Ip Man 2: Majstrovo víťazstvo

Nečekal jsem, že mi dvojka vyrazí dech stejně jako jednička. Protože laťka byla neuvěřitelně vysoko nasazená, myslel jsem, že půjde jen o nastavovanou příjemnou kaši... To jsem se ale pletl!!! Wilson Yip, Donnie Yen a Sammo Hung neuvařili žádnou kaši, ale obrovský korbel toho nejúžasnějšího, nejžhavějšího guláše, který se snadno vyrovnal dílu prvnímu a v některých ohledech ho i překonal... Film má úžasnou vizuální a hudební stránku. Je to nádhera pohledět, každý obraz je vypiplaný do nejmenšího detailu. Děj je sice ještě jednodušší než v prvním díle, a navíc vykrádá Rockyho 4 a Fearless (souboj s Nathanem...), vycucává si z prstu překrásné báchorky, ale přejme mu to... Protože rozehřívačka v podobě první poloviny, tedy lehký humor, neustálá akce, sympatický Donnie, potyčky jeho žáků na střechách domů, souboje a obhajoba svého učení před místní kung-fu komunitou, vše, o čem každý nadšenec do martial arts, někdy četl a slyšel, je zde úchvatně ztvárněno. Člověk si říká..."Paráda!! Tohle se opravdu povedlo!!" Jenže pak přijde část druhá, kdy přijede namyšlená neporazitelná boxerská gorila z USA a začne mlátit čínské mistry hlava nehlava jak hřebíky do latě tím nejtěžším kladivem... A v tu chvíli se film změní v to nejdrsnější, nejtemnější, nejnapínavější a nejlepší martial arts DRAMA, jaké jsem kdy v životě viděl... To se nedá prostě popsat, to se musí vidět... ne to se nedá jen vidět, to se musí slyšet, vidět a hlavně prožít... Věřte mi, že jsem tam s Ip Manem v tom ringu byl, jak mě ten film vtáhl. Film pořád přidával na intenzitě, brutalitě, tvrdosti a rychlosti... Už jsem myslel ž jsem viděl všechno, protože jsem to už viděl v jiných filmech, ale těch posledním pár minutek, kdy se Ip Man fakt nasral a poněkolikáté se zvedl ze země, v tu chvíli se se mnou obrátila zeměkoule a jižní pól se vyměnil se severním... Tam teprve jsem viděl to největší možné martial arts peklo a TAKOVOU NAKLÁDAČKU, co Ip Man předvedl, si nejde představit ani v nejdivočejších snech... Se slzami v očích, s pocitem několika vlastních knockoutů a totálně rozsekán 10 tis. kulometnými Ip Manovými údery za vteřinu, jsem se fakt nadšením rozbrečel a cameo v podání malého klučíka Bruce Leeho, který se přijde učit "mlátit všechny, kdo ho naštvou" jsem skončil v absolutní "martail arts extázi"... /95%/ (16.01.2024)

Zvěsti o méně přehledných bitkách a rušivém drátování se díkybohu nepotvrdily - souboje se až na pár okatých drátů drží v mantinelech, které nastolila jednička, a i když už žádný fight nebere dech jako Donnieho drcení deseti japonských karatistů, líbivé a efektní jsou všechny, a minimálně bojová exhibice mistrů na stole si říká o častý replay. Filmu prospívá zajímavější dramatický oblouk, přestože linie s britským boxerem až příliš čpí obšlehnutím mustru z čtvrtého Rockyho. Při vší úctě k Shahlaviho boxu, dovedu si představit poutavější bojové styly na poměřování s Donnieho wing chunem. Jinak spokojenost. 8-9/10 (06.05.2010)

Pokračování sice za svým starším bratrem zaostává, ale opět se můžeme těšit na výbornou kameru, režii a bojovou choreografii jako v prvním díle. Příběh nás zavede do Hong Kongu, kde Donnie Yen vyučuje Wing Chun v chudých podmínkách a ve stínu konkurenčních škol. Tady naráží politický systém Anglie do čínského a ukazuje svůj ekonomický rozmach na zápasech, jejíž konstrukce příliš originality nenabízí, je bohužel celá zkopírovaná z Rockyho IV. Atmosféry je oproti jedničce bohužel méně. Občasné používání efektů narušuje reálnou stabilitu, které se jednička tak pevně držela a to je škoda. (09.05.2010)

