Oči války

Velmi dobře zahrané, scénář slušný, Farrell i Lee velmi dobrá spolupráce. Ale nemůžu si pomoct, zkrátka, nijak úchvatné. Při sledování jsem měl obrovský problém ztotožnit se s osudem zmizelého přítele, jelikož o něm, ani o Farrellově přátelství jsem se nic moc nedozvěděl. Záběry a válečné scény z Kurdistánu jsou pouze ze začátku, po té už se jen bloumá v mysli hlavního hrdiny a skládá se postupně finální obraz. (05.04.2011)

4.4.2010 ~ Váleční fotografové. Co je vede k tomu potlačovat pud sebezáchovy, vydávat se do míst, kam by jiný člověk za žádných okolností dobrovolně nevstoupil, a hledat situace, které by nikdo na světě zažívat nechtěl? Jde jim o slávu a peníze za vyobrazení něčeho, co si zbytek světa nedokáže ani představit? Nebo je to touha po dobrodružství? A dokáží se potom do "běžného" světa vůbec vrátit? ~ Triáž. Medicínský pojem pro stanovení priority pacientů na základě vážnosti jejich zranění (Wikipedia). Ve válečných zónách a konfliktech je třeba při větším množství raněných, kdy je nedostatek prostředků (lékařů, léčiv, místa, času apod.), určit, kdo potřebuje péči akutní, kdo může chvíli počkat a kdo nemá v dané chvíli na daném místě žádnou šanci a jen by ubíral čas a prostředky těm, kteří mají zranění lehčí a mohou se, když ne uzdravit, tak alespoň nezemřít. Rozdělení probíhá jednoduše, pomocí barevných štítků. Červená pro akutní případy, žlutá pro těžší případy, zelená po lehčí případy, modrá pro ty, které opustilo štěstí a jsou bez šance a černá těm, kteří se dle Platóna dočkali. V místním kurdském polním lazaretu ve skále se ponejvíce setkáte s těmi žlutými a modrými případy. ~ "Jen mrtví se dočkali konce války." - Platón ~ Mark a David jsou dlouholetí přátelé. Oba mají manželky a oba jsou váleční fotografové. Vydávají se tam, kde se něco děje a kde lze získat zajímavé fotografie. A zrovna teď je to Kurdistán, který je v konfliktu s Husajnovým Irákem. Nelze říct, že by se tu nic nedělo, ale není to přesně to, na co oba fotografové čekají. Čekají na ofenzívu a ta stále ne a ne přijít. A David nemá tak pevné nervy jako Mark. Chce už odjet, ale na přesvědčivé naléhání Marka ještě chvíli vydrží. Ale jen do příštího dne. Mark už totiž na Davidův vkus riskuje příliš a tak se David rozhodne skončit okamžitě a vyjet ihned domů, což se Markovi nelíbí. Chce vyjet s kurdskými bojovníky a fotit. ~ Poté se ale Mark probouzí ve známém "skalním středisku", raněn a otřesen, a posléze odjíždí domů. Dokáže se ale v naprosto jiném světě vyrovnat s tím, co zažíval v Kurdistánu? A co s tím, co zažil jako válečný fotograf před Kurdistánem? A kde se, k sakru, toulá David? ~ "Je mi 86 let. Přišel jsem o celou rodinu. Přišel jsem o rodiče, bratry a sestry. Přišel jsem o svou ženu. A přesto jsem stále tu. Pořád se mohu usmívat a svět je stále úžasným místem." ~ Napínavé drama šesti lidí o tom, že zažít dobrodružství nemusí být vždy nutně taková zábava. Drama o tom, co se snažíme ututlat před ostatními a před sebou samými. Drama o prioritách. ~ Tohle je pro mě ten druh filmu, kvůli kterému se vyplatí vidět tu tunu blbých a zbytečných béčkových hovadin, protože nikdy nevíte, na co přesně narazíte. A na tohle Vám narazit doporučuji. Nejlépe s rozeběhem. (23.04.2011)

Scénář: Danis Tanovic .. Pohřbení mrtvých vzpomínek. Dobře napsané i zpracované drama o válečném traumatu a jeho psychologickém dopadu a následném vyrovnávání se s tím. Colin Farrell se chtěl předvést (film si i produkoval) a herecky se teda předvedl. (04.03.2010)

Film nebyl spatny, ale neco mu chybelo, bylo az moc videt, ze tvurci melo malo penez (nebo invence?) - Farrell neni charakterni herec a do podobnych roli mi nesedne. Diky popisu zde jsem cekal neco trosku jineho, ale toto dramaticke ztvarneni bylo lepsi, ale proste tomu chybelo lepsi propracovani jednotlivych zaberu i postav. (21.03.2010)

Christopher Lee je typ herce, něco jak náš Miloš Kopecký. Je to takovej seriózní, dobře mluvící, dobře oblečenej, úctyhodnej týpek, kterej umí hrát hlavně vážné nebo záporné role. Takže tahle mu dokonale sedla. Taky Farrell ze sebe vydal víc než jenom tělní tekutiny a se svou postavou si fakt vyhrál. Celkově mě film poměrně dojal, i ty válečné scény celkem dobře pojal a nakonec i tou psychikou těch lidí mě objal. Nemám ve zvyku sem psat úvodní nebo závěrečné motta, ale tentokrát mi to přišlo jako něco, s čím bych se měl podělit: Jen ti, kteří umřeli, viděli skutečný konec války. (22.01.2011)