The Stoning of Soraya M.

Možné spoilery!!! Čekal jsem mnoho a dostal jsem jen zcela (pod)průměrný film. Nejsem muslim a ani v žádném případě nerozumím koránu, ale nedokážu uvěřit, tomu, že je možné odsoudit k trestu smrti ženu, jen na základě výpovědi dvou mužů, která má tolik děr asi jako ementálský sýr. Přišlo mně, že tvůrci strašně moc tlačili na pilu a některé scény byly jen těžko k uvěření. The Stonig of Soraya je dalším z mnoha filmů, natočených na typicky americký způsob, které mají silný námět, který zůstal bohužel ne zcela využit. (11.06.2014)

Uměleckými kvalitami filmu se zabývat nebudu, jsou zanedbatelné. Dílo ostatně zaujalo z jiného důvodu, a to jako obraz středověkých poměrů v současném Íránu. Jenže, co vlastně o Íránu víme? --- Román i film jsou dílem íránských politických emigrantů, a je tedy logické předpokládat, že režim ve své vlasti nemají rádi. Autenticitu popisované události popírají nejen íránské úřady, ale i mnozí obránci lidských práv. V každém případě, i pokud se nějaké ukamenování odehrálo, veškerá dramatizace události je románovou a scénáristickou fikcí. --- Íránská revoluce z r. 1979 nebyla žádná selanka, navíc krátce poté zahájil Saddám proti Íránu osmiletou vyčerpávající válku. Revoluce zrušila šáhovy soudy a několik let panovalo cosi jako "revoluční zákonnost". Tehdy se skutečně udály mnohé "soudy", většinou politické, podle civilizovaných norem nepřijatelné. Možná i nějaké to ukamenování. V polovině osmdesátých let republika obnovila systém řádných soudů a věci se vrátily do normálu. Vesnický soud s následnou exekucí je od té doby vyloučený. --- Následující statistiky jsem čerpal především z CIA World Factbook. Gramotnost Íránců, kteří byli ve školním věku po revoluci, dosahuje 97 procent. Stejné číslo pro muže i ženy. Podíl žen mezi studenty íránských vysokých škol je 55 procent. Osm procent poslanců íránského parlamentu tvoří ženy. Ženy volí a mohou být zvoleny stejně jako muži, a volby jsou demokratické, žádná fraška. 77 procent íránských žen užívá antikoncepci. Počet dětí na ženu v plodném věku poklesl ze 6.24 v r. 1978 na 1.83 v r. 2014. --- Co tato čísla říkají? Za šáha ženy rodily děti a stály u plotny. Dnes studují, chodí do zaměstnání, a mají tolik dětí jako Evropanky. Představa že islámská republika zachází se ženami středověkým patriarchálním způsobem je ve světle těchto čísel směšná. Íránská společnost se za vlády ajatolláhů zásadně a nevratně zmodernizovala. Ó ano, íránský režim je přísný a tak nějak nedůtklivý. Ale kdyby si svět o nás dělal představu podle filmu o upalování čarodějnic ve Velkých Losinách, byli bychom nedůtkliví taky. (24.09.2015)