V první části to byli Japonci (vs. Čína), jejichž obraz byl tak negativně prezentován, v druhém díle jsou to Britové (vs. Hongkong). Ip Man 2: Legend of the Grandmaster naprosto zjevně čerpá z více než čtvrt století starého filmu podobného ražení - Úderu otevřenou dlaní, kde potulný bojovník Tung-Fang Sü předvádí zvědavcům specifický styl kung-fu, podobně Ip Man snažící se v Hongkongu prorazit se stylem Wing Chun. Dalším spojením obou filmů je paralela mezi mistrem školy bojových umění v Úderu otevřenou dlaní He DaHaiem a Hong Zhen Nanem v Ip Man 2: Legend of the Grandmaster. Počáteční nevraživost obou postav (v obou filmech) přechází v průběhu filmu v přátelství, jež je v mnohém determinováno plánovaným turnajem v boxu (východní vs. západní styl). Ve starším díle jsou posměšně prezentováni Rusové, v tomto Britové (jak politici, tak i boxeři). Příběhová kostra tedy zůstává v podstatě stejná. Co se ale zásadně změnilo, je choreografie soubojů, jež Ip Mana řadí ke špičce současných filmů o bojovém umění. (09.07.2011)

Tak ani ne po týdnu jsem si našel čas i na druhý díl tohoto velmi pěkného wuxia snímku. A i přes počáteční obavy, jak to tentokrát bude všechno znovu fungovat, film nijak nezklamal. Vlastně neponouká nic nového (od prvního dílu), jen se odehrává v jiném prostředí a v trochu jiné době, nicméně zase se tu objevují témata snášenlivosti, postupně rozvinuté úcty k člověku, o kterém bys to zpočátku neřekl a i nadřazování, arogance či dalo by se říct i rasismu. První polovina filmu je ještě o problémech Ip Mana při snaze prosadit svoje umění a svou školu v Hong Kongu, hromadná bitevní scéna není tentokrát nijak super, nicméně duely proti mistrům už jsou zase výborné, a Donnie Yen a špičková choreografie by zachránili cokoliv. Yen jinak definitivně potvrzuje svůj talent, jak herecký, tak i mistrovský talent v bojových uměních. A Wing Chun je prostě úžasná větev kungfu, kterou upřednostnuju před čímkoliv dalším. V druhé polovině ale přichází skoro stejně jako v jedničce (tohle pokračování je opravdu velmi podobné svému předchůdci a ve všem perfektně navazuje a rozvíjí jenom Ip Manův charakter a přízpůsobování dalšímu novému prostředí) přitvrzení a začně jít znovu skoro o krk. Tentokrát ale ne kvůli úctyhodným Japoncům, ale prašivým psům ze západu. A musím říct, že po tomhle filmu nejsem zase příliš pyšný, že sem Evropan. To, jak hnusně nadřazeně se vždycky koloniální mocnosti chovali k jiným rasám, asi nikdy nepochopím. Hlavně postava boxera je neskutečně děsivý příklad toho, jak moc může být charakter člověka prohnilý. Samozřejmě, Číňané tenhle ublížený postoj zaujímají až příliš často, což mi taky nepřijde tak úplně košer, no jsem si jistý, že nějaké důvody pro to určitě měli. A po zkušenostech těch století masakrů a vyvraždování jsem schopen přijmout cokoliv. Na závěr se pak uděje velmi pěkný až Rockym zavánějící box/kung fu zápas a Ip Manův proslov na konec je opravdu všechno, co je třeba na vzájemný respekt a úctu. Snad se lidé jednou poučí. Potěšilo znovu skvělé téma asi od toho Kenji Kawaie :) Při něm prostě nejde číňánům nezávidět jejich staletí kultury a vzdělanosti a jakési duševní hloubky. Což ale rozvíjí mnohem více filmy jako Fearless :) To zase někdy jindy. Nakonec Velmi dobré 4 (14.09.2011)