Nezastaviteľný vlak

Scénář: Mark Bomback .. Tony, už ty koleje opusť. Tento film je dobrej, ale stále věřím, že máš na něco víc než jen vlastní variace již dříve viděných kousků, které skládáš, jen ovanuté tím svým osobitým vizuálem, do jiných celků. Ale už od Man on Fire tam prostě nic víc nenalézám. (19.12.2010)

V rámci akčních pseudo-dokudramat naprostá špička a Scott tady ve využití zesílené kontinuity může směle konkurovat i takovému Greengrassovi. Modré límečky zase jednou zachraňujou svět a parťácká chemie mezi Pinem a Washingtonem není o nic slabší než ta dua Willis & Wayans z Posledního skauta. Jak to ten Tony dělá? ______ Zároveň je Unstoppable úvahou nad intermedialitou, která se stále naléhavěji objevuje mezi světy filmu a televize, kdy zpravodajství přejímá schopnost filmu podat poutavý a dojímavý příběh (čím bulvárnější, tím větší fikce a cílení na emoce) a film zase těží především z "okamžitosti" (immediacy) kontinuálního monitoringu právě probíhajících událostí (breaking news) a možnosti předat různé pohledy na ně. Je příznačné, že Unstoppable končí ve chvíli, kdy se zpravodajská helikoptéra odhlašuje ze služby, a ukazuje tak, díky komu jsme vlastně mohli v takovém tempu celý film sledovat. Reálné televizní události zase často zvolený příběh nedokáží a ani nemohou vměstnat do jedné relace a ten je vlastně jakoby přesahuje; jedna kauza slouží k tomu, aby naplnila několik po sobě jdoucích relací. Zpravodajství tady přímo ovládá filmové médium včetně postav v jeho fikčním světě, zatímco vyprávění na pokračování má v moci podobu televizních novin. ______ Největší mindfuck filmu? V amerických Hooters hrajou přes den full-on psytrance! (11.06.2011)

Tak zase jednou natočil Tony Scott opravdový film, se vším všudy a nezpackal ho hromadou zbytečných filtrů a šíleným střihem. Unstoppable překvapuje svou věrohodností železniční problematiky (zápletka částečně vycházející ze skutečného případu vlaku triple 8 a nejsou tu velké technické nesmysly), kvalitním obsazením důležitých postav a závěrečnou půl hodinou plnou amerického hrdinství. Velmi zajímavě funguje zasazení události splašeného vlaku do mediálního kolotoče, který Scott vystihl až děsivě přesně. Jako by jste sledovali americkou televizi. Honba za senzací, "události živě kdykoliv a odevšad" a typicky americké fušérství. Pěkně vystiženo Tony, tak co dál? (26.12.2010)

Spoustu nelogických situací. Tlusťoch vyskočí z vlaku, pak sedí u monitoru a komanduje ostatní. Přitom, dávno měl sedět v base! Kráva, která si hraje na šéfku a ničemu nerozumí. Nakonec ještě bude povýšena. Přitom, dávno měla sedět v base! Celkem vzato, je to film o dvou rádoby supermanech, kteří udělají téměř hovno a přesto se stanou hrdiny USA. Dávám 50% (26.12.2010)

„Veľmi ľahko sa vzdávaš.“ Nepravdepodobné sa stalo skutočnosťou: muž, ktorý posledné roky trávil nakrúcaním chaotických kravín typu Domino, nechal prehovoriť postavy na úkor akcie, naháňačiek, nadávok, zrážok a explózií! Samozrejme, je tu aj to. Ale snímka drží pokope predovšetkým vďaka pôsobivému vlakovému nápadu (každý, kto párkrát vo vlaku sedel, vie, aké monštrum to je), inteligentnému scenáru (v ktorom vystupujú odborníci a ich logické riešenia mi ako laikovi pripadali v rámci onej šialenej situácie pomerne logické), smutnému (!) ústrednému hudobnému motívu, dobrým dialógom („Máš problém?“ – „Len sa mi nepáči predstava, že makám v materskej škôlke.“ – „Mňa zasa neteší predstava šichty v domove dôchodcov.“) a prekvapivo výbušnému tandemu Washington/Pine. Musím to napísať otvorene a napíšem tom rád: toto sa mi fakt páčilo. Diváci ale môj názor nezdieľali, takže snímka s rozpočtom 100 miliónov ich na celom svete nezarobila ani 17O. (16.02.2011)