Oni 2: Nočná korisť

„Proč to děláte?“ - „Proč ne?“ Výmluvy toho vražedného seskupení se zdají být čím dál tím víc dětinštější.. Strangers se nám po dekádě vrátili (jako by to bylo včera) a jejich oběti zase dávají vzpomenout na krásnou slovenskou frázi „správa sa ako kokot“. Jen považte. Vyděšený syn nahlásí rodičům vraždu strýce s tetou a co udělá důvěřivý táta? Pošle matku s dcerou „do bezpečí“ a jde se podívat, jestli je to pravda. Inu, hlavně se nerozdělit. Dcera utíkající pár metrů před pick-upem se schová do dětské prolézačky, protože: a) nikdo ji tam nenajde, b) někdo tam na ni může udělat baf. A nebo když ozbrojený syn, kterému před pár minutami vyvraždili 50 % rodiny, odmítne s pachatelem na mušce volný výklad druhého dodatku americké Ústavy. To jsou prostě perly a co teprve, když se ke konci začnou množit dotazy. Opravdu musí šéf murdertria ostentativně vláčet hlavu sekyry po betonu? Nedělal to náhodou už někdo před ním? A co ta hra na Ghost Ridera? Sestrojil snad toho chlapce Skynet? Musí na pomoc přijíždějící policista za každou cenu trumfnout jepici? Nebo ta máma s malým synkem s baseballovou rukavicí, co na sklonku noci jedou po silnici autem. Návrat z půlnočního turnaje žactva? Při totálním zatmění srdce to nepatrně pookřálo, ale žádný zázrak se už nekonal. Ani napodruhé na to Voni nemaj a já jen doufám, že to zaklepání na dveře byla sestra, co šla vylít bažanta.. (01.06.2018)

Jedničce šlo o jediné: o mrazivou atmosféru a několik děsivých momentů. Rozhodně nechtěla posouvat scénáristické hranice žánru, rozhodně nechtěla zaujmout originalitou. Dvojka je na tom úplně stejně. Zase jde o zlo číhající kdesi venku, opět tak na ulici nehybně stojí magor s maskou na tváři a sekerou v ruce. Nebo holka s velkým ostrým nožem vynořující se ze tmy. Trpělivě vyčkávající, co její oběť udělá. V pomalém tempu dokonale mrazivé. Právě ono postupné pronikání za fyzicky i psychicky vymezené hranice soukromí funguje v pokračování stejně jako v jedničce. I když jsme přeci jenom v kempu. Rozdíl je možná v tom (i když se omlouvám, první díl si už tolik nevybavuji), že se ústřední rodinka chová víc nelogicky – pokud mi odkrouhli nejbližšího člena rodiny, určitě nebudu s nabitou bouchačkou jen vyhrožovat. Ve výsledku prostý slasher ovšem s několika mrazivými momenty. A díky za sympatických 85 minut. (05.06.2018)

Když si vezmeme v potaz, jaký horory letos šly do kin, tak tohle byl konečně můj šálek kávy. Přesně ten typ psychickýho a vlastně i fyzickýho teroru, kterej já můžu. Rodinka byla v pohodě obsazená, masky jednoduchý, ale přesto výborný. Mělo to atmosféru, byl jsem skoro celej film v napětí, protože člověk nemůže vědět, kde se kdo objeví. Vůbec s ničím se to nemazlí, postavy se chovaj relativně inteligentně v momentech, kdy je to třeba. Já pro to mam jenom samý superlativy. Vlastně mi ani nevadilo, že to celý bylo bezdůvodný. Dost se divím, že to po prvním víkendu vidělo tak málo lidí. (20.03.2018)

Hutná atmosféra společně s povedenou kamerou předního českého světového kameramana, Milana Petera Sovy, je u série Oni bohužel minulostí. Z pokračování povedeného ambiciózního originálu z roku 2008, se pod taktovkou režiséra Johannese Robertse a kameramana Ryana Samula, který je zřejmě velkým vyznavačem extrémních Tarantinovských close-up záběrů, stalo tuctové béčko, které ztratilo punc originiality. Ani opětovná přítomnost hlavních záporáků, ikonické hlášky "Je tu Tamara?" či Easter eggu s povolenou žárovkou nepřeváží misky vah na pozitivní notu. Casting herců se vyloženě nepovedl a s žádnou z postav nenaváže divák citovou vazbu, což snímek v konečném zúčtování taktéž sráží. Největším kladem snímku je vynikající soundtrack z osmdesátek, zejména pak songy Kim Wilde - Kids in America a Cambodia, které navíc působí soudobým dojmem, když podklad druhé zmíněné písně můžeme aktuálně slyšet v hitparádách v písni Overdrive od Ofenbacha. Celkově je Oni 2: Noční kořist podprůměrným hororem, který absencí mrazivé a dechberoucí atmosféry pouze ničí to, čemu dala jednička kultovní základy. Dvě hvězdy. 😕 (22.05.2024) (23.05.2024)

Prvý diel bol priemerný. Nebol nijak zvlášť dobrý aby sa o neho vraždilo, ale nebol ani vyložene zlý či pokazený. Čo ho ale dosť zrážalo dole bol scenár, veľmi zlý scenár. Po 10 rokoch čakania, odkladania a falošných oznamov sa fanúšici konečne dočkali pokračovania. Ale je druhá časť dobrá a kvalitnejšia než tá prvá? Em, nie je. Nie je kvalitná, nie je dobrá a nie je ani priemerná. Nejaké dobré a potešujúce stránky síce má (hudba, miestami kamera), ale tie zďaleka nie sú také závažné, ako tie zlé (scenár, strih, atmosféra, pútavosť, postavy, herci). The Strangers 2 nie je príšerný horor a vyložene úplne hrozná záležitosť, ale aj za tých 80 minút dokáže unudiť a ja mu rozhodne nedám viac. Tunajšie hodnotenie je k tomu celkom overrated, ale sú aj horšie prípady. + Roberts a jeho tvorba nie je pre mňa a zrejme sa mi nikdy nebude páčiť. (30.07.2018)