Oni 2: Nočná korisť

Hororový výbuch. Johannes Roberts si zapomněl vyměnit žábry za plíce a jeho úspěšný předloňský ponor ke dnu oceánu tak zákonitě vyústil v tuto suchozemskou agonii. Jakožto zdejší hororový expert vždy detailně zkoumám metodu režisérovy práce, jenže Roberts pohříchu s žádnou nepřichází. Ve svém snímku pouze řetězí násilné scény a modlí se za následnou funkčnost takto vzniknuvšího celku. Zázrak se pochopitelně nekoná a divák je tak vystaven očekávané atmosferické sterilitě, kterou ještě umocňuje obzvláště slabomyslný scénář. Nezbývá mi tedy nic jiného, než The Strangers: Prey at Night ohodnotit odpadem. (18.04.2018)

Krásný film. Jak už všichni známe z jedničky, máme tu sakra drsné vrahouny, které by nezastavila ani armáda a pak pár debilů, co se nechají dobrovolně zabít. SPOILERY No fakt! Vrah přijde, bodne maminku a maminka nic a kouká. Ale vrah není jen jeden, jsou tři - blondýna, nesmrtelný rybář z Tajemství loňského léta (soudě podle toho, že přežil snad tři smrti naráz a stejně měl sílu sekat sekerou) a holka co se převlíká za panenku. A pak tu máme oběti - rodinu, u které otec a matka musí být sourozenci, jinak by asi nebyli tak hloupý. Pak tu máme solidní a drsné lekačky. No fakt! Já bych se nějaké možná i lekl, kdyby mi bylo 10 a byl bych tlustá holka koukající na Disney Channel. Naštěstí to má dobrý konec, i když pozor, vrah asi žije! (no dyť tam je ten rybář) A jak to bylo napínavé! Ani jsem nedýchal, když jsem si v mobilu četl knihu! V tom filmu se asi tak něco dělo, ale nebavilo mě to, tak jsem si jednoduše četl něco, co má hlavu a patu, ne jako tahle zbytečnost v hororovém světě. Teď už vážně. Dvojka je oproti jedničce příšerná a to jednička je strašná. Tady je více nelogičností, jediné pozitivum jedničky napětí zcela zmizelo a postavy jsou otravné. Všechny. Do toho je vše dokresleno špatně vybranou hudbou (osmdesátky? to, že jsou z toho všichni hotoví u Stranger Things, kde se to taky nehodí, neznamená, že tady bude) a nejstupidnějšími smrti pod sluncem. Ale bavil jsem. Bavil jsem hlouposti celého filmu, bavil jsem se tomu, jak se to snaží být strašně moc děsivé, smál jsem se všem těm nelogičnostem, takže za to 1*. Je to aspoň komedie. (03.06.2018)

Johannes Roberts je pre mňa osobne najtalentovanejším hororovým režisérom ostatnej dekády. Doteraz mu vyšlo všetko na čo siahol a preto som bol na pokračovanie inak priemerných The Strangers pod jeho taktovkou zvedavý. Roberts naplnil moje očakávania, predviedol brilantný cit pre scénu, vyhral sa s maličkosťami a aj vďaka hudobnému podmazu, zloženému z osemdesiatkových hitov od Mental As Anything, Bonnie Tyler, Marylin Martin, Air Supply či Kim Wilde (stretnutie taťku s "vrecohlavom" za doprovodu Cambodie nemalo chybu) pretavil tuctový slasherový námet do nečakane sugestívnej formy. (02.06.2018)

Nechápem. Obete mali takmer nulový pud sebazáchovy. Útočníci mali mínusový pud sebazáchovy. A v tomto duchu splašene pobehujú z prívesu do prívesu, z bazénu do auta, z auta do druhého auta. Pravé prso Christiny Hendricks si zrejme vypýtalo dosť vysoký honorár. Keď sa o tom dozvedelo jej ľavé prso, tak si vypýtalo ešte vyšší. Samozrejme sa šuškanda dostala k tomu pravému, to si buchlo do stola...a tieto kozorokovačky zožrali väčšinu rozpočtu. Preto scenár nikto nenapísal. Preto hercov hľadali cez inzerát v novinách. A viete čo je na tom všetkom úplne najhoršie? Tie kozy sme nakoniec vôbec nevideli! (06.05.2020)

Nostalgie po 80. letech je dneska cítit z kdejakého filmu, ale způsob, jakým k ní přistupují The Strangers: Prey at Night se hned tak nevidí. Po povinné rutinní expozici a po vyčerpání všech možných slasherových klišé se film nečekaně přetaví do úžasně abstraktního, vizuálně nadupaného skoro-muzikálu, který ironickým způsobem kombinuje osmdesátkový pop s násilnými scénami. Celé to navíc začne působit dojmem, jako by režisér v průběhu natáčení zahodil scénář a rozhodl se místo pokračování The Stragenrs raději zremakovat Carpenterovu Christine. Z autorádia pickupu trojice maskovaných zabijáků, pomalu projíždějícího uvnitř opuštěného karavanového parku, neustále vyhrává osmdesátkový pop, z kterého vám tu poleze mráz po zádech. Děj se sice odehrává v současnosti, ale titulní psychopati jako by se stylizovali do podoby zabijáků z osmdesátkových slasherů, kteří se bez osmdesátkových hudebních hitů neobejdou, ani když vylezou z auta. K vrcholným číslům filmu pak patří scéna rvačky v neonově nasvíceném bazénu, při níž hraje Total Eclipse of the Heart, nebo pronásledování hrdinky hořícím autem za doprovodu Making Love Out Of Nothing At All. (26.06.2018)