Deň nezávislosti

"Kradu, kradeš, krademe." Aneb Emmerich s Devlinem se sešli, naházeli do společného kotle své mozkové výplody, řádně zamíchali a vznikl z toho nepoživatelný blivajz. Vypnul jsem mozek a chtěl jsem se jenom bavit, jenže tady by nepomohla ani mozková lobotomie. Mohutná lavina klišé a stupidity mně smetla tak, že podruhý už bych si to nechtěl zopakovat. (11.05.2003)

6 / 10 Hodiť tento filmu do odpadu by bolo príliš jednoduché a hlavne neprofesionálne, takže sa pripravte na moju vyčerpávajúcu etudu s názvom "Patriotizmus v priebehu vekov", pohodlne sa usaďte do kresla, zavrite oči a nechajte si predčítať : "Kde bolo tam bolo, za siedmimi horami a siedmimi dolami, bola raz jedna Amerika. Kedysi dávno ju založili kolonisti z Európy, ktorí tam prišli hľadať bohatstvo, náboženskú slobodu a plodinu, ktorá sa mala čoskoro stať základom rýchleho občerstvenia. Prvé roky neboli vôbec jednoduché - bola im zima, nemali čo jesť a do cesty sa im neustále plietli podivné červené tvory napádajúce ich rečami typu "Me Vinettou, me lovez you so much!", alebo "Me have food, me give you one!" - po takomto očividnom prejave agresie ich preto žiadny normálny človek nemôže súdiť za to, že všetkých príslušníkov tejto rasy pracne, jedného po druhom vystrieľali. Poriadok musí byť! Samozrejme, že to nebolo zo dňa na deň, ale trvalo to dlhé roky - za ten čas sa kedysi panenská príroda zmenila na nepoznanie : lesy spravili miesto pre prvé osady, prvé osady pre prvé mestečká, prvé mestečká pre prvé mestá a tie zas pre prvé veľkomestá; krištáľovo čisté rieky sa postupne zmenili na zmes zlatokopného odpadu, krvi a ohnivej whiskey a vzduch sa naplnil pušným prachom a telesným pachom. Po dobre odvedenej práci, tj. po pochovaní posledného červeného brata, sa ich zmocnili nepríjemné výčitky svedomia, no zároveň aj pocit hrdosti - hrdosti na všetko, čo vlastnými rukami dokázali. No a odvtedy ju manifestujú na každom kroku : americké vlajky, červeno-modro-biele tričká a čiapky, oslavné ódy, ohňostroje, sošky, plagáty, odznaky a filmy. A tu začína náš príbeh..." Už je vám to jasné? (04.01.2006)

Hollywoodský vysokorozpočtový biják devadesátých let ve své plné a neposkvrněné kráse. Viděno nejméně třicetkrát, ale intenzita prožitku stále nepolevující a vnitřní schéma narace coby zprostředkovatele globální katastrofy bez okolků příkladné. Desítky postav, z nichž ale každá má svou důležitou funkci v komunikaci s divákem, který se tak dozvídá o mimozemském útoku z pozic prezidenta, geniálního vědce, hláškujícího vojáka i řadového obyvatelstva, takže prezentace syžetu je opravdu neskutečně komplexní a promyšlená. Čpí z toho sice americký patos a naivita, ale Den nezávislosti je zkrátka natolik dobře vystavěný, ozvučený i zahraný, podpořený božskými efekty a ultimátně adrenalinovým drajvem, že se na něj v budoucnu ještě třicetkrát podívám a bude mi přitom čím dál znatelněji vyplouvat na mysl obecný pojem "Legenda". Neuvěřitelný výplach, který nikdy zcela nezestárne a především nikdy nebude v rámci žánru překonán... (24.09.2011)

Nemůžu si pomoct, ale já se pokaždé dobře bavím. Film má překrásné efekty, velmi pěkné mimozemšťany a dvojka Will Smith a Jeff Goldblum nemá chybu. Patriotismus a hrdinství mi nijak nevadí, beru to jako něco, co prostě amíci k těmhle filmům používají. A nakonec, kdo by nechtěl být za hrdinu a těm hnusným agresorům tahle nakopat zadek ! (04.07.2005)

Beznadějná situace? Ale kdeže pro Američany. Popcornový biják, kterých v té době moc nebylo, zvysoka kašle na logiku a na diváka huláká, ať si jeho ušní bubínky a oči nezapomenou užít každé filmové políčko. Sice každou chvíli krade od starších sousedů, ale dvojice Emmerich/Devlin tentokrát naprosto trefila vkus publika, které rádo nechá mozek někde v koutě před vstupem do kinosálu. Řada destruktivních sekvencí se dá navíc opakovaně pouštět pořád dokola i dnes, sedmnáct let od premiéry!! (26.06.2013)