Včera, dnes a zajtra

Včera dáno štěstí tomu domu. Kupa dětí jako pojistka před mřížemi. To je ale nadělení, příroda už nenadělí, plané poslední početí, čáp už nepřiletí. Dnes útěky bohaté manželky, uvízlé v dokonale vyzdobené prázdnotě, žíznivě toužící nezávazně vyletět ze zhýčkané zlaté klece, která studí, k norkovým kožešinám už dál odmítá se tulit, jen odpolední milenec a výlet za město zahřeje, vlijí jí pocit života do žil. Zítra pokušení páně...tvorstva. Kočka odnaproti jen tak bosky cupitající po rozpálené terase, je připravena zabránit v hříchu tobě, velebný panáčku v sutaně. A ty, zákazníku můj nejvěrnější, půst ti neuškodí. Tvá Kleopatra v negližé přeruší striptýzovou rozkoš v tom nejlepším. (29.12.2016)

De Sica v na prvý pohľad komerčnejšom ladení ako niektoré jeho vážnejšie neorealistické diela. Lenže je otázne, či vôbec pri zobrazovaní svojskej talianskej nátury niečo ako rozdelenie na diváckosť a umeleckosť je vôbec potrebné či možné. Taliani sú proste Italové a hotovo a Sophia s Marcellom sú ich vlajkonosičmi. Ten druhý predstavuje určitú podpapučovitosť takzvaného talianskeho macha v troch odlišných polohách, pričom sa mu asi ani nikto z nás nebude čudovať. (23.12.2017)

Itálie je žena, Itálie je Sophie. Čím víc rodí dětí, tím je krásnější. Poselství filmu: Chudoba cti netratí, naopak odměňuje roztomilým potomstvem - první povídka. Bohaté ženy jsou totiž tak prázdné - druhá povídka - a tak mnohé prostitutky jsou tisíckrát blíže k bohu než ony, protože i přes své povolání mají zlaté srdce - třetí povídka. To není ani film, ale technicolorová širokoúhlá výkladní skříň buržoazní Itálie - můžete se jí z pozice cizince smát, ale který národ se může pochlubit dominantní Sophii a submisivním Marcellem (tedy ta závěrečná scéna, oojjj!). Je mi smutno z konce jednoho neorealistického režiséra - první část filmu je pohádková idyla o soudržnosti a vzájemné lásce chudých Italů, zatímco ta třetí se svou lechtivostí jakoby vypadla z repertoáru typického buržoazního divadla. A ten Moravia se svým morálním výkřikem je v této společnosti spíš směšný. (29.04.2009)

Všechny tři povídky jsou velmi vydařené. Na rozdíl od většiny zdejších recenzentů mě asi nejvíce oslovila ta druhá, která je nejkratší. Tvůrci v ní jdou dost na dřeň a s ničím se moc nemažou, i proto působí nejúderněji a připadá mi nejlépe vypointovaná. Všem příběhům jednoznačně vévodí smyslná Sophia Loren, nutno však říci, že ani Marcello Mastroianni se nenechal nijak zahanbit. Popravdě je to možná poprvé, kdy jsem se při jeho hereckých výstupech opravdu bavila. (85%) (02.12.2023)

Navnaděn nedávným nečekaným zážitkem z Manželství po italsku a zde následně zklamán schematičností a teatrálností prvních dvou povídek; třetí je sama o sobě naopak plná života, atmosférická a vůbec báječná, ale pocit ztraceného času z prvních dvou úplně nezahnala. (11.05.2013)