Réžia:
Marco FerreriScenár:
Marco FerreriKamera:
Mario VulpianiHudba:
Philippe SardeHrajú:
Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Philippe Noiret, Ugo Tognazzi, Andréa Ferréol, Florence Giorgetti, Maurice Dorléac, Monique Chaumette (viac)Obsahy(1)
Legendárna filmová provokácia je príbehom štyroch úspešných mužov v strednom veku, ktorí sa rozhodnú prejesť sa až na druhý svet. Marcello je švihácky pilot, Michel prestížny televízny producent, Ugo exkluzívny šéfkuchár a Philippe vysoko postavený sudca. Všetci štyria sa tešia na dlho plánovaný víkend v odľahlej vile, ktorý sa napokon zvrhne na smrteľné holdovanie tonám jedla, pitiu a orgiám. Ferreriho podobenstvo o prežranosti civilizácie konzumu je plné podvratného humoru a anarchie. Kvôli nihilistickému podtextu, nekompromisnej kritike modernej spoločnosti a explicitnému zobrazeniu jedáckych orgií rozpútal film pri svojej premiére škandál. K búrlivému prijatiu prispela aj účasť hviezd francúzskeho a talianskeho filmu, ktoré dovtedy zosobňovali prevažne kultivovaných intelektuálnych hrdinov - Marcella Mastroianni, Michela Piccoli, Uga Tognazzi a Philippa Noiret. Napriek problematickému prijatiu udelili filmoví novinári na MFF Cannes snímke Cenou FIPRESCI a Veľká žranica sa zakrátko stala kultovou klasikou. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (194)
Hladovým vstup povolen, sytým na vlastní riziko. Půst zakázán. Gastronomická slavnost začíná. Stoly se prohýbají, poháry přetékají. Příbory připravit, zakrojit, nedrobit. Bon apetit! Jíst, jíst, jíst, smrtelný hřích polapit. Zasedněte ke stolu, pánové! Vše je po hříchu dovoleno, přátelé! Chtíči svému průchod dejte. Slečinky, své sukýnky vyhrňte. K naší hostině se přidejte. Smilstvo pánů tvorstva po ruce, manou neřízenou si vychutnávají neslušné ovace. Obžerství je metlou lidstva, neovladatelnost a zvrácenost se tu chystá. Odevzdáni do rukou neřesti tohoto místa. Prostopášní jedlíci, vilné paní učitelky, milenci. Laciná žádost roztoužených vnadů nekoresponduje s profesí mravů. Křižujme ten předmět chtíče, který převzal vládu hostí a poroučí bujarosti. Bez ostychu tělesnosti, z poškozené posedlosti. Bohabojné společnosti dekadentní freska, z osazenstva holá troska. Poslední porce, poslední sousto...a po nás potopa! ()
99% - Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Ugo Tognazi a Philippe Noiret se rozhodnou užrat se k smrti. Společnicí je na cestě je jim Andrea Fereol. Kolem domu, kde se děj odehrává se houfují psi a zlověstně vyjí. La Grande Bouffe je velmi přímočarý film, který ale lze vnímat i jako originální kritiku společnosti, i jako gastronomické porno, a též jako morbidní úlet s veselými narážkami na Poslední tango v Paříži… Záleží na tom, jakou máte chuť, a kolik toho jste schopni (a ochotni) strávit. Dobrou chuť! ()
Nemůžu říci, že jde o film, který by byl špatný. Naopak, jde o skvěle udělaný řemeslný kousek, který je i dnes koukatelný. Ale zároveň je to snímek, který mi stačí vidět jen jednou. Jsou v něm pasáže, u kterých jsem slintal nad krásně připraveným jídlem. Ale i scény, které byli natolik morbidní, až nechutné. Ano, je to art se vším co k tomu patří. Ovšem jeden z těch lepších artů. 70% ()
Když budete hledat, tak tam myšlenku najdete. Musí se to brát trochu satiricky. Lidstvo je, globálně bráno, nechutné. Koukněte na internet, vyhledejte si pár nechutných stránek se sexuálními úchylkami, mučením, válkami, hromaděním majetku, neúctě k ženám a budete vědět, vo čem tu kurva mluvím. Pro někoho to možná bude těžké, ale hodně lidí oplývá něčím, čím se Marcello, Michel, Ugo, Phillipe nebo Andréa vyznačují - leč, každý si to musí najít sám. Každý zná sám sebe nejlíp. A teď si jdu dát čápa s mákem. PS: imitace Marlona Branda z Kmotra byla super. ()
Velká žranice patří mezi mé oblíbené francozské filmy. Jedná se o film, který v polovině sedmdesátých let šokoval svým obsahem a otevřností. Marco Ferreri vyprávý příběh o čtveřici mužů, kteří nepřestanou ve žranici dokud nezemřou. Film si mě získal svými neturalistickými scénami a nadčasovou metaforou. ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (12)
- Pokrmy prezentované ve filmu pocházejí z pařížské restaurace Fauchon. (classic)
- V závěrečné scéně na zahradě můžeme na lavičce číst báseň Dorothy Frances Gurney. Hovoří se v ní mimojiné o tom, že “na zahradě jsi blíže Božímu srdci, než na jakémkoli jiném místě na světě“. (džanik)
- Snímek byl v době uvedení považován za kontroverzní a byly pokusy jej zakázat. (contrastic)
Reklama