Fair Game

Při sledování si nešlo nevzpomenout na výtečné Nothing But the Truth, avšak díky času, který byl ve férové hře věnován událostem předcházejícím stěžejnímu incidentu filmu, by byla (alespoň pro mě) potřeba delší stopáž. Nu což... Tento druh námětu mám rád a dvojici Penn & Watts jakbysmet - 70%. (14.02.2011)

Jak znám Seana Penna, tak tohle by zahrál i bez nároku na honorář. Jasná obžaloba nejfatálnější lži ve 21. století, která měla za následek oboustraně zákeřně vedenou válku bez kapky úcty k životům obyčejných lidí. Ještě horší než tenhle hnus je fakt, že má víra v demokracii a mezinárodní právo dostalo přes držku, je to přesně tak, stačí si vybrat tu správnou stranu a pak smíš kulometem určovat právo. Přesně po tomhle jde Fair game a dělá to moc dobře. Jeho síla není v nějak dynamickém ději nebo snad akčních scénách vůbec ne, jeho síla je v dialozích a v myšlenkách ("a když na tebe budu křičet, hodně křičet, když tě překřečím, tak to znamená že mám pravdu?"). Právě tahle složka filmu zvedá emocím závoru, kterou pomáhá zvedat naprosto dokonalej výkona Seana Penna. (17.06.2012)

Film bez priorit, který jedno téma zazdívá druhým, vzrušující otázky po podstatě demokracie nenechá naplno vyznít (vždycky je eklekticky přebije další nezáživnou odbočkou) a tak ke své škodě namísto provokativnosti sklouzne k typický frázím o neexistující alternativě k současnému (dozajista problematickému) systému vlády - vinni jsou ti mocní, občan vítězí, protože se svých práv vždycky nějak dovolá. Vlastně by mi ten smířlivý podtón nevadil, kdyby film nebyl svými ustavičnými změnami perspektivy nudný. Liman není Greengrass a i Powellův doprovod působí hodně unaveným a bezkrevným dojmem. S konverzačními thrillery problém nemám, ale tohle je prostě salónní debata, která si těch pár svých provokativních tezí zase rychle omluví nějakým tím přičinlivým patriotismem. Vlastně je to úplně zbytečný film, který se pokouší kritizovat něco, co se snaží jedním dechem hájit a zachovat. Z toho prostě nemůže než vzniknout šeď s náznaky zajímavých míst. Skoro tvůrce podezírám, že to udělali úmyslně, aby téma nevyznělo tak kontroverzně. (05.05.2011)

Nečekaně vážný Liman a překvapivě i hodně dobrý Liman, který se vzdálil od svých akčních jednohubek a natočil výborné politické drama. Tempo je sice trochu pomalejší a začátek je trochu slabší, ale jakmile se rozdají karty, tak se film solidně rozjede. Pomáhají tomu i výborní herci. Zvláště Sean Penn mě potěšil, protože nehraje svojí přehrávající taktikou "jdu si pro Oscara" ale předvádí výborný soustředěný výkon. Jenom škoda, že k závěru už tomu dojde dech a nemá nás vlastně čím překvapit. I tak jde o jeden s Limanových nejlepších filmů.70% (01.03.2011)

O zbraně hromadného ničení v Iráku nešlo. A nejde o ně ani v tomto rodinném dramatu, tvářícím se jako thriller. Dlouhou oklikou, která nás nechává na vážkách, jaký žánr nakonec převáží, dochází Fair Game k banálnímu vyzdvihnutí důležitých hodnot (svoboda, rodina, Bůh) na úkor několika prohnilých lumpů v Bílém domě. Jinými slovy: Bush je zlý, Amerika dobrá. Scénář sice vychází ze skutečných událostí, ale svou povrchností budí dojem díla napsaného nepoučeným člověkem zvenčí, nikoliv „insiderem“. Vyzněním neskutečně naivní film budí jistý respekt svými režijními a hereckými kvalitami. Liman dokázal bourneovsky nervní kameru využít ve prospěch konverzačních scén, které tak působí mnohem napínavěji a závažněji, než dle obsahu sdělení skutečně jsou. Když má tu možnost, rozmáchne se trochu víc a film oživí okázalejším záběrem, který ale ve scénách z Iráku či Nigérie slouží více pro okrasu než coby nositel informace. Nejspolehlivější je Fair Game díky Wattsové a Pennovi nakonec jako drama o rozvráceném manželství. Naomi nepřehrává, Sean trochu (jinak hrát neumí). Spolu, nebo spíše bez sebe, protože rodinná idyla je vždy velmi prudce utnuta střihem na pracovní separaci, tvoří sympatickou dvojici, které budete přát, za cokoliv už bojuje, ať zvítězí. 60% Zajímavé komentáře: Isherwood, Cervenak (01.04.2011)