Unesené

Zmizení v sobě nese náznaky kvalitního psychologického dramatu i velmi dobré detektivky. Na obou žánrových polích ale nakonec prohrává. Jako film, který se zajímá o postavy, selhává vinou zkratkovitého (i v kontextu situací, v nichž se ocitají) nebo naopak přespříliš prozíravého jednání hrdinů. Vyjma Jackmana, o němž je většina podstatného řečena loveckým prologem, a Gyllenhaala, ozvláštňujícího svůj výkon podezřele častým mrkáním (které může značit temnou minulost, ale také jen to, že má tik), jsou ve filmu samí herci do počtu. Nepřispívají k navození morálně ambivalentních pocitů, které tvoří jádro vyprávění, pročež se Villeneuve ani neobtěžuje jejich zřídkavou přítomnost lépe odůvodnit a zapojit je do hlavního dění. Nejvíce na účelové nakládání s postavami doplácí Kellerova manželka. Maria Bello ale také ze všech herců nejagresivněji přehrává, takže nás její chvílemi malátné, chvílemi hysterické vrávorání filmem nemusí mrzet. ___ Na závažnosti by zřejmě filmu měly dodávat dlouhé záběry (třeba kůry stromů), časté zatmívačky, hustý déšť, využívání hluků prostředí namísto nediegetické hudby (která je podobně kakofonická jako zvuky, takže se někdy, stejně jako ve Fincherových Mužích, kteří nenávidí ženy, těžko odlišuje, kde končí jedno a začíná druhé). Nejsou to dvakrát originální prostředky k navození ponuré atmosféry, ale vcelku fungují. Villeneuve jich ale nadužívá, vinou čeho – mimo jiné – film selhává jako procedurální thriller. ___ Atmosféru dotvářející záběry převažují nad záběry, které sdělují nějakou směrodatnou informaci. Většina zásadních odhalení je nadto založena na nepřesvědčivé náhodě, nikoli na sběru a analýze důkazů. Délka pátrání (a tedy ani filmu) není s ohledem na způsob odhalení pachatele adekvátní. Na konci si nejsilněji uvědomíte, že celá detektivní linie se všemi falešnými stopami a víceznačnými indiciemi byla zkonstruována pouze za tím účelem, aby mohly být postavy konfrontovány s určitými morálními dilematy, aby něco hodně nepříjemného zažily i provedly a aby se měly po vypotácení z (a)morálního bludiště z čeho vykoupit (jde o jeden z řady tradičních náboženských motivů, s nimiž film, hemžící se hady, kříži a citacemi z Bible, pracuje). ___ Jestliže mu záleželo přednostně na psychologické rovině vyprávění, proč Villeneuve věnuje tolik prostoru rovině detektivní, proč se nás po většinu filmu snaží přesvědčit, že přeci jen jde o krimi? Jedna rovina oslabuje tu druhou. Nezájem o minulost a hloub sahající motivace postav lze akceptovat v procedurálu, ne v psychologickém filmu. Díry v logice by tolik nevadily v psychologické studii člověka v krajní situaci, v detektivce však ruší. Namísto jednoho konzistentního vznikly dva filmy veskrze neuspokojivé. 70% (09.10.2013)

Celé dvě hodiny jsem byla přesvědčená, že dám vysoké hodnocení, ale to by museli ustřihnout poslední půlhodinku, protože závěrečné finále v téhle podobě mě vůbec nesedlo a měla jsem pocit, že je jak vytržené z jiného filmu. Uznávám, že Zmizení bylo rozhodně vypracovanější než třeba Tísňová linka, ale když vezmu v úvahu filmy Denise Villeneuveua, tak jsem od něj viděla lepší kousky a navíc uvěřitelnější. Ale abych jen nehaněla, tak napětí tomu rozhodně nechybělo a herecký výkon Jakea Gyllenhalla v roli mírně úsměvného a zdánlivě ledově klidného detektiva Lokiho byl bezchybný. A velmi zdatně mu sekundoval a byl možná i o level lepší Hugh Jackman, který otce Anny hrál maximálně výborně a s jeho frustrujícími pocity jsem se dokázala docela ztotožnit. Za mě je to lepší trojka a kdo ví..... (17.10.2013)

Velmi podobné Eastwoodově Tajemné řece. Filmařsky stejně strohé a úsporné, s maximálním důrazem na střih a minimalistickou hudební složku. Zatímco první zmiňovaný film je scénaristicky složitější a propletenější, Prisoners sází na lineární děj a otevřené, dlouhé scény plné emocí, kdy kamera neodbočí. Je to hutné, silné a nekompromisní. Zároveň však s citem natočené, s maximálně efektivním hereckým ansáblem. Jackman hraje doslova jako o život. (16.02.2014)

Jako já miluju mysteriózní krimi thrillery, takže mě to vlastně hodně bavilo, ale to se u tohohle žánru povede tak nějak skoro vždycky, pokud nejsou autoři úplní idioti (což se taky někdy stává). Když tak nad tím ale po dokoukání přemýšlím, vlastně tam toho mystéria mnoho nebylo. Je tu jedno zajímavé odhalení související s těžkým osudem jedné z postav, hodinu a čtvrt trvá vedlejší linie mučení, a to mi přišlo poněkud přehnané. Zápletka jako taková je dost tuctová a vlastně se ani nijak zásadně nerozpracuje. Veškerá detektivní činnost je vlastně naprosto zbytečná, neboť k rozuzlení případu by došlo, i když by se předtím vůbec nic nezjistilo. To mi na tom vadí asi nejvíc. Navíc je fascinující, jak snadné a ze strany záporné či záporných postav neopatrné to nakonec bylo. A samotný závěr je jen znouzectnost, aby nebylo ukázáno úplně všechno, i když je zcela jasné, jak to dopadne. Jinak je to ale samozřejmě profesionální práce, která umí vybudovat napětí. Líbil se mi pomalý styl, který tomuhle žánru sluší. A tyto pozitivní aspekty umí dobře skrýt to, že obsah vlastně není až tolik zajímavý. (28.03.2019)

Kelly Dover oslavuje deň vďakyvzdania spolu so svojou rodinou v spoločnosti najlepšieho priateľa. Príjemná rodinná atmosféra sa mení v drámu potom, ako nečakane spoločne mizne Doverova dcéra s dcérou hostiteľa oslavy. Prípadu sa ujme mladý, ale zato ctižiadostivý detektív Loki, ktorý vedie vyšetrovanie vlastnými metódami. Po celú dobu vyšetrovania mu jeho situáciu nikto zo zainteresovaných neuľahčuje. Práve naopak. Podarí sa mu napriek všetkým prekážkam vypátrať nezvestné dievčatá? Veľmi slušný "staromódny" thriller plný zvratov. Skôr, ako k snímku Se7en by som ho prirovnal k nemenej slávnemu Zodiacovi, kde Jake Gyllenhaal taktiež stvárnil jednu z hlavných postáv. Napriek tomu, že tento film skutočne spĺňa najvyššie kritéria, kvalitu spomínaných snímkov nedosahuje. Chýba mu totiž väčší náboj. Záver "len" rozuzlil príbeh, pričom nepôsobil nijak strhujúco, ako by sa možno očakávalo a žiadalo. Presto všetko sa jedná o kvalitný thriller, ktorý môžem vrelo odporučiť. (15.11.2013)