Dostaň ho tam!

Keby tento film nepremietali v kinách, ani o ňom neviem a to som prekvapený, keďže ide o komédie, navyše s tak nabúchaným obsadením. Skvelé hlášky a originálne nápady striedalo však príliš mnoho obyčajností a nezaujímavých minút, aby som filmu pridelil aj inak zaslúženú štvrtú hviezdičku. Situácie možno nie, ale priebeh filmu je dosť predvídateľný. Russell Brand prekvapujúco zatienil môjho obľúbenca Jonaha Hilla, P. Diddy ako nekompromisný nigga klasik do filmu zapadol ako riť na šerbel a dokonalé cameo si strihol Lars Ulrich z mojej milovanej Metallicy, ktorý dokázal, že je totálny flegmoš a pohoďák, pretože zo seba nechal spraviť fackujúceho panáka, čo sa týka hlášok a odkazov na jeho osobný život. 70%. (13.08.2010)

Po Kopačkách další decentní komedie, která je i přes své zaměření na mladé diváky schopna udržet si určitou úroveň. Než sklouzávat k trapnostem, či přespříliš drsným vulgárním/sexuálním vtipům, vnesl Stoller do vyprávění příjemnou lehkost, nadsázku a udržel všudypřítomnou pohodu. Navíc i Russell Brand, jako prvotřídní šašek, přitom i charismatická a příjemně ujetá postava, dokál předvádět neuvěřitelné kousky, aniž by vyzněl vyloženě stupidně. On si jen chtěl hrát... Stejně jako celý film si chce hrát s vámi. Není to komediální bomba typu nejlepších Smithovek a možná se u ní nedá zasmát ani tolik jako u Superbad, ale jednak působí o třídu vyspěleji, než podobné komedie a také nemá ani příliš klišoidní a/nebo násilně poučný závěr. 7/10 (03.10.2010)

Russell Brand hraje excentrického britského rockera Aldiouse Snowa, kterému není nic svaté a celý jeho umělecký život ho provázejí skandály a jeho další působení na poli showbyznysu také dost poznamenal rozchod se zpěvačkou Jackie Q (Rose Byrne) se kterou má syna, ale který údajně ani není jeho. V poslední době jeho závratná kariéra nabrala strmý pád steně jako jedna nahrávací společnost, které šéfuje přísný Sean Combs a která shodou okolností zaměstnává progresivního tlouštíka Jonaha Hilla, který dostane spásnou myšlenku a sice uspořádat výroční koncert na kterém vystoupí upadající rocková hvězda a jehož cílem je oživit nejen zpěvákovu kariéru, ale také zachránit krachující nahrávací společnost. Ovšem dostat zpěváka žijícího v Londýně a koketujícího s drogama a alkoholem do divadla Greek v Los Angeles je téměř nadlidský úkol a než konečně v závěru zazpívá užijeme si nejednu šlamastyku do které se naši dva hrdinové před koncertem dostanou. Komedie je to sice výborně natočená, ale moc jsem se u ní nenasmál. Vtipy sice ve filmu jsou, ale nějak to na mě nezabralo a občasná natahovaná nuda dávala o sobě nepříjemně vědět. Tahounem filmu se jednoznačně stal Russell Brand, který se před kamerou pohyboval zcela přirozeně a uvolněně a vnesl do filmu nečekaně realistický rozměr. Jeho výkon tak zastínil i jindy trhlého Jonaha Hilla, který se tady snažil působit vyspěle a důstojně než jsem u něj zvyklý. Zasmál jsem se Seanu Combsovi, který svého sobeckého šéfa pojal velmi živelně a nebál si ze sebe i vystřelit. Několik dobrých vtipů, ale žádný, který by nějakým způsobem byl explozivní nebo bombastický a v závěru už se jelo trochu na vážnější notu a humor s křečovitým napravením bouřlivého zpěváka ve spořádaného muže vymizel z filmu úplně. Chtělo to více humorných situací a lepší závěr. A dívat se na to dalo v pohodě. (06.10.2010)

Převážně nestřízlivý pohled do zákulisí průmyslu generujícího hvězdičky o trvanlivosti čerstvě nadojeného mléka. Právě mléko některým vtipům a zejména některým vatovým dialogům teče po bradě. Jasným lídrem filmu je Russel Brand, sympatický kretén s angličtinou, která ve filmech, natož těch amerických, často k slyšení není. Neboť ztvárňuje stejnou postavu jako v Kopačkách a neboť i v nefilmových rozhovorech působí dojmem osoby ne vždy zcela jisté tím, kde je, kdo je a co říká, celkem bych věřil, že Snowa víc žije než hraje. Jonah Hill, stálý maskot apatowských komedií, se hlavně snaží tvářit podle toho, co má zrovna v sobě. Větší potěchou oka, zvlášť oka znalého hudební scény jsou sebeshazující roličky lidí z branže, zejména Larse „zasranejNapster“ Ulricha, nebo P. Diddyho, na jehož poslední vlídná slova se vyplatí počkat až do konce titulků. Vtipy dobré střídají vtipy slabší, sprosté sprostší, dějneposunující scény pro radost šlapou zásluhou videoklipové režie i hezky namixovaného soundtracku, popkulturní odkazy neustávají, vážné momenty nefungují. Podobně jako u loňské Pařby ve Vegas jsem coby překážku k větší zábavě vnímal nulové množství alkoholu, nejlépe modře zbarveného, ve své krvi. 70% (16.08.2010)

I wanna be a rock star... Judd Apatow opět nezklamal a přinesl další z komedií. Oproti minulému průměrnému filmu Funny People (který také i režiroval) z prostředí stand-up komediantů přichází s rockovou hvězdou. A jak bývá zvykem, je to pořádná nonstop jízda plná sexu, drog, rocku a humoru. Hláška za hláškou a vy nemáte šanci si všechny zapamatovat. A já se poprvé setkávám se slangem "It's Kubrickian". Takže je to poučný film, děcka! (25.09.2010)