Fair Game

"TLAČÍ NA TEBE, DOKUD SE NEZLOMÍŠ. ALE MĚ NEZLOMÍ. NEMÁM BOD ZLOMU." Je zajímavé, že poté, co skončili s Bournem, se oba jeho režiséři rozhodli odhalit, jak to tedy bylo s těmi zbraněmi hromadného ničení v Iráku. Greengrassova akční ZELENÁ ZÓNA i Limanova konverzační FAIR GAME jsou kvalitní politické thrillery, které mi přišly nečekaně k duhu. U FAIR GAME musím speciálně vypíchnout výkon Seana Penna, ze kterého intenzivně sálá charizma a herecká bravura. (09.10.2011)

Jak znám Seana Penna, tak tohle by zahrál i bez nároku na honorář. Jasná obžaloba nejfatálnější lži ve 21. století, která měla za následek oboustraně zákeřně vedenou válku bez kapky úcty k životům obyčejných lidí. Ještě horší než tenhle hnus je fakt, že má víra v demokracii a mezinárodní právo dostalo přes držku, je to přesně tak, stačí si vybrat tu správnou stranu a pak smíš kulometem určovat právo. Přesně po tomhle jde Fair game a dělá to moc dobře. Jeho síla není v nějak dynamickém ději nebo snad akčních scénách vůbec ne, jeho síla je v dialozích a v myšlenkách ("a když na tebe budu křičet, hodně křičet, když tě překřečím, tak to znamená že mám pravdu?"). Právě tahle složka filmu zvedá emocím závoru, kterou pomáhá zvedat naprosto dokonalej výkona Seana Penna. (17.06.2012)

Do filmu jsem šel pouze s vědomostí, že zápletka je okolo zbraní hromadného ničení a že zde hrají Naomi Watts (kterou od doby, co jsem poprvé viděl Mullholand Drive, obdivuju a mám v TOPce) a Sean Penn. Nečetl jsem zdejší názory, jen mi jeden kamarád ve škole řekl, že to je takový průměr. A musím s ním souhlasit. A zrovna u tohohle filmu, s takovýmhle námětem (!) a s takovýmhle obsazením (!!!) opravdu zamrzí. První polovina mi připadala jako Green Zone z pohledu byrokratické CIA. Druhá polovina byla spíše takové rodinné drama, které sice nebylo špatné a už vůbec nebylo špatně rozehrané, ale bylo zde zoufale málo prostoru pro herce. Pro Fair Game jsou právě herci typu Watts a Penn záchranou, protože oni dva utáhnou cokoliv, budete jim role věřit a budete jim přát, ať to vydrží a bojují dál. Ale právě herci takovýchto kvalit, na druhou stranu, zde nemají co hledat/hrát, protože je jich na to (rozuměj - průměrný film) škoda. Přirovnal bych to k zákusku. Uvidíte ho ve výloze a hned se vám na něj sbíhá chuť, tak si ho koupíte. Po konzumaci vám ale na jazyku zůstane hořko-sladká chuť a vy víte, že to šlo udělat mnohem lépe a chutněji. A hlavně, že jste měli mnohem lepší zákusky, které budete mnohem raději a častěji jíst… 60 %. (23.04.2011)

Ja musím Limanovi nechať, že dokáže natočiť strhujúci (alebo aspoň nadpriemerný) triler ľavou zadnou. Nemusí Vás zaujímať politika, aby ste si Fair game užili. Limanov neviditeľný štýl slúži námetu, ktorý chce niečo závažné povedať, takže akýkoľvek autorský vklad je zbytočný. Samozrejme Stone by tento scenár natočil oveľa svojráznejšie. Fair game je taký dôkaz toho, že Amerika je síce zkorumpovaná ako každá krajina sveta a priznať si chybu jej chvíľu trvá, ale môžete v nej natočiť o tom film bez toho, aby ste sa báli o svoju kariéru, alebo nebodaj život. V tom sa líši (a líšime?) napríklad od toho nešťastného Iraku, o ktorý tu ide. Takže Bush je tu už neviem koľký krát za idiota, Biely dom si ďalej hrá svoju hru, ale zlatá doba politického trileru sedemdesiatych rokov, keď politické čachre machre riešili Redford s Pacinom, je už preč. Fair game je viac doslovný a tlačí svoje myšlienky divákom trochu viac polopaticky do hláv. Vďaka Naomi sa ale prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. (28.02.2013)

Ten film je těžký paradox... Na jedné straně stojí neuvěřitelně a úmorně utahaný děj, navzdory neustále se pohybující kameře naprosto absentující jakékoliv tempo a film při papírově střídmé stopáži 104 minut působí jako dvou a půl hodinovka. Na druhé straně je tu pak ale špičková režie, zajímavé téma, které mě stále znovu a znovu nakopávalo k tomu, aby se soustředil a neusnul a v neposlední řadě také špičkové herecké výkony. Je to paradoxně asi nejnudnější film, který jsem od Limana viděl, ale zároveň jeho nejzajímavější a filmařsky pravděpodobně vůbec nejvyzrálejší... A já nevím, co s ním... (01.04.2011)