Pod vlivem lásky

Shion Sono v tomto bezmála čtyřhodinovém filmu stihl zkombinovat velké množství žánrů, aniž by to budilo dojem jakékoliv nesourodosti. Právě neobvykle dlouhá stopáž mu dovolila dostatečně rozvinout množství dějových linií, které se v závěrečné kapitole (film je rozdělen do čtyř kapitol) protínají. Vedle centrální romantické linie film pojednává o křesťanství a fanatismu, o úchylkách, dospívání a o rodinných problémech, přičemž Sono se při psaní tohoto eposu nezdráhal kombinovat jednotlivá témata do originálních a vcelku odvážných vzorců (např. fakt, že hlavní hrdina – syn pedantského kněze – hledá svou „Pannu Marii“ skrze fotografování kalhotek nic netušících dívek, které je zde prezentováno jakožto specifický druh umění). Jedná se o velmi zábavný, nápaditý a myšlenkově podnětný film. (20.06.2011)

Skutečně geniální jízda, která člověka s naprostou plynulostí a osobní jistotou provede mnoha žánry filmu. Od komedie až po drama, martial arts, gore, filosofické otázky, náboženství, křesťanství, problematiku rodinných vztahů a já nevím po co ještě. Přitom naprosto pevně drží film "na nohou", není to absolutně žádná spatlanina a ty 4 hodiny utečou jako nic. Největší genialitou na tomto filmu zřejmě je, že ani vteřinu nenudí, není v něm jedinná část, která by nezaujala, nepobavila nebo nudila!!! Není to výpravný film, ale spíše jednoduché komorní drama o vztahu několika postav a jedné dosti netradiční lásce dvou mladých lidí. Plus problematika sekt a náboženství. Je to geniální dílo, jeden z nejlepších asijských filmů, jaký jsem kdy v životě viděl a vřele jej všem doporučuji. 100% japonské!!! Důkladnější koment není v mých silách kvůli délce, rozsahu a obrovskému záběru tohoto majstrštyku ... (26.03.2010)

Sion Sono je režisér takového borefestu jako Večeře u Noriko (jeden z mála filmů, ze kterých jsem kdy ve Varech odešel), a fakt bych nečekal, že od něj někdy uvidím film, který je delší než rozšířená verze (!) Návratu krále (nepočítáme-li titulky), a nebudu se u něj vůbec nudit. Mírné zkrácení by sice neuškodilo, ale i tak to uběhlo mnohem rychleji než minutáž naznačuje. A jaký je to film? Monumentální, provokativní, vtipný, bizarní, hysterický, smutný, úchylný, brutální, zamilovaný, teatrální, vizionářský, úsměvný... prostě japonský. (19.11.2009)

Čo hodnotiť na takomto filme? Šion Sono je špicka v tom čo robí. Jeho rekonštrukcia hodnôt - hlavne tých rodinných je dokonalou ukážkou ľudskej nevinnosti a zvrátenosti. Potom príde na rad jeho deštrukcia. A to čo je stavebným pilierom nejednej spoločnosti prechádza prehodnotením. Perverznosť nebola nikdy tak cool. A sekty neboli nikdy tak atraktívne. Mix náboženstva, hľadania lásky a zvrátených chúťok vo veľkolepej filmovej odysey. Ak treba hľadať neklamný znak toho prečo je tento film taký funkčný stačí si uvedomiť, že nemá za celé 4 hodiny vôbec čas byť nudným, všedným, alebo hlúpym. Všetko so všetkom súvisí, všetko je podané inak. A je to po všetkých stránkach veľmi atraktívne. Pôvodne som chcel dať 4, ale posledná kapitola, ktorá posunula rovinu príbehu od šialeného emocionálneho masakru do ľudskejšej roviny a citlivejších emócií ma odrovnala. Spolu so Suicide club Sonove majstrovské dielo. (10.04.2014)

"Použij kung-fu, abys získal momentku." S tvorbou Šiona Sona jsem se zcela náhodou setkal zhruba před rokem a Koi no Tsumi mě zcela uchvátil. Na Ai no mukidashi jsem se tak hrozně těšil, byl na to zvědavý, ale zároveň, hlavně díky té stopáži, jsem se trochu obával. Bude to stejné nebo to tehdy byla jen náhoda? Takřka čtyřhodinový romantický epos o lásce z prostředí japonských katolíků (sic!) o mladíkovi, který hledá svou vyvolenou Marii, kde vás na začátku ani ve snu nenapadne, kam vás to dovede v závěru a na konci budete překvapeně vzpomínat, kde to vlastně všechno začalo. Je tady úplně všechno, humor (některé sekvence vyznívají až poklesle a podbízivě kabaretně komediálně), akce (hromadná rvačka), krev (nějaký ten ustřižený úd a tradiční japonské krvavé fontány), drama (skvělá první třetina o synovi a jeho otci knězi), lesbičky, bizar (obzvláště vyznavači dívčích kalhotek si přijdou na své, v tomhle ohledu má film silný potenciál vytvořit nový kult, v podstatě náboženství, neb "vše co hledáš lze najít v ženském klíně" - asi se naučím lépe ovládat náš foťák), lehké zastání zvrhlíků (neb i to jsou jen prostí lidé), romantiku, patos, kýč, sociální kritiku. Hrozně jsem se té délky bál, ale ani na okamžik jsem se nějak výrazně nenudil, člověk si vždycky po jakémsi zdánlivém zacyklení (kdy do závěru filmu pořád zbývá ještě nějaká ta stovka minut) o čem to ještě může být, a ono to plynně přejde do další dějové roviny, která však pořád souvisí s hlavní premisou a dál to táhne na nudli. Kamera si laškovně hraje, herci hrají (výtečná Sakura Andó), hudba perfektně sedí, delší záběry bez střihu těší, až vás nakonec ten film pohltí a zavře se nad vámi jako voda, že vám nějaké ty nedostatky budou v podstatě volné. Je to dlouhé, je to typicky japonské, nevím, zda se ještě někdy odhodlám to absolvovat znovu, ale je to výborné. Šion Sono se pevně ukotvuje v mém hledáčku. Chci něco dalšího. "Ztopoř své srdce." (27.08.2014)