Občiansky preukaz

Dokonalé! Dokonalý film s dokonalými postavami, které jsou ztvárněny dokonalými herci, a to vše s dokonalým a atraktivním dějem. V té době jsem nežil, takže nemohu posuzovat, nakolik je film realitou a nakolik fikcí, ale minimálně v tomto případě jsem věřil, že se skutečně vše mohlo stát tak, jak je zde uváděno. A o to byl tento film zajímavější. Skutečně od začátku do konce se jednalo o zajímavý příběh, který mě dokázal absolutně strhnout a který jsem si do sytosti užil. Mladí herci byli ve svých rolích naprosto perfektní, ale to lze říci i o představitelích dospělých rolí, takový Václav Kopta velmi mile překvapil a Martin Myšička mi dokázal, že není jen tím tuctovým seriálovým hercem ze seriálu Ulice, ale že umí zahrát i zajímavější role a tím u mě docela stoupl v ceně. Co více říci? Tahle hořká komedie z doby normalizace mi neuvěřitelně sedla a jsem přesvědčen, že se zařadí mezi těch několik málo nezapomenutelných filmů, které si vybavím i po mnoha letech od jejich prvního zhlédnutí. Nemám co více dodat, rozhodně příjemné překvapení, které si zaslouží maximální možné hodnocení. Je to za pět hvězd. (22.08.2011)

Každý, kdo neproseděl mládí u Assbooku či nemohl z technologických důvodů strávit pubertu se smrtí v očích a joystickem v ruce a místo toho musel s kamarády "nudně" popíjet na haldě Chateau de Rybíz ročník 82 a v blízkých křovinách pak revidovat pionýrkám bobry, hrozit v prvních lajnách kotlů na pochybné, mastňácké kapely, honit v rámci edukačních školních branných her po socialistických parcích prohnilé americké diverzanty nebo lámanou ruštinou opěvovat velikost Sovětského svazu, přítele nejvěrnějšího, bude při závěrečných titulcích docela na hadry a nejistou rukou šmátrat po kapesníku, aby mohl utřít zvlhlé rohovky a mohutně vysmrkat poslední zbytky nostalgie. No jo, no, nenávratně v prdeli jsou časy, kdy se mě holič ptal, jestli chci za své čtyři koruny ostříhat nebo vyměnit olej, kvůli mé odrané džisky se cvokama a pentagramem mě pravidelně nějaký fízl výchovně umravňoval tonfou, člověk měl všechno tak nějak v zevním genitálu a z té červené knížky, polité pivem aspoň přesně věděl, kdy se má nechat přeočkovat proti tetanu. A tak tu sedím s nakrátko ostříhanými, řídnoucími vlasy v monterkách od Bosse, aby mnou náhodou nějaký napomádovaný bankovní buzines-man nepohrdal, brečím jak stará kurva a přemýšlím, není li už náhodou pozdě přispět regulačním poplatkem svému tolik hladovějícímu lapiduchovi, aby mě opíchal a netrnula mi šíje. (04.05.2011)

Značně nevyrovnaný snímek, ve kterém mne zaujaly tři momenty: jak zničit člověka (což funguje i dnes), jak si podat fanoušky problémové kapely (návštěvnící posledního koncertu Parkánů v 80.letech by se v tom asi poznali) a hnus, který představovali PS VB. Jinak bych se docela hádal, že většina v té době mluvila jako dlaždiči. Naopak. Dnes se vulgarita nosí a ještě se vystavuje na odiv... (02.01.2013)

Patnáctka za námi, rudé občanky v kapse, takže teď nám polibte prdel. Revolta ale nakonec docela hodně bolí a Ondřej Trojan to moc dobře ví a předkládá normalizaci jako dobu vtipnou i hodně neradostnou. Socialistický „ráj“ tu v jeho podání není rozhodně jen o nějakých alkoholních eskapádách nebo symbolickém natrhávání stránky v nové občance. Není to film vyloženě pro pobavení plný člověkášství v těžké době á la Pelíšky. Klukovské úlety začínají být „o hubu“, zemitý humor jde stranou a film nabírá na vážnosti. Morální čistotu přesto mnozí berou vážně. Trojan mezitím lpí na detailech, nabízí velké množství dialogů a dává prostor hercům, kteří se mu (na české poměry) měrou vrchovatou odměňují. Výtky určitě jsou, ale o těch se mi momentálně psát nechce. S ohledem na jiné tuzemské výtvory by to byla až zbytečná rána pod pás!! Občanský průkaz totiž má hodně co nabídnout, a já se nestydím mu šoupnout zasloužené čtyři hvězdy!! (13.02.2013)

Podle toho, co jsem zatím stihl přečíst, je film mnohem lepší než knižní předloha. Jo, mě taky hrozně otravují všechny ty zaprděné české filmy zasazené do dob komunismu žejo! Proč jich je sakra tolik?! Vždyť jsou všechny o tom samém! Jenže tenkrát se alespoň mohlo odehrát nějaké opravdové drama, šlo o zdraví, o život. V dnešní době jde o prd. Pokud člověk není Stone a netočí zrovna Wall Street 2. Takže tady jde sice jen o vzpouru a rebelství spolužáků ze základní školy, jenže v roce 1974 mělo slovo vzpoura trochu jiný význam, než dnes. Film samozřejmě nadhazuje takové věčné otázky, jako jestli měl odpor smysl, jestli nebylo lepší žít se sklopenou hlavou... klasika jako v každém druhém českém filmu. Ale překvapivě to Trojan zvládl poměrně přesvědčivě přenést na plátno. Podruhé bych na to nešel, ale to já stejně skoro nikdy:) (14.12.2010)