Veľká žranica

čtyři mužští slaboši - Ugo, podpantoflák, který utekl do světa kulinářství (v čechách by to byly pivní tácky či vojenství); Marcello, mechanický svůdce obdivující mechanické věci, Michel, žena uzavřená v mužském těle, Philippe, chlapeček potřebující neustálou péči a laskání. A ženy? Buď se s nimi vyspí jako prostitutky a když zjistí, že chtějí jen žrát, utečou, anebo jsou tu matky- vražednice, které jim poskytují něhu, své ňadro, a vaří do úplného konce - Andrea. Tento film je skvělý test pro ženy - vemte na něj svého vyvoleného, a když se mu bude líbit, nechce ani tak milenku jako maminku. Jen doufám, že člověk není jen kupa ho..., natlakovaných do těla, které dříve či později explodují (jedna z metafor filmu). (14.07.2009)

Nevím, ale ve mně tento film nevyvolal ale zhola nic... ani mě neznechutgil, ani mě nenadchnul.. samozřejmě, že jsem prokouknul, že jde o film o posedlostech jejichž pomocí se rozhodnou hlavní postavy spáchat sebevraždu, z níž se stane jejich další posedlost, ale ono je to celé takové... nijaké. P. Noiret je ovšem skvostný a M. Mastroianni nechutný, jako nikdy potom. Spíše 3 a 1/2* . (23.05.2005)

Nehodlám tvrdit, že věřím Ferreriho slovům o tom, že tohle jeho půvabné nestárnoucí dílko v sobě opravdu nese nějaké závažné poselství, a že sleduje nějaký vyšší cíl, než "jen" pobavit diváka. Nicméně leckterého dušezpytného jedince může vskutku přimět k zamyšlení nad 'otázkou života, vesmíru a vůbec'. Já si například vzpomněl na Klímova památná slova "člověk jest jen jitrnicí naditou hovny". Poprvé a naposledy jsem Velkou žranici viděl před dvaceti lety v pražském Ponrepu a vryla se mi do paměti tak dobře, že jsem až dodnes necítil potřebu zkouknout ji znovu. Ale stalo se a pobavila mě ne méně než poprvé. Ať už chtěně ("Když nebudeš jíst, neumřeš."), nebo nechtěně ("Pane, vy jste Arab?" "Nejsem, neboj se.") (ach, kde jsou ty blažené časy, kdy Arabové byli v Paříži raritou). Ovšem nejvíc jsem se nachechtal při stejné scéně jako kdysi v kině: Ugo futruje do hekajícího, nafouklého, OBLUDNĚ PŘEŽRANÉHO Michela pyré, zatímco Philippe ho povzbuzuje k polykání slovy: "Představ si, že jsi malý hladovějící Ind v Bombaji." Tak takovýhle humor já můžu! Skvěle natočeno, skvěle zahráno, překrásná ústřední melodie (Philippe Sarde). Minimálně 90%. (14.12.2016)

Často som o tomto filme počúval ako o kultovom a kontroverznom a keďže tomu zodpovedá i rozporuplné hodnotenie užívateľov, rozhodol som sa pri premiére na stv2 urobiť si vlastný názor. Keďže pred recenziou svietia iba dve úbohé hviezdy je jasné, ku ktorej strane divákov som sa pridal. Nie nebavilo ma to, dej bol nielen že na hlavu, ale často i veľmi nudný. Nahé baby, ktoré tu pobehovali, boli väčšinou tak škaredé, že vás nebude baviť pozerať sa na nich. Takže o čom to bolo? O partii blbcov, čo nenašli lepší spôsob ako odísť zo sveta len sa prežrať?? Guľka do hlavy to vybaví za sekundu a mohli sme si ušetriť toto zbytočné predstavenie. A existuje toľko spôsobov ako odísť zo sveta... 40%. (25.12.2014)

99% - Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Ugo Tognazi a Philippe Noiret se rozhodnou užrat se k smrti. Společnicí je na cestě je jim Andrea Fereol. Kolem domu, kde se děj odehrává se houfují psi a zlověstně vyjí. La Grande Bouffe je velmi přímočarý film, který ale lze vnímat i jako originální kritiku společnosti, i jako gastronomické porno, a též jako morbidní úlet s veselými narážkami na Poslední tango v Paříži… Záleží na tom, jakou máte chuť, a kolik toho jste schopni (a ochotni) strávit. Dobrou chuť! (05.12.2006)