Rektálna sonda do života jednej vysoko sofistikovanej dediny z oblasti piesočných cigáňov. Takto nejak by vyzeral svet, keby vieru nenahradil rozum. Problémom však je, že do kamenitej oblasti utierkárov sa stále ten rozum nedostal a ani tak skoro nedostane. Keďže dejiny sú cyklické, tak počítam, že do končín pologramotných primitívov v uterákoch (ako rád túto oblasť Blízkeho východu nazývam) sa dostanú tak za 500 rokov.Stačí si odmyslieť auto, slnečné okuliare a hodinky a tento snímok by mohol byť o Križiackych výpravách a šírení kresťanstva (pologramotný primitívovia v brnení a s krížmi). Po celý čas sledovania som rozmýšlal nad dvomi vecami. Prvou je fakt, že žiť v takej dedine, kde elektrika, tečúca voda a splachovací hajzel smrdia diablovým dielom, musí byť nuda prekérnejšia ako čítať Bluntmanove komentáre. Takže som sa ani nepozastavovať nad tým prečo sa celá dedina ochotne vytrhla z letargie sledovania okolitých šutrov rôznych veľkostí a s chuťou sa zapojila do hodu na terč. Zábava je totiž korením života. Druhou vecou, ktorá stojí za uváženie je stála a nekončiaca snaha ynteligentov z Európy socializovať a prevychovávať ľudí, ktorí sú schopní aj v dnešnej dobe niečoho takéhoto. Holt nebyť to náboženská otázka, vyrieši sa to napalmom. Ale keďže ide o imaginárnych kamarátov, na ktorých má vraj každý slabomyseľný právo, zostáva to tolerované. No a na záver k filmu, keďže mnohí odborní kritici zastávajú názor, že vyjadrovanie sa k myšlienke filmu nestačí a treba zhodnocovať všetky aspekty snímku. Takže... prostredie je pekné kamenisté, kamera sa netrasie, ochotníci sedia do prostredia a strih, akcia a choreografia chôdze pomedzi domy sa podarila tiež. (13.05.2015)

Film, ktery podle me nekritizuje Islam, jako spise malost lidi, kteri zneuzivaji system, v tomto pripade v cele s vydarenym manzelem. Zajimavy pribeh, ktery je velmi dobre natoceny. Herci hraji uveritelne, v cele s vynikajici S. Aghdashloo. Dobre drama, kteremu nic nechybi, scena popravy ukamenovanim je natocena tak verohodne, ze uz tento snimek nikdy nechci videt..., pravdepodobne na nej nikdy nezapomenu. (09.11.2015)

Ukamenování Sorayi M. je skutečně silný zážitek. Ač se to možná na první pohled nezdá, není to ale film protiislámský, i když jsou zde zločiny páchány ve jménu Alláha, ale toto íránské Kladivo na čarodějnice vypovídá především o zhoubné síle institucionalismu a civilizační zaostalosti íránské společnosti. Život na vesnici je tu zakonzervován o nějakých 300 let pozadu oproti evropskému vývoji, dění tu ovládá klika duchovních a světských vládců města, 21. století se dostává do vesnice jen jako ozvěna v podobě kabrioletu a televizního přístroje v bytě mulláha (islámského duchovního), dav je připraven na krvavé divadlo na náměstí, stejně jako v každém evropském městě před několika stovkami let. Problémem je vyhraněně patriarchální svět, v němž ženy nemají žádná, nebo jen velmi okleštěná práva, manipulace s davem, veřejným míněním a následná davová psychóza. Islám sám stojí trochu v pozadí, stejně jako v případě dříve zmíněné analogie s velkolosinským čarodějnickým procesem. Křesťanství za něj nemůže, to jen institut inkvizice, osobní zájmy a touha po majetku a z toho pramenící prospěchářství. Úplně stejné je to v případě Ukamenování Sorayi M. Inkvizice tu má analogii v Šaríe, islámském náboženském právu, potkává se tu světský a náboženský soud, jehož pohnutky jsou motivované materiálně, ne duchovně. Těžko říci, kdo všechno je tu viník (patrně všichni muži), každopádně je jasné, kdo je obětí - ten slabý, tedy ženy. Ukamenování je tak absurdně krutým trestem, že se vymyká našemu evropskému pohledu. Těžko se akceptuje už jen ten fakt, že tohle se kdesi ve světě ještě dnes děje. Každopádně odsuzovat kvůli tomu islám coby náboženství je holý nesmysl. Šaría není integrální součástí islámu, stejně jako inkvizice není integrální součástí křesťanství. Skutečným viníkem je íránská totalitní teokracie. K formální stránce filmu samotného snad jen tolik - asi by se dal natočit i lépe, použití unifikovaného hudebního podkresu a některé scény mající za cíl vyvolat jakýsi artový efekt (padající závoj před popravou, ptáci vylétající ze skaliska atd.) mi přišly mírně laciné. Výpovědní hodnota však výše zmíněné jednoznačně přebíjí... Podobné filmy: Lovec draků (05.04.2010)