Oni 2: Nočná korisť

Poprvé jsem byl na hororu v kině. Bohužel jsem si vybral jeden ze zástupu levných a ničím nevyčnívajících polohororů z produkce Jasona Blooma, který má teď prsty snad ve všem. Výsledek odpovídá předpokladům, ačkoliv jsem po velmi slibném začátku doufal v podobné stylové řádění, po úvodu, který tak nějak nastiňuje (asi) premisu stařičkého prvního dílu ale už vše zajede do starých a bezpečných kolejí, sledujeme rodinku s více či méně vyrovnanými vztahy, která putuje na odlehlé místo a zde si na ně počíhá parta divnolidí s maskou nebo pytlem na hlavě a zbraní v ruce, kteří mají velmi opodstatněný důvod (haha), proč tohle všechno dělají. Jakmile se film konečně promění ve slasher a začnou se dít všechny ty věci, které běžný divák u podobných slasherových hororů hledá a očekává a začne při tom znít poměrně stylová popová hudba, napětí a pocit nějakého zadostiučinění stoupá vzhůru, první půlka filmu je však (dle očekávání) pouze výplňková vata, která tu je jen proto, abychom naštvaní nevycházeli z kina po půl hodině. A na rozdíl od jiných filmů ta vata není zrovna cukrová. (25.03.2018)

Druhý díl se od prvního dílu zásadně liší svým tempem a moderním pojetím. V dobrém slova smyslu to myslím tak, že je zde pořád akce, přesouváme se i do jiných prostorů, rejža do nás pere jeden skvělej soundtrack za druhým, přichystal nám nečekané twisty a má to prostě náboj. Ve špatném slova smyslu to myslím tak, že se bohužel neobešel bez klišovitých momentů, dementních dialogů a ještě dementnějšího chování postav. Nicméně musím konstatovat, že ať jsem nádavala jak jsem nádavala, vždycky mou kyselost přebila nějaká super scéna a zavřela mi hubu. Musím silně vyzdvihnout scénu u bazénu, která mi ze všech úhlů pohledů zastavila dech. Pak je ale škoda, že v závěru se děje dost chujovin, což mi dojem zase malinko zkazilo. Když se ale ohlédnu zpět, měla jsem určitě lepší zážitek z dvojky, přes to, že hraje na poměrně známé struny. (12.04.2018)

Je Tamara doma? V jednom dnešnom komentári k tomuto filmu bolo napísané všetko, čo ho vystihuje. Je neporovnateľne lepší ako prvá časť, aj keď koniec je už trochu prehnaný. Herci podali sotva priemerné výkony ale absolutórium v tomto filme si zaslúži Adrian Johnston za výber piesní a za prechody medzi tématickou hudbou filmu a skvelými skladbami, ktoré spolu s dobrým dejom posunuli film Oni o stupienok vyššie. Napriek tomu, že sa spolu s autorom spomínaného komentára zhodneme aj v honotení tak ja predsa len pridám jednu hviezdičku navyše, aj keď ich málokedy pridávam za maličkosti. Ale tričko Ramones nepustí. 85%. (28.05.2018)

Hororový výbuch. Johannes Roberts si zapomněl vyměnit žábry za plíce a jeho úspěšný předloňský ponor ke dnu oceánu tak zákonitě vyústil v tuto suchozemskou agonii. Jakožto zdejší hororový expert vždy detailně zkoumám metodu režisérovy práce, jenže Roberts pohříchu s žádnou nepřichází. Ve svém snímku pouze řetězí násilné scény a modlí se za následnou funkčnost takto vzniknuvšího celku. Zázrak se pochopitelně nekoná a divák je tak vystaven očekávané atmosferické sterilitě, kterou ještě umocňuje obzvláště slabomyslný scénář. Nezbývá mi tedy nic jiného, než The Strangers: Prey at Night ohodnotit odpadem. (18.04.2018)

(61%) První ONI mi také nepřišel jako nějak nápaditý a světoborný horor, ale vcelku to zabavilo tak jsem ty slabší 3* dal. Zde se mi to jevilo o malý stupínek lepší, prostě opět jednohubka na zabití volného času. Vyvražďovaček bylo pár, některé byly slušně krvavé a především v těchto vraždících scénách hrála super hudba – prostě známé songy, což dávalo filmu tu správnou ujetost. Konec už byl samozřejmě dost přehnaný, ale co už. Zabavilo mě to, nenudilo, tak proč ne? (31.05.2018)