Zmiznuté impérium

Karen Šachnazarov mě kdysi fascinoval svým Městem Zero, které v mých očích dokonale zobrazilo absurditu konce komunistické éry, takové to mrtvolné bezčasí. Původním dílem Franze Kafky jsem byl tehdy nepolíbený a tahle absurdní kafkiáda padla na úrodnou půdu. Pak jsme na sebe pár dekád nenarazili a nyní mám možnost vidět jeho pozdější tvorbu a jsem z ní silně rozpačitý. Nemůžu mluvit ani o průměrném diváckém zážitku. Rozumím tomu, že Šachnazarov chtěl do svého filmu dostat kus nostalgického pohledu na dobu dospívání, ale když já ani v té zidealizované podobě Sovětský svaz první poloviny 70. let nepoznávám. Chybí mi tam atmosféra, nevěřím tomu obrazu, nevěřím tomu filmu. Historickou epochu nenavodíte tím, že postavy navlečete do dobových kostýmů a po ulici necháte jet dobové auto, to je zoufale málo. Podepsal bych prakticky beze zbytku komentář slunicka2. Ty postavy jsou veskrze současné a ten zpětný pohled na studentská léta je v podstatě velmi tuctový a triviální. Když se někdejší kamarádi sejdou a ten, který žije ve Finsku, teskní po Sovětském svazu, je tahle podoba nostalgie nedůvěryhodná až směšná. Celkový dojem: 40 %. (12.03.2021)

Sonda do dospievania v Sovietskom zväze. Ako sa to spomína vjednom z komentárov, tak trochu ruské Pelišky. Je vidieť že aj Rusi sa vedia kriticky pozrieť na svoju minulosť, to iba liberálnjšia časť populácie má pocit že súčasné Rusko stále funguje na báze kolchozov a gulagov. Netvrdím zrovna že je kolískou toho najlepšieho zriadenia spoločnosti v súčasnosti, na druhej strane má k nemu zo všetkých krajín (tých bohatších) asi najbližšie. Film mohol byť o niečo viac zaujímavý, jednoznečne jeho najsilnejšou stránkou bola hudba a mládež ktorá sa bavila na "západné" hity prespievané ruskou kapelou a samozrejme antikvariát. (14.02.2021)

Po formální stránce je pro mě tento Šachnazarovův film slabší než jeho Den polnoluniya a po obsahové stránce slabší než jeho Pavilon č. 6. Takže čtyři hvězdičky. Nejvíc mě dostalo to vyústění, kdy už nebylo vidět hlavnímu hrdinovi do tváře a člověk jen slyšel jeho rekapitulující "dospělý" hlas... tyto životní retrospetivy (resp. introspektivy) mě vždy tak trochu rozesmutní... když se jeden na konci dozví, jak moc v mládí člověk trpěl pro nějakou lásku, která pak stejně nedošla naplnění... zato objevil sám sebe ve Městě větrů a naučil se farsí. To byl pro mě nejsilnější moment celého filmu. (10.07.2011)

Ruský film pro mě zůstává stále ještě docela neznámým a neprobádaným územím, pokud si totiž dobře pamatuji, tak jsem dosud viděl jen jediný ruský film, který ve mně ale zanechal nesmazatelnou vzpomínku. A tak jsem si řekl, že bych mohl dát znovu po letech šanci ruskému filmu mě zaujmout. A snímek Zmiznuté impérium vypadal podle popisu děje hodně příjemně a zajímavě, a tak jsem to zkusil a nyní vím, že absolutně nemusím tohoto rozhodnutí litovat, protože takhle úžasně koukatelný film, jehož příběh tak nějak plyne, aniž bych registroval ubíhající čas, se opravdu jen tak nevidí. Netvrdím, že tento film je nějak extra originální nebo že je bezchybný, ale v tomhle případě je pro mě důležité, že příběh to byl opravdu jako ze života a navíc podívat se, jak se žilo mladým lidem začátkem 70. let v Sovětském svazu rozhodně bylo zajímavé. Samotný příběh mě tedy dokázal opravdu zaujmout a celé to uteklo tak rychle, že jsem si to snad ani nestihl uvědomit, nebyla zde žádná nudná scéna a já si užíval, že mohu s hlavním hrdinou a jeho kamarády prožívat radost i trápení. Herecké výkony byly maximálně vydařené a všichni mladí herci doslova zazářili, takže i v tomhle směru je to podařený zážitek. Celý film tedy zanechal hodně sympatický a nesmazatelný dojem a já si mohu jen gratulovat, že jsem se na tento film podíval. Už to nebudu dál protahovat, je zřejmé, že film mě dokázal nadchnout a dokázal ze mě vydolovat pět naprosto zasloužených hvězd. (23.06.2010)

Socialistická realita bez socialistického realizmu. Takých filmov sú mraky, ale rozhodne nie odohrávajúcich sa v tomto prostredí, samotnom jadre svetového komunizmu. Dôraz je pritom na civilnosť a každodennosť študentov, do ktorých životov zasahuje viac nová spolužiačka v minisukni alebo nový album Rolling Stones, čo sa dá zohnať na čiernom trhu, než medzinárodné politika, studená vojna, komunistická propaganda či súboj svetových ideológií. Zrejme z toho dôvodu boli aj vybraté tie najmŕtvejšie roky, kedy sa ani na tom poli vlastne nič významne dejinotvorného neodohrávalo... (29.11.2016)