Oni 2: Nočná korisť

Johannes Roberts je pre mňa osobne najtalentovanejším hororovým režisérom ostatnej dekády. Doteraz mu vyšlo všetko na čo siahol a preto som bol na pokračovanie inak priemerných The Strangers pod jeho taktovkou zvedavý. Roberts naplnil moje očakávania, predviedol brilantný cit pre scénu, vyhral sa s maličkosťami a aj vďaka hudobnému podmazu, zloženému z osemdesiatkových hitov od Mental As Anything, Bonnie Tyler, Marylin Martin, Air Supply či Kim Wilde (stretnutie taťku s "vrecohlavom" za doprovodu Cambodie nemalo chybu) pretavil tuctový slasherový námet do nečakane sugestívnej formy. (02.06.2018)

Jedničce šlo o jediné: o mrazivou atmosféru a několik děsivých momentů. Rozhodně nechtěla posouvat scénáristické hranice žánru, rozhodně nechtěla zaujmout originalitou. Dvojka je na tom úplně stejně. Zase jde o zlo číhající kdesi venku, opět tak na ulici nehybně stojí magor s maskou na tváři a sekerou v ruce. Nebo holka s velkým ostrým nožem vynořující se ze tmy. Trpělivě vyčkávající, co její oběť udělá. V pomalém tempu dokonale mrazivé. Právě ono postupné pronikání za fyzicky i psychicky vymezené hranice soukromí funguje v pokračování stejně jako v jedničce. I když jsme přeci jenom v kempu. Rozdíl je možná v tom (i když se omlouvám, první díl si už tolik nevybavuji), že se ústřední rodinka chová víc nelogicky – pokud mi odkrouhli nejbližšího člena rodiny, určitě nebudu s nabitou bouchačkou jen vyhrožovat. Ve výsledku prostý slasher ovšem s několika mrazivými momenty. A díky za sympatických 85 minut. (05.06.2018)

Nostalgie po 80. letech je dneska cítit z kdejakého filmu, ale způsob, jakým k ní přistupují The Strangers: Prey at Night se hned tak nevidí. Po povinné rutinní expozici a po vyčerpání všech možných slasherových klišé se film nečekaně přetaví do úžasně abstraktního, vizuálně nadupaného skoro-muzikálu, který ironickým způsobem kombinuje osmdesátkový pop s násilnými scénami. Celé to navíc začne působit dojmem, jako by režisér v průběhu natáčení zahodil scénář a rozhodl se místo pokračování The Stragenrs raději zremakovat Carpenterovu Christine. Z autorádia pickupu trojice maskovaných zabijáků, pomalu projíždějícího uvnitř opuštěného karavanového parku, neustále vyhrává osmdesátkový pop, z kterého vám tu poleze mráz po zádech. Děj se sice odehrává v současnosti, ale titulní psychopati jako by se stylizovali do podoby zabijáků z osmdesátkových slasherů, kteří se bez osmdesátkových hudebních hitů neobejdou, ani když vylezou z auta. K vrcholným číslům filmu pak patří scéna rvačky v neonově nasvíceném bazénu, při níž hraje Total Eclipse of the Heart, nebo pronásledování hrdinky hořícím autem za doprovodu Making Love Out Of Nothing At All. (26.06.2018)

První díl byl Home Invasion,což je pro mne vždy vítané téma, ale dvojka je už prostorný kempový slasher, který je snadno zaměnitelný s desítkami jinými. Potěší však slušná technická stránka, fajn trio záporáků, umírající postavy jak kladné, tak záporné, retro songy navozující feeling 80´tek a celkem dravých finálních 20 minut, kde dojde i na trošku krve, jinak v tom nic výjimečného nevidím. Na jedno podívání v pohodě, ale mohlo to být lepší. 60% (25.05.2018)

Hororový výbuch. Johannes Roberts si zapomněl vyměnit žábry za plíce a jeho úspěšný předloňský ponor ke dnu oceánu tak zákonitě vyústil v tuto suchozemskou agonii. Jakožto zdejší hororový expert vždy detailně zkoumám metodu režisérovy práce, jenže Roberts pohříchu s žádnou nepřichází. Ve svém snímku pouze řetězí násilné scény a modlí se za následnou funkčnost takto vzniknuvšího celku. Zázrak se pochopitelně nekoná a divák je tak vystaven očekávané atmosferické sterilitě, kterou ještě umocňuje obzvláště slabomyslný scénář. Nezbývá mi tedy nic jiného, než The Strangers: Prey at Night ohodnotit odpadem. (18.04.2018)