Dostaň ho tam!

Apatowova fekální dílna opět vytlačila další seriový produkt, z něhož se budou američtí soudruzi nepochybně bodře plácat do kolen a prskat kousky hamburgerů a popcornů do nižších řad. U předchozích "mistrových" produkčních počinů jsem si vždy docela příjemně protáhl atlase s čepovcem nevěřícným kroucením hlavou a rděl jsem se jako patnáctka před deflorací za toho dementa, který ty "humory" napsal. S nejhlubším zármutkem však musím konstatovat, že nebýt toho ohyzdného Superbad prasovředa v hlavní roli, tento výtvor by až tolik nesmrděl a nechal můj dávící reflex celkem lhostejným. Dokonce jsem se i několikrát cudně zachichotal a ten homoanglán sem tam vykazoval i náznaky charizmatu! Lepší dvojka, Džude! (18.10.2010)

Umím si představit ideální prostředí, kdy by mě tenhle film bavil - nějaká párty, kde se s kámošema zlejeme a budu mít práh pro rozpoznání humoru hodně nízko. Protože dnes jsem se ani jednou nezasmál, nepřipadalo mi to vtipný, ale blbý a párkrát i nevkusný. Popravdě až na pár záběrů na známé tváře na tomhle snímku není nic k vidění, měl jsem skoro pocit, že se tam nic zajímavýho neděje. Russell Brand má super přízvuk, to se musí nechat, ale to je všechno, Jonah Hill hraje přítele Rose Byrne, což působí naprosto nepřesvědčivě a ač se mi jinak Rose líbí, tady hraje trochu druhý housle. Prostě scénář je naprostej brak. Pro mě to je slabých 40%, zaokrouhleno na 1*, protože na 2 by se mi na tom mělo aspoň něco líbit, nebo bych čekal nějakou myšlenku. (29.10.2010)

Get Him to the Greek bych nejlépe přirovnal k třídenní pařbě - člověku se sem tam udělá špatně, sem tam se směje, aniž by věděl proč, ale převážně je to skvělý pocit, i když jste na konci "trošičku" žíznivý a vyčerpaný… Za mě napíšu jen tolik, že kdyby tenhle film měl více momentů, jako byl ten s "Jeffreym" a poté s "infarktem", šel bych nekompromisně na pět, protože to jsem se mohl smíchy potrhat. 80 %. (23.10.2010)

Judd Apatow má talent na komediální příběhy, které působí jako ze života a právě díky tomu mají filmy na kterých se podílí -většinou jako producent a scénarista- takový úspěch. Nejinak tomu bude i v případě "Dostaň ho tam", který režíruje jedno z jeho dítek a do hlavní role obsadil svého oblíbence Jonaha Hilla. Když Nicholas Stoller natočil "Kopačky" obejvil se v nich výstřední Aldous Snow, kterého nesmírně obdivoval jistý obtloustlý mladík a právě tyto postavy si podle tvůrce zasloužili vlastní film. "Dostaň ho tam" je ve své podstatě "road movie" o dlouhé cestě, kde jsou jediné zástavky divoké večírky plné alkoholu, drog a polonahých žen. Filmy Judda Apatowa poznáte okamžitě a je jedno zda je píše, platí nebo točí. Vždy tam jsou mladí lidé, kteří mají rádi sex, mluví sprostě a dost často i popíjí nebo berou drogy. Nejinak je tomu i zde. Bohužel jeho filmy mají vedle řady pozitiv i některá negativa. Jeho filmy jsou vtipné a díky reálnému vyznění se divák dokáže s postavami stotožnit a hlavně dokáže uvěřit, že sleduje skutečné lidi. Bohužel jsou příběhy těchto postav někdy až zbytečné dlouhé. V "Dostaň ho tam" je řada scén, které mě opravdu pobavili, herci jsou vynikající, (Jonah Hill podává umírněnější výkon než v "Superbad", takže jeho postava působí mnohem dospělejším dojmem, Russell Brand nejspíš hraje sám sebe a jde mu to výborně a Rose Byrne se moc nepředvede ale neskutečně jí to sluší) scénář propracovaný ale je zde taková spousta nudných a nezáživných dialogů, že kdyby tvůrci film zkrátili o půl hodiny mohla z toho vzniknout skutečně divoká komediální jízda, které nic nechybí. Takhle vznikla další sprostá ale v jádru inteligentní komedie, kde se všechny vtipné scény ztrácejí ve zbytečně dlouhé stopáži. (27.09.2010)

Těšil jsem se, hodně jsem se těšil. Nakonec jsem během jednoho týdnu viděl tuhle komedii třikrát a pokaždý jsem se smál. I když jsem se setkal s místy, kde mi bylo občas trapně i za tvůrce. Třeba ta holka a její hairaoke. No asi to k dobrým komediím patří, že se občas dostaví jistý nepochopení. Ono totiž nejde uspět u každýho s každou scénou na sto procent. I tak je to ale supr zábava, kde pár scén bude určitě legendárních. Na některé já totiž nikdy nezapomenu a pokud ten film uvidíte i Vy, tak pochybuju, že budete tvrdit opak. Nejsympatičtější na tom všem je nejen nápad, ale samotné zpracování. Herci jsou úžasní, sympatičtí a neskutečně si role užívají. Hudební průmysl tak dostává na koule přes celou čáru. A co mě potěšilo nejvíc, tak to, že pár zpěvaček a producentů se na tom sami podílelo a vůbec jim to nevadilo. (11.10.2010)