Deň nezávislosti

Beznadějná situace? Ale kdeže pro Američany. Popcornový biják, kterých v té době moc nebylo, zvysoka kašle na logiku a na diváka huláká, ať si jeho ušní bubínky a oči nezapomenou užít každé filmové políčko. Sice každou chvíli krade od starších sousedů, ale dvojice Emmerich/Devlin tentokrát naprosto trefila vkus publika, které rádo nechá mozek někde v koutě před vstupem do kinosálu. Řada destruktivních sekvencí se dá navíc opakovaně pouštět pořád dokola i dnes, sedmnáct let od premiéry!! (26.06.2013)

Na sklonku roku 1996 se ke slovu opět přihlásil guru katastrofického žánru Roland Emmerich a udělal to takovým způsobem, že i samotné vlny tsunami brázdící Tichý oceán by se nejradši zvedly a vletěly by do nejbližšího kina. Den nezávislosti je na svojí dobu monstrózní, zábavný, napínavý a chytlavý projekt a nebýt Skály, nebál bych se ho označit za film roku 1996. V podstatě dal vzniknout subžánru katastrofických filmů s názvem ´emmerichovka´, protože zde poprvé sledujeme atributy, kterými se pak vyznačují režisérova další díla. Předně to jsou vizuální efekty, které působí rovnou bombasticky, ať už je to destrukce Empire State Building nebo vnitřek mateřské lodi emzáků. Vypadá to úžasně a když vezmu v potaz rozpočet, nejradši bych Rolanda otituloval slovem Bůh. Jeho filmy si budu vždycky vybavovat pro tu ohromnou velkolepost. Další bod tvoří hlášky, v českém dabingu skvělé, vtipné (hlavně Smith), zapamatovatelné včetně majestátního prezidentova proslovu. A pak je tu také hromada vlastenectví, které je přímo charakteristické pro Emmerichovu tvorbu. Když někdo spasí svět, tak to bude vždycky Američan, který působí jako poslušný občan a má rád své zaměstnání. V tomhle filmu jsem si uvědomoval určité režisérovy ´mouchy´, jako třeba plytký scénář, občas hloupý dialog či mnohokrát proklamovaný amerikanismus, ale kdykoliv se na Den podívám, všechno přebije ta monumentálnost, velkolepost a efektnost epických rozměrů. 75 miliónů dolarů(rozpočet)/816 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/363 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (18.07.2006)

Deň nezávislosti bol totálne ukážkový letný megahit s rozpočtom, ktorý nebol gigantický (ani v polovici 90. rokov), ale vizuálne film vyzerá ako keby stál o 150 miliónov viac. Udalosť sezóny, ktorý každý musel vidieť v kine. K nám na Slovensko sa Emmerichov supertrhák dostal síce až na jeseň 1996, ale hlavne, že sme si ho mohli užiť v kine, pre čo bol stvorený.  O monumentálnom sci-fi (od týpka, ktorý nakrútil Univerzálneho vojaka a čudnú Hviezdnu bránu) sa hovorilo všade: v škole, v robote, na pumpách, v domácnostiach. Apokalypsa celosvetového rozmeru, slizkí mimozemšťania s chápadlami, agresívne vesmírne gigalode, patetické preslovy amerických prezidentov, bláznivý doktor Okun (Brent Spiner alias Data zo Star Trekov), k tomu výborné herecké trio pozostávajúce z dobrých, ale neslávnych (alebo aspoň v tej dobe) hercov (najväčšou hviezdou bol zrejme Jeff Goldblum vďaka len tri roky starému hitu Jurský park), nevídané efekty a samozrejme šťastný koniec. Povedal by som, že Emmerich mimoriadne šikovne využil vtedajší televízny fenomén Akty X a naplno ho podojil, takže sa dozvieme, že americká vláda o existencii UFO vie celé desaťročia, prebieha utajený výskum atď. Dvojka, ktorá prišla 20 (dvadsať!) rokov po jednotke už bola nuda. Kino Považan NMnV 1996 (01.11.2004)

Spolu s Patriotem asi nejlepší Emmerichův film. Tady mi ten jeho patos nevadil ani v nejmenším. Perfektní hudba a herecké obsazení všemu dodává tu správnou adrenalinovou šťávu. Konečně se dozvíme pravdu o Oblasti 51 ;) Vynikající triky, ve své době špička. Příběh sice nic moc, ale chtějte po scénáristovi, aby napsal nějakou story pro Emmeriche, u kterého by jste alespoň na minutu měli zapnout mozek a režisér by jej nakopl do zadnice jako správnej patriotickej Němec. (Ano, největší americkej patriot se narodil v Německu). Jestli hledáte ten správnej film k popcornu, tak už máte jasno - Den Nezávislosti. (15.01.2006)

Ronald Emmerich chce tak trochu být jako Spielberg a třebaže jsme se zde sešli u jeho pravděpodobně nejzdarilejšího snímku, nelze obecně říct, že by se mu to příliš dařilo. Rodinné hodnoty, nebo spíš ještě více všudypřítomné, až otravné vlastenectví (Emmerich je ovšem němec - wtf?), megalomanská zápletka, oslnivé triky, to vše tady máme. Je to však i drobátko nadsázky, nebo možná jen nechtěný humor, který dělá tento megalomanský blockbuster méně táhlý a o level, dva, zábavnější než průměrné velkofilmy bývají. Film trpí neduhy béčkového scénáře, od příliš jednoduché vyřešení krize až po všemožná klišé, ale je to právě jakýsi "guilty pleasure" feeling a efektní akce, jenž to omlouvá... 7/10 (01.08.2012)