničená troska, teda pokud by mě dřív někde nerozpárali mačetama, neupálili, neprostříleli skrz naskrz nebo neubodali. Tenhle syrově reálný trip peklem zanechá pořádně velkej stín na duši. (28.11.2011)

Když Colin Farrell fotografoval ohavnosti v Kurdistánu, jeho duše trpěla děsivým tajemstvím. S režisérem Danisem Tanovičem (původně pobíhal ve válečné vřavě jako bosenský válečný kameraman) upozorňoval, že válka je průsečíkem lidských osudů a velkých tragédií. Důstojnou poctou umírajícím fotoreportérům v Jugoslávii byly ještě předtím Harrisonovy květy. Oba komorní kousky měly své kvality, první, Triage, se mi ale stejně jako Bang Bang Club pod kůži nezaryl. Samozřejmě je zajímavé sledovat práci válečných fotografů, trošku šílenců, trošku dobrodruhů, trošku supů. Svými fotoaparáty zachycují krvavé lázně v JAR, získali za to Pulitzerovu cenu, jeden se dostal do kalhotek editorky s tváří Švédky Malin Åkerman a divák z toho všeho má solidní příběh, který však emočně nezasáhne, v mnohém je kolísavý a výsledek prchavý. Nějaké trýznivé nebo vyloženě nepříjemné pocity jsem neprožíval. Navíc se takhle pomocí filmu neburcuje. Napětí rovněž nevyrovnané. Ryan Phillippe a Taylor Kitsch (ne)překvapivě nijací, při oslovování režiséra se mělo víc přemýšlet!! (17.10.2014)